Loved Me Back To Life (Malec)

11.

"Vstávej, vstávej, sluníčko, je čas vstát." Aleca probudil pronikavý hlas spojený se smíchem, který jednoznačně nepatřil nikomu jinému než Magnusovi. "Nech mě spát, proč mě budíš?" Mumlal Alec do polštáře, kam zabořil hlavu, když se snažil skrýt před otravným Magnusem. 

"Protože ti to sluší, když se probudíš." Zasmál se Magnus a dál jemně třásl s jeho tělem. Alec něco nesmyslného zamumlal a přetáhl si přes hlavu deku, ale tu mu Magnus vzápětí ztrhl dolů. "Ale no tak, ukaž se mi, Lightwoode." Hraně žadonil Magnus. "Fajn, ale budu se mračit." Upozornil ho Alec, stále s hlavou zaraženou v polštáři. "S tím počítám." Magnus se zasmál a posadil se na posteli. 

Alec se konečně odhodlal zvednout hlavu z polštáře a otočil ji na usmívajícího se Magnuse. "Neměl si mě budit. Teď budu nevyspalej a budu na všechny nepříjemnej." Řekl mu, ale neposadil se. Ležel na boku a rukou si podepíral hlavu. 

"Takže žádná změna." Usmál se Magnus. Alec uraženě protočil oči, ale pak se usmál. "Co se ti na tomhle..." volnou rukou ukázal na svoji tvář. "...může líbit?  Jsem nevyspalej, rozcuchanej, celej pomačkanej a mám dojem, že jsem v noci slintal." Zasmál se. 

"Slintal." Potvrdil mu Magnus s úsměvem. "Ale i tak jsi to nejkrásnější, co mě kdy v životě potkalo." 

Alec cítil jak se začervenal a pak pokroutil hlavou. "Ty jsi takový lhář." 

"O kráse já nelžu." Hájil se Magnus a pak se posunul na posteli blíž k Alecovi a lehl si na bok, čelem k němu. Chvíli mlčel a celou sobu se jen díval do jeho očí. "Ty tvoje oči." Řekl. "Mohl bych se do nich dívat navěky." 

Alec se kousl do rtu. "Klidně. Dovolím ti to."

Magnus už dál nic neřekl a přiblížil se k Alecově tváři, tak blízko, že se dotýkali nosy. Alec už se nemohl dočkat až ho políbí, málem to už udělal on sám, ale Magnus promluvil. "Takže už můžeme řešit, to jak se chceš nechat kvůli mě zabít?" 

Alec zklamaně vzdychl a odtáhl se od něj. "Zkazil si tuhle chvilku."  Řekl a vyskočil z postele na nohy. Na sobě měl černé tepláky, ve kterých šel spát a tričko neměl vůbec, proto si ho Magnus sjel pohledem přesně jako vždy, když měl takovou příležitost. 

"Takže to budeme řešit?" Ptal se Magnus a lehl si na posteli zády a pod hlavu si složil ruce. "Vlastně není co řešit, Magnusi." Řekl Alec, když černé tepláky vyměnil za černé kalhoty, při čemž ho samozřejmě Magnus pozoroval.

"Mám plán, při kterém ty se vrátíš a já neumřu. To zní dobře ne?" Dodal, když si zapínal kalhoty.

"Rozhodně to vypadá dobře..." Mumlal Magnus s pohledem upřeným na Alecovo vypracované tělo. Na to jen Alecovi cukaly koutky a pak si rychle oblékl černé tričko, čímž Magnuse vrátil do reality.

"Teda, chci říct, že to zní dobře, ale...co je to za plán vůbec?" Opravil se.

Alec si stoupl před zrcadlo, kde si letmo prsty sčesal vlasy. "Nechci ti to říkat, dokud to nebude jisté. Dnes jdu za Antonem a poradím se s ním. Pak se to dozvíš." Usmál se na něj v zrcadle.

Magnus hlasitě vzdychl, přehodil nohy z postele a posadil se. "Ten Anton se mi nelíbí." 

"Mě teda jo." Řekl Alec až moc rychle a pak se na Magnuse otočil. 

