THE LIFE WAYS (Cz/Sk)

part 6.

„Mohu pro vás něco udělat slečno?“ zastavila se u mě letuška.

Muž, který seděl vedle mě už vystoupil a já měla tedy vedle sebe volné místo.

„Ne děkuji. Jenom mohla bych se zeptat kdy budeme v Anglii?“

„Jistě. Let je skoro u konce a do Anglie by jsme měli dorazit za 2 hodiny.“ Oznámila mi  a odešla.

Podívala jsem se z okna a hloupě se usmála, jakoby někdo tam venku v oblacích mohl můj úsměv vidět. Pouhé dvě hodiny mě dělili od mého snu, nemohla jsem se dočkat až letadlo přistane a já vystoupím.

 Došla jsem do čajovny a rozhlédla se. Měla jsem se tam sejít s jistým panem Johnem. Pozdravila jsem slečnu, která stále za pultem u kasy a procházela čajovnou. Nebyla velká, ovšem nebyla ani malá. Jednotlivé sedačky byli odděleny papírovými clonami, tak aby lidé měli alespoň nějaké soukromí.

Uviděla jsem muže, který si četl noviny. Mohlo mu být kolem 35-40 let. Nebyla jsem si jistá, zda právě on je můj hledaný pan John, ale usoudila jsem to podle toho, že tam byl jediný. Usedla jsem na dřevěnou židli, která stála naproti sedačce. Muž odložil své noviny a podíval se na mě. Neřekl ani slovo a snad ani nemrkl. Natáhl se pro svůj šálek kávy a trochu upil. Jakmile odložil šálek zpět na stůl zadíval se na mě a založil si ruce. Zdál se klidný a vyrovnaný, na rozdíl ode mě. Měla jsem celkem strach. Nevěděla jsem do čeho jdu a ani, že to vyjde. Cosi ve mně mi, ale říkalo, že to mám zkusit a nebát se. Musela jsem překonat sama sebe abych nedala svůj strach najevo. Chtěla jsem na něj působit chladně, vyrovnaně a tak, že vím co dělám. Byla to menší pojistka toho, kdyby mě chtěl nějak podvést.

 „Tak jak to funguje?“ promluvila jsem s kamennou tváří.

Podíval se na mě a jen se usmál.

 John mi v čajovně řekl všechny informace o tom jak se můžu dostat pryč, řekl mi vše potřebné a proč tohle dělá. Pořád jsem tomu nemohla věřit na sto procent, ale i přesto jsem to chtěla zkusit. Zapsal si místo kde bych chtěla bydlet a ptal se i zda mám nějaké požadavky.

„Chtěla bych bydlet v Anglii. Nic víc nějak asi moc nemám, vlastně ano. Chtěla jsem se zeptat zda je možné sehnat rodinu v Holmes Chapel.“

Udiveně se na mě podíval a já mu dala vysvětlení.

„No bude to trochu bláznivě, ale bydlí tam můj idol a když už jsme u plnění snů, chtěla bych se s ním setkat a takhle bych měla větší šanci. Jmenuje se Harry Styles, určitě ho znáte.“

Jen jsem to dořekla okamžitě se nad tím zasmál.

„Jistě, že ho znám. Moje děcka mají plakáty všude. No uvidím co se dá dělat, ozvu se ti až budu mít nějaké informace, co bude dál.“

Zvedl se za sedačky a oblékl si svůj kabát, jakmile si ho oblékl ještě se posadil.

„Řekni mi ještě jednu věc Alex. Proč chceš vlastně tolik pryč?“

„Osobní důvody. Víte, nemám tu nejhorší rodinu to rozhodně ne a v podstatě se mám dobře, jenže znáte to když vás nebaví vlastní život? Když se necítíte každý den ve své kůži, ale přesto víte že nemáme kam utéct a že tohle jste vy a nic se nezmění? Já to takhle nechci. Chci jiný život a splnit si svůj sen. Zřejmě sem jenom nepatřím.“

Jen kývl a usmál se. Zvedl se ze sedačky a odešel pryč.

 Setkávala jsem se tajně s Johnem pravidelně v čajovně a řešily potřebné věci. Těch schůzek nebylo v podstatě moc a každou schůzku jsem cítila, že jsem blíž k tomu aby s můj sen vyplnil. Od první schůzky se mi John ozval hned za týden.

"Mám pro tebe rodinu a myslím, že budeš více než spokojená.“ Usmál se a vytáhl z desek fotky.

„Je to rodina jak jsi si přála z Holmes Chapel. Greg a Lisa Gilbertovi. Bydlí v rodinném domě a počkej si to se ti bude líbit, hned naproti rodině Stylesových.“

Otevřela jsem pusu a následně se mé koutky rozjely od ucha k uchu. Po chvíli jsem si zakryla pusu rukou a mé oči zářili.

„To si děláš srandu!“ křikla jsem.

Jen zakroutil hlavou na nesouhlas a zasmál se.

„Takže tohle je Greg.“ Vytáhl první fotku a podal mi ji.

„Je mu 45 let a pracuje v jedné firmě kde dělá šéfa, takže je ve vysokém postavení. Jeho záliby jsou hokej, lyžování a další věci. Má čistý trestní rejstřík a podle všech informací je to strašný kliďas.“

„Tohle je Lisa.“ Podal mi další fotku.

„Lise je 39 a s Gregem jsou spolu už skoro 20 let, bohužel Lisa nemůže mít děti a pěstounská péče jim už dvakrát nevyšla, takže to pak vzdali. Lisa pracuje pro nějakou módní firmu. Jsou pro tebe skvělý. Mají velký dům a snad i psa pokud vím. Mám je ve svých kontaktech dlouho, ale zatím jsem nenašel nikoho vhodného. Spojil jsem se s nimi, takže je všechno domluvené. Až budeš mít hotové papíry a budeš připravená můžeš jet.“

 Nečekala jsem, že to bude tak rychlé a byla jsem spokojená to ano, jen jsem z toho stále měla divný pocit. Jen jsem kývla a vrátila mu fotky.

„Ještě něco. Říkal jsem ti, že to funguje tak, že tyhle rodiny za vás něco musí zaplatit a taky jsem řekl, že část dostaneš ty do nového startu a to dodržím. Rodina zaplatí v přepočtu na naše 5 miliónů a tvá je půlka. Něco dostaneš hotově a zbytek převedu na tvůj účet co budeš mít v Anglii.“

Podívala jsem se na něj a jen se usmála, peníze byli  to poslední co mě zrovna zajímalo.

„Hele, ještě si to můžeš rozmyslet, pokud do toho nechceš jít. Není pozdě.“ řekl mi John a odešel.

 Johne se  sice na první pohled a na první jednání zdá, že je chladný a se vším vyrovnaný. Přesněji by si o něm kdosi mohl říct, kdyby ho jen takhle uviděl na chvíli, že je to nějaký mafián, ale opak byl pravdou. Byl to prostě chlap, který byl milý, chápavý a především miloval svou rodinu.