Loved Me Back To Life (Malec)

9.

Ten starší pán je dovedl úplně do horního patra a tmavou, pustou chodbou je vedl k velkým dřevěným dveřím, které byli různě zdobené a následně je otevřel. Hodil po nich pohledem, aby naznačil ať vstoupí dovnitř a oni tak tedy udělali. Stařík za nimi zavřel dveře a zmizel. Oběma lovcům ihned spočinul pohled na muži, který byl k nim otočený zády a postával u okna, ze kterého nejspíš vyhlížel ven, protože u toho divně kroutil krkem. 

Ihned jakmile zaregistroval jejich přítomnost, otočil se a udělal pár kroků blíž k nim. Oběma lovcům stínů při pohledu na toho muže spadla čelist skoro až na zem. Především tomu vyššímu. Ten muž, který byl, jak jim došlo čaroděj Anton, vypadal tak mladě. Tak méně než 30. Jeho vlasy byly husté a světle hnědé. Měl je trošku delší, tak nad ramena a jeho obličej pokrývalo jen lehké strniště. Rysy měl ostré, ale zároveň si jimi získával pozornost. Jeho oči zářily oříškovou hnědou a rty měl plné a tmavě růžové. Jeho postava nebyla moc vysoká, ale nebyla ani malá. Stavbou postavy se hodně podobal Jacovi. Jeho oblečení obnášelo černé kožené kalhoty a vysoké černé vázané boty. Jeho zářivě bílou košili zdobily zlaté knoflíčky a krk mu obepínal náhrdelník z malých mušliček. 

"Tak to jsem nečekal." Dostal ze sebe jako první slova Alec. 

Anton se usmál. "Co? Že budu tak krásný?" 

"Ne. Tak mladý. Tedy aspoň vzhledově." Opravil ho Alec a odkašlal si. Věděl, že je věkově ještě starší než Magnus. 

"Viděl jsem hezčí." Podotkl jen tak mimochodem Jace pichlavě. 

"Jo? A kde?" Zasmál se nevěřícně Anton a Alecovi došlo, že s Jacem bude mít víc společného než jen postavu.  

"V zrcadle." Usmál se pyšně Jace a Alec jen protočil oči a radši se vložil do rozhovoru dřív, než by se ztrhla hádka o tom, kdo je krásnější. Určitě by to skončilo tak, že by Alec musel dělat soudce a tentokrát by to bylo hodně těžký. 

"Jak si věděl naše jména?" Zeptal se. "Umíš číst myšlenky?" Dodal k otázce Jace. 

"Náhodou...ano. Znám na to nějaké to kouzlo" Usmál se Anton pyšně. "Proč bych vás jinak pouštěl bez zvonění? Jeho myšlenky..." Ukázal na Aleca. "... jsou slyšet na míle daleko. Opakují pořád to samé dokola." Dodal s protočením očí. Jace i Alec nastejno nechápavě naklonili hlavu. "Tvoje jméno." Řekl s úsměvem Anton a ukázal směrem k Jaceovi. 

"Cože? Moje?" Jace povytáhl obočí a prst si zabořil do hrudi, když na sebe ukazoval. Alec taky situaci nechápal a měl pocit, že každou chvíli omdlí. Na Jace už dlouho takhle nemyslí. Musel si to splést. 

"Ne tvoje, jeho..." Zasmál se Anton a a ukázal znova směrem k Jacovi, ale Alecovi došlo, že neukazuje na něj, ale za něj. Stočil tam svůj pohled a uviděl tam stát Magnuse. Pak se s trhnutím otočil na Antona. 

"Ty ho vidíš?" 

Jace nechápavě sledoval celé dění.

"Samozřejmě. Jednou jsem mezi mrtvé patřil, jednou nohou jsem stále na druhé straně, takže mám možnost některé mrtvé vidět." Vysvětlil Anton, ale při tom se celou dobu usmíval směrem na Magnuse. 

Jacovi konečně došlo, o co tam jde a pokroutil hlavou. "Fajn, jsem tu jediný, kdo Magnuse nevidí, to mě vede k otázce: Jsem tu jedinej normální nebo jedinej divnej?" 

Všichni jeho řečnickou otázku samozřejmě ignorovali.

"Rád tě poznávám." Kývl Magnus směrem k Antonovi, ale úsměv mu nevěnoval. "Taky rád poznávám toho slavného nejvyššího čaroděje Brooklynu." Kývl Anton a prohlédl si Magnuse od hlavy až k patě a zase zpátky. To se Alecovi moc nelíbilo a tak se přesunul blíž k Magnusovi, který stál u dveří, kterými vešli dovnitř.