Loved Me Back To Life (Malec)

20.

"Můžu takhle být klidně...celý den." Syčel přes stisknuté hrdlo Gabriel a na tváři se mu vlnil úsměv. "Nápodobně." Zachraptil Magnus a nepřestával svou magií udržovat sevření jeho krku.

"Celý den je trošku moc, ne?" Ozval se za nimi mužský hlas a to oba překvapilo tak, že své sevření pustili. Kousek od nich stál další čaroděj, kterého oba moc dobře znali.

"Antone...tebe už jsem neviděl. Naposledy před tvojí údajnou smrtí." Falešně se usmál Gabriel. "Tak si ten pohled ještě užij." Řekl Anton a s tím na něj seslal svazovací kouzlo. Jenže Gabriel s tím počítal a odrazil ho od sebe a kouzlo svázalo Magnuse.

Alec, který čekal na rohem místnosti si toho ovšem nevšiml a podle plánu v rychlosti vyběhl ven a ostřím se rozmáchl po pravé ruce Gabriela, ale ten stihl zareagovat a lovce pouhým mávnutím odhodil na nejbližší stěnu.

Magnus se díky silnému svázání nezmohl ani na slovo, ale cítil, že pouto slábne.

"Vy jste tak naivní...jste na mě tři a i tak selžete? Kam ten svět spěje?" Smál se Gabriel a sledoval Aleca, jak se pomalu zvedá ze země. Pohledem vyhledával svoje ostří, ale to se válelo daleko od něj.

Gabriel jen mávl rukou a i Antona pohltilo svazovací kouzlo. Volný už tam byl jen Alec, ke kterému se Gabriel přibližoval. "Tak když už si mi tak hezky přiběhl, půjdeš na řadu ještě před náhrdelníkem. Ať se Magnus trošku na tu ztrátu připraví." Smál se a došel až k Alecovi, který stál kousek od zdi a pohledem přejížděl z něj na Magnuse, který se díky své síle dostal ze svazovacího kouzla, čehož si Gabriel nevšiml.

"Máš nějaká poslední slova, která by si rád řekl své lásce? Rád si to poslechnu." Usmál se Gabriel škodolibě, když už stál kousek od Aleca a vychutnával si svou moc. Alec nenápadně sledoval Magnuse, který co nejtišeji mířil k nim a v ruce se mu z ničeho nic objevil dlouhý meč. Nemuseli mu to ani říkat a jemu došlo, po čem Alec s tím ostřím předtím šel.

"Vlastně jo...pořádně s tím švihni, Magnusi" Řekl tedy Alec svá údajná poslední slova Magnusovi a než stačil Gabriel reagovat, jeho ruka i s prstenem už se válela na podlaze a ze zbytku ruky mu proudem vytékala krev. Hlasitě zakřičel a padl na kolena. Zraněnou ruku se snažil přidržovat a neubránil se dalším bolestným křikům. Magnus mezitím sáhl po ruce, která se válela na zemi a i přes nechuť jí u sebe držel. Z mrtvého prsty lehce sundal prsten a ruku znechuceně zahodil na zem.

Mezitím se ze svázání dostal i Anton a postavil se vedle Aleca. "Nemusím to dělat, stačí, když odejdeš a necháš nás všechny být." Navrhl Magnus a v otevřené dlani držel jeho prsten i s veškerou mocí. "Jo, to bych mohl, ale kde by pak byl smysl?" Gabriel pokroutil hlavou a oni mohli sledovat, jak mu ruka pomocí silného kouzla opět dorůstá.

