Nancy, George a Gertrůda

Návštěva

Uběhl týden od posledního snu. Nancy si už myslela, že se vše vrací zpět do zaběhnutých kolejí, ale něco se stalo...

Byl pátek odpoledne a Nancy byla sama doma. Nic nedělala, jen tak si házela tenisovým míčkem o stěnu pokoje, když uslyšela zvonek. Rychle seběhla schody, otevřela a uviděla George, jak se na ní směje.

„Co tu děláš?"

„To víš. Pátek, nuda, rodina..."

„Aha. Co potřebuješ?"

,,Chci s tebou mluvit" řekl George a sklopil hlavu.

,,Dobře pojď dál" Nancy ustoupila od dveří, aby mohl projít. Když vyšli nahoru do kuchyně, zeptala se ho, jestli nechce něco k pití.

„Ne díky. Chtěl bych se tě zeptat na to co jsi mi nedávno říkala." „Co máš na mysli?" řekla Nancy s předstíraným zmatením v hlase, moc dobře věděla co tím George myslí.

„Říkala jsi, že je zabíjí," odmlčel se," koho jsi tím myslela?" Nancy pomalu přistoupila ke stolu, kde George seděl, dala na něj dvě prázdné skleničky a tiše zašeptala, že nikoho, pak odešla pro džus.

Když se vracela, zamotala se jí hlava a omdlela. George se k ní okamžitě rozeběhl, chtěl zkontrolovat, jestli je v pořádku, ale ona se začala smát.

„Jsi v pořádku Nancy?" Nancy zvedla hlavu a odhalila děsivý úsměv.

„Nancy spí a mluvím já."

„Nancy neblbni." Dívka se pomalu zvedla, došla ke kuchyňské lince a vzala z jednoho šuplíku nůž.

„Já neblbnu zlato. A teď je čas pokračovat v naší hře." George se rychle rozeběhl k hlavním dveřím jenomže Nancy, byla mnohem rychlejší a srazila ho na zem. Podařilo se mu ji schodit a utéct do jiného pokoje, byla to koupelna. Zamknul se.

„Zlato," ozvalo se za dveřmi,

„Prosím neboj se mě. Pusť mě dál."

„Ne!"

„Proč ne? Vždyť víš, že jsem to já. Tak otevři ty dveře."

„Jdi pryč!"

„Řekla jsem ať ty dveře otevřeš! Nedáváš mi moc na vybranou zlato," řekla s ledovým klidem. Jakoby, se na chvíli zastavil čas, bylo ticho velké ticho, a pak se rozrazili dveře.

„Ještě jsme neskončili," a pak upadla na zem.