Loved Me Back To Life (Malec)

17.

Přesně po takové chvíli oba dva toužili. Nacházeli se u Magnuse v bytě a byli konečně sami. Seděli na pohovce a Magnus ležel zády v Alecově náruči a i když si neviděli do obličeje tak věděli, že se oba usmívají. Aspoň na malý moment byli zase šťastni.

"Krmil si mi kočky?" Zeptal se najednou do krásného ticha Magnus. "Jo...jasně. Asi pětkrát." Kývl Alec. "Pětkrát za den?" Optal se čaroděj se zdviženým obočím.

 "Ne, pětkrát za celou tu dobu." Alec pokrčil rameny. 

"Cože? Alecu, kočky se musí krmit každý den." Magnus se zvedl z jeho náruče a posadil se vedle něj, aby mu mohl vidět do obličeje. "Aha...promiň, ale jsem si jistý, že to přežily." Usmál se Alec omluvně.

"No, díkybohu, že jsem zpátky." Vydechl Magnus. 

"No, vlastně to bylo spíš díky mě."

"A za to jsem ti vděčný." Magnus se usmál a za lem trička si k sobě přitáhl Aleca blíž, aby ho konečně mohl políbit. Cítil, jak se Magnus do polibku usmál a to mu udělalo ještě větší radost. Jednou rukou mu zajel do tmavých vlasů a prsty mu v nich projížděl. Alec přiložil dlaň na Magnusova záda, po kterých ho jemně hladil, zatímco se jejich rty dál spojovaly a prohlubovaly se do nenasytných polibků. 

"Ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi zpátky." Zašeptal Alec mezi polibky. Magnus se od něj na chvíli odtáhl a na tváři mu hrál úsměv. "Vlastně je tu jeden způsob, jak bys mi to mohl popsat." 

Alec na něj chvíli nechápavě koukal, ale když mu Magnus začal vyhrnovat tričko nahoru a dostal se až k tomu, že mu ho s jeho pomocí přetáhl přes hlavu a odhodil na zem, došlo mu to. 

"Posiloval jsi, když jsem tu nebyl?" Usmíval se obdivně Magnus, když prsty přejížděl po jeho břišních svalech. Už jen z těch lehkých dotyků Alec pociťoval jakoby jím projížděla elektřina.

"Ani ne." Řekl Alec.  Magnus se usmál, protože nečekal, že Alec odpoví na jeho řečnickou otázku a pak se k němu opět přiblížil, aby měl jeho rty jen pro sebe. 

Když už na sobě měli minimum oblečení, rozhodli se, že se raději přesunou do ložnice, protože věděli, jaký zvyk mají ostatní a vždy do bytu vejdou neohlášeně. Ne že by Magnusovi vadilo, že by je snad někdo přistihl, ale ten dotyčný a ani Alec by určitě nadšení nebyli.

A tak, když už se nacházeli v ložnici, která většinu tu času bez Magnuse byla opuštěná se konečně mohli poddat všem touhám a emocím, kterýma byli přeplněni už od chvíle, co spolu ten večer vešli do jejich bytu.

***

Druhý den ráno, když se Alec probudil a zjistil, že už je v posteli sám, rychle vyskočil na nohy a vydal se jen ve spodním prádle hledat Magnuse, který se podle hudby, která k Alecovi doléhala nacházel někde v bytě.  Ještě trošku ospale se dobelhal do kuchyně, odkud hudba zněla a zarazil se mezi dveřmi, když spatřil Magnuse v jeho hvězdičkovaném županu, přes který měl uvázanou červenou zástěru. Stál u plotny a do rytmu hudby se u toho vlnil. Jeho vlasy byly nedbale rozcuchané a na obličeji se mu nenacházel žádný make-up. 

"Ehm...Magnusi?" Alec na tváři neskrýval pobavení. Magnus sebou trhl a od plotny zvedl pohled ke dveřím. "Alexandře...zkazil si mi snídani do postele!" Pronesl zklamaně a na pánvi obrátil jeden z lívanců. 

Alec se stále s úsměvem na tváři opřel o futra dveří a založil si ruce na nahé hrudi. "Takhle jsem tě ještě nikdy neviděl." 

"Určitě si mě už viděl rozcuchaného a bez očních stínů." Podotkl Magnus a dál se věnoval lívancům. "Já myslím, že jsem tě ještě neviděl u plotny...a v zástěře." Vysvětlil Alec. "Chceš tím naznačit, že sis myslel, že tohohle nejsem schopný?" Magnuse k němu zvedl pohled a zatvářil se na oko uraženě.