"Magnusi, udělej to!" Křikl Alec, ale už bylo pozdě. Gabriel jako duch zmizel a v druhé chvíli už stál za Antonem a jeho ruka mu procházela skrz na skrz hrudí. "Ne!" Křikl Alec s vyděšeným pohledem na Antonův mizející výraz, když jeho tělo klesalo k zemi. "Ať z toho aspoň něco mám, ne?" Zasmál se Gabriel, protože věděl, že jeho konec se blíží. Prohlédl si svou krvavou pěst, kterou prorazil čarodějovu hruď. "Mohl jsem si vybrat tvého lovce, měl bys mi děkovat." Usmál se na Magnuse, který jeho chování vůbec nechápal. Takhle ho neznal. Teď z něj nebyl víc než jen psychopat. Pouhým mávnutím prsty zařídil, aby jeho prsten na dlani vzplanul a tím tak zničil všechnu moc a nesmrtelnost, kterou Gabriel měl.

To sebrání moci Gabriel pocítil tak bolestně, že se neubránil dalšímu křiku a nakonec podlehl omdlení.

"Moc mě to mrzí..." Šeptal Alec, když se mezitím skláněl nad tělem Antona, který se ještě z posledních sil zmohl na pár slov. "To je v pohodě.. Je lepší, že jsem to schytal já, protože ty tu máš životní lásku, která na tebe čeká. Ta moje na mě čeká na druhé straně." Na to se s posledním vydechnutím usmál a odpadl v Alecově náručí. "Děkuju." Šeptl na něj Alec, i když věděl, že už je dávno na druhé straně.

"Alexandře..." Ozval se udýchaně Magnus. Alec položil Antonovo tělo na zem a postavil se na nohy. "Co? Budeš mi nadávat, že jsem tě neposlechl a nezůstal doma i přes to, že si na mě použil magii?"

"Ne...já...miluji tě." Magnus vydechl a ze své ruky sfoukl na zem popel z prstenu, který spálil. Alec k němu přešel a chytil jeho tvář do dlaní. "I já tebe." Řekl tiše a přitáhl si ho do polibku. Jejich polibek mohl být delší, kdyby se za nimi neozvaly kroky a hlasy příchozích lovců.

"Alecu!" Volal Jace, když k nim běžel. "Jdete pozdě. Už je po představení." Oznámil mu Alec, když si ho Jace přitáhl do objetí. "Vidím...hlavně, že jsi živej. Vy oba." Jace se otočil i na Magnuse a na chvíli mu položil ruku na rameno. Po té už k nim naběhla Isabelle a po objímání se Alec neubránil jejím nadávkám ohledně toho, že mohl umřít a tak podobně. Snažil se její nadávky neposlouchat a sledoval Magnuse, který si ze země sbíral svůj náhrdelník a prohlíží si ho. Alec nemohl vyčíst, co si Magnus asi myslí, ale věděl, že za ním musí jít.

"Magnusi, omlouvám se. Kvůli mě si mohl to všechno ztratit. Nedokážu si představit, jak by ses cítil, kdyby ti to všechno sebral." Řekl tiše Alec, zatímco kolem nich pobíhali ostatní lovci stínů a odklízeli ze země tělo Antona a Gabriela stále v bezvědomí. "Alexandře...neomlouvej se. I kdyby se to stalo, nevinil bych tě a měl bych stále tebe, to je to nejdůležitější." Usmál se Magnus a náhrdelník si schoval do kapsy od kalhot.

"Spíš si nedokážu představit, že bych ztratil tebe." Dodal čaroděj a chytil Aleca za ruce. "Ty bys našel způsob, jak mě vrátit zpátky, toho se nebojím." Usmál se Alec a přitáhl si svého čaroděje do objetí. Konečně bylo po všem a nemuseli se bát, že každou chvíli o sebe přijdou. Byl to krásný pocit.

***

No, takhle přesně jsem to neplánovala, ale doufám, že vám to líbilo a berte ohledy na to, že jsem to psala ve 2 hodiny ráno :D Budu ráda určitě za vaše názory, protože už jsme skoro u konce, už nás čeká jen jedna kapitola, kterou to nějak lehce zakončím :)

Hlavně, že jsou Alec a Magnus živí a šťastní, žee? <3 tím jsem vám snad udělala radost :)

Omlouvám se za chyby, připomínám, jsou dvě hodiny ráno už skoro nevidím ani :D <3