Loved Me Back To Life (Malec)

7.

"Pojď dál." Usmála se Dot, když otevřela své dveře od bytu před kterými stál Alec. Ani se nedivila, že přišel jen chvíli po tom, co mu zavolala. Byla skoro půlnoc, ale to nedělalo Alecovi problém se zvednout a ihned běžet za Dot, která měla nějaké nové informace.

"Tak co máš?" Zajímal se ihned jak vešel do bytu a Dot za tím zavřela dveře. Její byt byl malý a ještě nebyl moc zařízený, bylo poznat, že se do něj nastěhovala nedávno. 

"Alecu, našla jsem ho. Toho čaroděje, co dokázal ožít." Usmála se na něj a sledovala jeho potěšený, ale zároveň překvapený výraz. "Vážně? Tak rychle? Kde je?" 

"Skrývá se v jedné budově v Bronxu. Bylo těžký ho najít, ale našla jsem si dobrý zdroj." 

"Skvělý, tak jdeme." Rozhodl Alec a chtěl se už vydat ke dveřím, ale Dot ho chytila za ruku. "Je půlnoc. Necháme to radši na zítra, věř mi." Věnovala mu úsměv. A Alec pochopil, že to zní jako dobrý nápad. Tak tedy přikývl a pak jí řekl, že půjde domů a uvidí se zítra. Mezi dveřmi se ale ještě zastavil s jednou otázkou. 

"Dot...je i další důvod, proč mi pomáháš?" 

Čarodějka vypadala, že jí tato otázka zarazila. "Ne. Už jsem ti řekla, že to Magnusovi dlužím." Odpověděla nakonec. 

"Dobře." Řekl jen Alec, ale i tak mu přišlo, že je za tím i něco jiného.

***

Když se Alec vrátil domů, před jeho dveřmi na něj čekalo nemilé překvapení. Nehybně tam leželo mužské tělo, položené zády k němu. Alec se automaticky k tělu sehnul a obrátil ho na záda, aby mohl zjistit, jak na tom dotyčný je, ale když si všiml rozpáraného hrdla došlo mu, že tady už nic nezachrání. Když posunul pohled víš na bledou a bezduchou tvář, hned poznal, kdo to je. Byl to Clark. Upír, kterého si Alec najal, aby pro něj sháněl informace o Gabrielovi, čaroději, který zabil lásku jeho života. 

"Slyšel jsem, že se po mě sháníš, lovče stínů." Za Alecem se ozval hlas, který mu přišel povědomý, ale dokud se prudce neotočil a neviděl tvář mluvícího, nevěděl, kdo to je. 

Byl to Gabriel. Stál jen kousek od něj, celý v černém a s úsměvem se opíral o zeď. Alec ho předtím viděl jen jednou, ale vypadal přesně tak, jak si ho pamatoval. Nebyl moc vysoký. Rozhodně byl nižší než Alec. Vzhledově vypadal okolo 40 let, ale Alec věděl, že je ještě mnohem straší než Magnus. Jeho vlasy byly husté s světle hnědé. Kostnatou tvář mu pokrývalo lehké strniště a jeho oči byly oříškové. Na pravém obočí se mu vyjímal stříbrný piercing, tři malé kroužky vedle sebe. Podle Aleca nebyl přímo ošklivý, ale vzhledem k tomu jakou nenávist k němu choval, takhle ani myslet nedokázal. 

A jako má každý čaroděj své poznávací znamení, tak měl i on. Někteří čarodějové mají jako značku žábry, blány, křídla a nebo třeba jako Magnus měl kočičí oči, ale Gabriel měl něco víc děsivého. Jeho prsty byli přímo odporné. Byli vrásčité a měli tmavší barvu než zbytek jeho pleti a místo nehty končily dlouhými a špičatými drápy. Ani se to nesnažil skrývat. Vychloubal se tím. Alec si ty ruce prohlížel a ani si neuvědomil, že mu na tváři zůstal znechucený výraz. 

Gabriel si všiml, kam jeho pohled směruje. "Oh, líbí se ti?" Usmál se a jednu ruku s drápy zvedl do vzduchu. "Přímo těmi jsem zabil tvého přítele." Dodal a Alec zaťal pěsti a bez přemýšlení se chystal zamířit přímo k němu a chytit ten jeho vychrtlý krk do svých rukou. 

Magnusův hlas ho ovšem zastavil. "Alecu, ne!" Alec se ihned zastavil a udělal krok zpátky. Viděl stát Magnuse kousek vedla Gabriela a na tváři měl vyděšený výraz. 

"Ale copak? Došlo ti, že by byl špatný tah po mě jít? Bez zbraně...sám...?" Zasmál se Gabriel a Alec měl co dělat, aby po něm neskočil a neutrhl mu hlavu. 

