THE LIFE WAYS (Cz/Sk)

part 3.

Otevřela jsem své oči a rozkoukala se. Zaposlouchala jsem se tolik, že jsem z toho usnula. Zvedla jsem se ze sedačky a opatrně prošla až k záchodu. Otevřela jsem dveře a šla rovnou k umyvadlu. Pustila jsem na své ruce vodu, kterou jsem chytla do dlaní tak, abych si mohla opláchnout obličej. Když jsem utírala svůj obličej do ručníku upřeně jsem se na sebe podívala do zrcadla. Nebyla jsem namalovaná a to pro mě byl nezvyk. Byla jsem zvyklá malovat se každý den, ale několika hodinou cestu mi to přišlo zbytečné.

 Stále jsem ležela na své posteli a sledovala každou vteřinu svůj mobil zda mi napíše. Máma kolem mě chodila a neustále mi vyčítala, že s nimi nikam nechci jít. To bylo, ale to poslední co mě zajímalo.Chtěla jsem aby mi napsal, abych věděla co bude mezi námi dál. Má trpělivost, ale nevydržela moc dlouho a rozhodla jsem se udělat první krok.

 „Ahoj Páťo. Omlouvám se za to, že jsem dnes byla divná a měla hloupé řeči. Jen byla jsem zmatená a děsilo mě to, že jsem máme řekla, že budu se svojí nejlepší kamarádkou a potom šla tajně za tebou. Nechci jít lhát, ale uvědomuji si, že jinak to nepůjde.“

 Přečetla jsem po sobě zprávu a zmáčkla tlačítko odeslat. Zatím co jsem netrpělivě čekala na odpověď máma mi neustále vyhrožovala co se stane pokud s nimi opravdu nepůjdu. Začala používat citový vydírání. Vždy tohle dělá. Někdy si myslím, že je jejím záměrem ublížit mi aby mě zlomila a já povolila. Posledních měsíců toho na mě bylo hodně. Ztratila jsem nejlepšího kamaráda, měla jsem volbu o tom rozhodovat se mezi láskou nebo kamarádstvím, škola a všechny běžné věci v životě teenagera. Její křičení a povyk mi moc nepomáhalo. Nikdy jsem se jí s ničím moc nesvěřovala, nemohla jsem. Kdykoliv měla šanci použila to proti mně. Nebyl prakticky nikdo v mém životě komu bych mohla říct úplně vše.

 „Ahoj Alex. Je mi to líto, ale i když jsem o tom přemýšlel a opravdu to s tebou chtěl zkusit nemůžu. Stačí mi jak na mě tvoje ségra nebo máma koukají a už vím, že tohle nechci.Opravdu se omlouvám, ale dnešek byl omyl a mi se dál vídat nebudeme moc.“

 Po přečtení této zprávy se mi nahrnuly okamžitě slzy do očí. Měla jsem dost všeho. Ztratila jsem kvůli nim někoho na kom mi záleželo. Vše se točilo kolem nich jen aby se ony měly dobře, na mě nezáleželo. Cítila jsem se díky němu trapně, podvedená, zklamaná, ale nezazlívala jsem mu to. Nebyla to jen jeho chyba a nevím co bych dělala kdybych byla v situaci jako on. Moje máma a se rozhodla nenávidět ho jen na základě věcí co o něm řekl přítel mé ségry. Proč by přece věřila mě když jí říkám, že se změnil? Znala jsem jeho špatnou minulost, ale byl upřímný a všechno mi řekl a toho jsem si cenila nejvíc. Naší upřímnosti k sobě. Znala jsem ho málo, ale přece hodně. Pod nátlakem všeho jsem nakonec povolila a rozhodla se na oslavu svatby jít. Vlastně jsem ani moc neměla na výběr. Buď to bylo tohle nebo poslouchání do konce života co všechno dělám špatně.

Stoupla jsem si pod sprchu a nechala po mém těle ztékat proud vody. Mé slzy se prolínaly s vodou. Měla jsem všeho plný zuby. Jak za mě neustále máma řídila můj život a rozhodovala o tom kdo v něm bude. Jak mi neustále dávala jen zákazy. Nechala mě pociťovat, že když jsem se nerodila až jako druhá dcera budu jí navždycky a co bylo nehorší; nenáviděla to co ze mě vyrostlo. Nesnášela mojí osobnost, mojí povahu. Nelíbilo se jí to, že nejsem taková jako sestra. Já chtěla řídit svůj život a často jsem se ozvala když se mi noc nelíbilo a na to nebyla zvyklá. Neskákala jsem jak ona chtěla a to bylo pro ni špatně. Zkoušela jsem s ní vycházet v dobrém nějakou dobu, ale vždy to vydrželo jen do té doby než jsem chtěla jít s někým ven. Když jsem s ní někde byla a to byli chvíle kdy byla spokojená, že jsem jen s ní dalo se  sní mluvit o tom jak mě tyhle věci trápí, jenže pak jsme přišli domu a bylo to na novo. Zkoušela jsem všechny možné taktiky a nic nefungovalo. Bylo to jako začarovaný kruh a mě tento život čím dál více unavoval. Chtěla jsem od ní jen trochu důvěry a pochopení. Přestože jsem se často tvářila a snažila se zachovat jako velká a dospělá pořád ve mně bylo dítě. Dítě, které si chce užívat život a ne ho prosedět doma. Zatím co všichni kolem mě se neustále hýbali z místa zažívali ve svém životě dobrodružství já stála na místě.