"Nemyslím vzhledově." Upřesnil Magnus důrazně a Alec si rukou znova prohrábl vlasy. "Oh...to já taky ne." Pak raději přešel přímo k němu a naklonil se, aby ho políbil na ústa. Raději si nevšímal faktu, že ho stále cítí méně a méně. 

"Nesleduj mě za Antonem. Sejdeme se večer tady." Upozornil ho, když se od něj odtáhl. Magnus jen protočil oči, ale pak se usmál. "Samozřejmě."

***

Alecova schůzka s Antonem nedopadla přesně tak, jak doufal a tak domů nijak zvlášť nepospíchal, což byl i důvod, že dorazil až pozdě večer. Magnus tam na něj ale i tak čekal a byl už nervozní z toho, že nezná ten jeho tajný plán.

"Co se děje?" Ptal se ihned jak si všiml Alecova zamyšleného výrazu. Alec si sundal bundu a pověsil jí na věšák u dveří. "Nic. Všechno je v pohodě." Pokusil se o úsměv a zamířil k pohovce, kam se následně unaveně povalil. 

"Něco se děje. Poznám to na tobě." Podotkl Magnus, když se postavil za sedačku a shora shlížel na Aleca. Ten si vzdychl, ale chvíli mlčel něž něco řekl. "No dobře...ten plán, co jsem měl vymyšlený nevyjde." Poté se na pohovce posadil a nechal Magnuse ať se posadí vedle něj. 

"Alecu..." Začal Magnus. "...a řekneš mi, co to mělo být?"

Alec se na něj ani neotočil, stále koukal do země a pohrával si s prsty. "No...napadlo mě,...že bychom pomocí nějakého kouzla mohli převázat tvou duši na někoho jiného."

"Ale tím bychom toho někoho zabili. To nepřipadá v úvahu." 

"Já vím." Kývl Alec a konečně se na Magnuse otočil. "Proto jsem myslel na někoho, kdo...kdo už nemá k smrti daleko. Někdo by se našel. Víš jak to myslím."

Magnus na něj nevěřícně zíral a pak se postavil na nohy. "Alexandře...co se to s tebou stalo?" Zakroutil hlavou.

Alec k němu zvedl pohled, ve kterém nešlo vůbec číst. "Se mnou? Nic. Jen tě chci zpátky."

"A kvůli tomu bys bych schopný obětovat i život někoho jiného? Tohle nejsi ty." Magnus neskrýval svůj hněv.

Alec se také postavil. "A co mám asi jako dělat? Je to celé tvoje chyba! Mě nemáš právo co vyčítat!" 

Magnus se zasmál. Ale ne šťastně nebo, že by mu přišlo něco vtipné. Spíš se smál z hněvu. "Ale jde tady o můj život, který chceš vrátit zpět a já nedovolím, aby se kvůli tomu někomu něco stalo." 

"Nechápu, proč se o tom vůbec hádáme, když ten plán byl zamítnut." Alec si založil ruce na hrudi a povytáhl obočí. "Protože mě překvapuje, že tě vůbec něco takového napadlo, Alecu." Magnus s rukami udělal stejné gesto jako on. 

"Nechci se s tebou hádat, Magnusi." Řekl po chvíli ticha Alec s povzdechnutím. "Tak to máš smůlu, protože kvůli tomuhle se já rozhodně hádat budu." Stál si Magnus za svým. 

"Tak v tom případě bys měl jít. Hned." 

"Vyhazuješ mě z vlastního bytu?" Magnus překvapeně nadzvedl obočí a čekal na odpověď. "Vzhledem k situaci už to tak nějak není tvůj byt." Dostalo se mu odpovědi.  To ho vykolejilo z míry víc než si myslel a už ho ani dál nenapadlo nic, co by mohl říct. 

"Máš pravdu." Řekl nakonec a bez dalších slov se otočil a zmizel. 

"Magnusi, počkej..." Snažil se ho Alec ještě zastavit, ale bylo pozdě. Věděl, že to přehnal, ale většinou to byl on, kdo odcházel, když se hádali. Magnus většinou zůstal a byl s Alecem trpělivý. Kromě této situace, takže Alec nevěděl, co by si měl teď počít. 

***

Pardon...sama se divím jak jsem první půlku kapitoly napsala tak šťastnou a druhou půlkou jsem to celé dosrala😏😂 Omlouvám se❤