Loved Me Back To Life (Malec)

14.

Druhý den ráno, když se Alec vzbudil po noci, kterou poprvé po Magnusově smrti strávil v jejich posteli sám se rozhodl, že je vhodný čas nakouknout do toho tajného sejfu. Ihned vyskočil z postele a natáhl se k tomu obrazu, co visel nad postelí. Ruce přiložil na hrany obrazu a všiml si, že ve chvíli, kdy se toho dotkl, tak obrazem prolétlo pár jiskřiček. To byl asi důsledek toho, že jen Alec byl schopný obraz sundat. Pomalu tedy obraz sundal ze zdi a odložil ho na postel pod sebe. Ve zdi před ním se rozprostírala velká díra, kde na něj vykukovaly různé blýskavé předměty a knihy, které tam měl Magnus schované. 

Netrvalo to dlouho a Alec už v ruce držel onen náhrdelník, který se chystal odevzdat Gabrielovi. Vážně byl ošklivý, přesně jak řekl Magnus. Byl už zrezavělý a modrý diamant, který měl na přívěšku ve tvaru květiny byl poškrábaný a zakalený. Alec neměl tušení jak může být něco takového vůbec mocné.

Strčil si to do kapsy a raději tam zase obraz vrátil. Alec si ani radši nepředstavoval, jak naštvaný by Magnus byl, kdyby to v tu chvíli načapal. 

"Alecu?" Volaný sebou cukl, když ve svém jménu poznal Magnusův hlas, který přicházel z obýváku. Rychle seskočil z postele a s rukami v kapsách zamířil za ním. 

"Magnusi?" Volal, když v obýváku nikoho neviděl.

"Tady jsem." Řekl Magnus, když se zvedl z pohovky a zamířil za Alecem. 

"Kde?" Volal znova Alec a rozhlížel se dokola kolem sebe. 

"Jsem přímo před tebou, nedělej, že mě..." Magnus se  půlce věty zastavil, protože mu to došlo. Alec není ten typ, co by si z něj takhle dělal srandu. On ho vážně neviděl. Bylo už pozdě. Magnusova přítomnost slábla a Alecovi už nebylo povoleno ho vidět.

"Magnusi, já tě vůbec nevidím." Řekl Alec zmateně. Slyšel odněkud jeho hlas, ale vůbec ho nemohl najít.

"Jsem přímo před tebou." Zopakoval Magnus tiše. "Co? Proč tě nevidím?" Ptal se Alec, i když moc dobře věděl proč. 

"Už je pozdě. Já mizím a ty mě už nemůžeš vidět." 

Alec na protest zakýval hlavou. "Ne! Mám řešení, ale musíš mi něco slíbit." Snažil se koukat přímo před sebe, kde by měl stát Magnus. 

"A co?" 

"Nebudeš mě sledovat. Slib mi to. Zůstaneš tady, dokud se nevrátím. Magnusi, prosím." 

"Alexandře, to nejde. Bojím se, co chceš udělat." Snažil se protestovat Magnus. "Magnusi, já tě prosím. Udělej jednou ty něco, co říkám." 

"Dobře. Slibuju, že tady počkám." Kývl Magnus, i když věděl, že ho Alec nevidí. "Věřím ti." Řekl Alec a vzápětí už byl v ložnici, kde na sebe naházel nějaké oblečení, vzal si výzbroj a během minuty už vyběhl z bytu. První zastávka Institut. 

***

Alec se do Institutu vřítil jako vichřice a nedbal na žádné kolemjdoucí, do kterých cestou strkal. Nejrychlejším krokem si to mířil k pokoji jeho parabataie. Když už byl tam, ani se neobtěžoval s klepáním a rovnou do pokoje vlítl. Což byla ta největší chyba. Byl mu dopřán pohled na Jace s Clary v posteli, kde se k sobě tulili a ještě byli někde v říši snů. A nazí. Důležité části jejich těla byly pokrytá tenkou přikrývkou.

"Ježiši..." Ulevil si Alec a došel k posteli ke straně kde spal Jace. Hrubě s ním zatřásl a zvolal jeho jméno. "Co je sakra?" Mumlal ospale blonďák, když se z donucení probral. "Alecu?!" Vyjekla Clary a přitáhl si přikrývku až ke krku.