"Nenech se vyprovokovat." Radil mu Magnus a Alec přikývl. Na to po něm jen Gabriel švihl nechápavý pohled, ale dál to neřešil. 

"Co po mě chceš?" Sykl Alec. "Já? Nic. S tebou osobně problém nemám. Magnus byl ten problém, ale to už jsem vyřešil, jak sis jistě všiml." Opět se uchechtl a Alec svíral pěsti tak pevně, že si nehty zarýval do dlaní. "Jak říkám, všiml jsem si, že se po mě sháníš..." Drápy ukázal na mrtvé upírovo tělo. "...tak jsem ti jen chtěl jasně říct,abys mě nehledal. Nechci zabít lovce stínů, věř mi. Takže mě nehledej a ulev si nějak jinak. Třeba zabij sám sebe. Udělal bys všem radost. Co si o tobě tvoji lidé musí myslet, když si to táhl s podsvěťaněm? Dokážu si to představit." Opět se zasmál, tentokrát znechuceně. 

"Alecu, nic z toho co říká není pravda." Vložil se do toho Magnus. Cítil se tak příšerně, když nemohl vůbec nic dělat. 

"Proč si to udělal?" Zeptal se Alec a pevně sevřel rty. Gabriel moc dobře věděl, na co přesně se ptá. 

"Chtěl mě zabít. Tak jsem ho zabil já. Copak to neznáš? Zabij nebo budeš zabit. Takhle to někdy chodí. A určitě ti Magnus vyprávěl naši minulost." 

Alec na to nic neřekl. Pravda byla, že mu to Magnus neřekl. Jediné, co věděl bylo, že se tady ve městě Gabriel objevil a chtěl Magnuse zničit. 

"No..nebudu rušit. Máš tu hodně práce s odklízením té mrtvoly, takže..." Gabriel se odlepil od zdi a udělal pár kroku k Alecovi. Alec se zhluboka nadechl a napřímil se. 

Magnus do teď stojící u zdi přiskočil k nim, i když věděl, že nijak nemůže zasáhnout. 

"Ještě jednou se mě pokusíš hledat a skončí mrtvý někdo jiný než byl tenhle bezcenný upír. Co třeba ten Světlomilec...Simon, že?" Naklonil hlavu na stranu a Alec si pevně skousl rty a snažil se nedat nic najevo. "Nebo co ten vlkodlak, Luke? Zásadně po lovcích stínů nejdu, ale mohl bych si někoho domluvit, aby se postaral o tu tvojí krásnou sestřičku." 

"Opovaž se ublížit Isabelle!" Sykl po něm Alec, protože vyhrožováním jeho sestře to už přehnal. 

"Neublížím. Když budeš hodnej kluk." Mrkl na něj a otočil se k němu zády. Jedním mávnutím rukou si vytvořil portál a než do něj vešel, ještě ne na Aleca otočil. "S Magnusem jste byli celkem pěknej pár." 

Alec vykročil vpřed za účelem, že už mu vážně něco udělá, ale v tu chvíli Gabriel i s portálem zmizel.

"Ten hajzl." Ulevil si Magnus a pak se starostlivě podíval na Aleca, který měl nepřítomný výraz. "Alexandře, jsi v pořádku?"

"Ne." Odpověděl stále s nepřítomným pohledem. "Musíš mi to všechno říct, co se mezi vámi stalo." 

"Až ráno. Už je pozdě. Měl bys odklidit to tělo a jít spát." Magnus se na něj snažil usmát, i když k úsměvu žádné důvody nebyly. 

"Půjdeš spát se mnou?" Alec se konečně vzpamatoval a podíval se na něj. 

Magnus přikývl.

***

Byly 3 hodiny ráno, když Alec konečně ulehl do postele ve velké ložnici. Spal v ní poprvé od smrti Magnuse. Bez něj raději spával na gauči. 

Ale teď tam byl Magnus s ním. Nehybně ležel na zádech na své straně postele a mlčel. Oba mlčeli. Alec chvíli váhal, ale pak pomalu po bavlněném povlečení posouval ruku až vyhledal tu Magnusovu. Ale hned jak tak udělal, tak se zarazil. Cítil ho. Nebylo to tak detailné, jako když tam byl opravdu s ním, živý, ale i tak to bylo aspoň něco. 

Pro Magnuse to bylo těžší než si Alec mohl myslet. Byla tma, takže si Alec nemohl všimnout, jak Magnusovi stéká po tváři jedna opuštěná slza.

"Miluji tě." Řekl Magnus a doufal, že jeho přítel ještě nespí. 

"Já tebe taky." Odpověděl do ticha Alec a stiskl jeho ruku ještě víc. Doufal, že ho tak třeba i ucítí víc. 

***


Tyjoo, ani nevím, co k téhle kapitole napsat :D Snad jen...doufám, že se vám líbila :)