Nancy, George a Gertrůda

Lodička

George byl už doma, společně si s Nancy promluvili, samozřejmě po telefonu, nechtěla nic riskovat. Strávili spoustu času zapisováním svých snů. Někdy se tajemná dívka objevila a někdy ne, noční můry přicházeli a zase odcházeli.

Takhle to šlo několik týdnů až se přiblížil termín jarních prázdnin a Nancy se rozhodla odjet s Tinou a Glenem na chatu jejích rodičů u jezera uprostřed lesa ve státě Utah.

Velký dřevěný domek, ke kterému patřilo několik akrů luk a lesa, byl majetkem rodiny Prescottů dědícím se z generace na generaci. Měl velkou kuchyň, obrovský obývák, tři ložnice, luxusně zařízenou koupelnu a dokonce pracovnu s knihovnou a krbem. Měli tu strávit šest dní, šest dní v naprosté izolaci.

Chtěli hrát hry, procházet se po lese, plavat v jezeře a dívat se na hororové filmy. Nikdo z nich v tu chvíli netušil, že se právě na tomto místě odehraje konečná kapitola děsivého příběhu, který začal výkřikem Nancy Prascottové.

Jejich prázdniny začaly plavbou na malé lodičce k chatě, jinak se k ní dostat nedalo.

„Co chcete dělat jako první?" zeptal se se zájmem Glen.

„Já jsem chtěla vidět ten film o tom klaunovy co pořád říká ‚Mám pro tebe balónek a všechny se vznášejí'. Bála jsem se koukat sama. A taky nevím, jak se to jmenuje," zašvitořila Tina, předstírajíc slavnou scénu z Titaniku společně s Nancy.

„Jmenuje se to TO. Mám to tu sebou." řekl s úsměvem Glen.

„Super," Nancy měla jednu ruku ve vodě a rozbíjela vlny, které tvořila příď lodičky.

„Zkus si to tu užít zlato," Glen říkal Nancy zlato často, ani si to už neuvědomoval. Krátce po třetí hodině odpoledne přistáli u břehů písčité pláže. Vytáhli ven na břeh tři kufry plné oblečení, proutěný košík plný jídla, které se nemuselo chladit a menší přenosnou ledničku, také plnou jídla a pití. Lodičku přivázali ke břehu a nanosili všechno do domu.

„Užiju si to tady," říkala si Nancy, nosouc do domu věci, „Já si to tu zkusím užít!" Nic jiného si teď ani nepřála.