THE LIFE WAYS (Cz/Sk)

part 9.

-Po strašne dluhé době jsem se zase dostala k tomu přidat nový díl a doufám, že je tu stále pořád někdo kdo si ho rád přečte.:) Za VOTE budu moc ráda.:) Pište komentáče, co si myslíte o příběhu a tak.:) xX -Justmith

__________________________________________________________________________

Seděli jsme v restauraci a jedli společný oběd. Jelikož jsem se moc v objednávání jídla nevyznala a vůbec netušila co mi restaurace může nabídnout nechala jsem si jídlo vybrat od Lisi a Grega. Jedli jsme, povídali si a navzájem se více poznávali. Bylo neuvěřitelné jak moc jsme se dokázali sblížit se a bavit se. Od našeho stolu šel jen neustále slyšet smích. Lisa a Greg mi vyprávěli věci o Londýně, přibližovali mi obyvatele Holmes Chapel a věci z jejich života. Také mi řekli, že když jsme měli být rodina nějaký pravidla u nich také jsou a já je budu muset dodržovat. Jenže všechny jejich pravidla byli pro mě samozřejmé už z Česka s rozdílem, že u nich jsem měla volnost. Nezakazovali mi chodit ven a dokonce mi řekli, že pokud budu chtít můžu s rozumem později až se víc zabydlím navštívit nějaký klub. Vše jsme si ujasnili a s jejich pravidly a prosbami jsem byla naprosto spokojená. Nebylo to takové, že by mi dávali úplnou volnost abych si dělala co chci, ale dávali mi dostačující volnost abych se necítila odstrčená a v kleci. Neznali mě, ale přesto mi věřili a věřili v můj úsudek. Měli pochopení jak se zdálo.

Z restaurace jsme jeli na nákupy. Nikdy jsem neměla ve zvyku to aby za mě rodiče nebo kdokoliv jiný platil oblečení, šperky nebo boty. Vždy jsem dostávala jen to nutné a vyrůstala v tom, že když něco chci musím si na to ušetřit sama. Vše co jsem si v obchodu vybrala a že to nebylo málo věcí, jsem si chtěla zaplatit sama, ovšem Lisa a Greg trvali na tom, že mi vše musí zaplatit oni. Sice se mi to příčilo a přišlo mi to divné, když jsem na něco takového nebyla zvyklá, ale nemohla jsem nic dělat. Byla jsem jim neskutečně vděčná za vše co mi dali. Když jsme k večeru vrátili domů a společně se navečeřeli Lisa a Greg mi řekli, že pro mě mají nějaké překvapení. Jejich překvapení byl notebook. Když jsem ho uviděla, oči se mi rozzářili jak malému dítěti. Byl krásný. Nikdy jsem svůj notebook neměla, a proto jsem ho obdivovala ještě více.

„Moc vám děkuji, za všechno to oblečení, krásný pokoj a to všechno a tohle je krásný notebook, ale nemůžu si ho od vás přeci vzít.“ Řekla jsem.

„Jak by jsi nemohla?“ udiveně se zeptala Lisa.

„Alex nemáš vůbec zač a ten notebook je prostě tvůj. Nemusíš nám za nic děkovat, protože to je pro nás samozřejmé. Jsme teď přeci rodina.“ Usmál se Greg.

„Děkuji. Opravdu moc.“ Usmála jsem se.

„No my tě už necháme jít nahoru. Dnes jsi s námi strávila už dost času a určitě si utahaná. Dobrou noc ti přeji.“ Objala mě Lisa.

„Dobrou.“ Řekla jsem a vydala se do pokoje.

„A mě neobejmeš?“ ušklíbl se Greg.

Šla jsem k němu a též ho objala. „Dobrou.“ Řekl, když jsem ho pouštěla ze svého objetí.

Byl to divný pocit. Neznala jsem to. Můj táta mě nikdy neobjal a nebavil se semnou jako s dcerou, tak jak to dělali všichni tátové. Vždy když jsem šla po městě záviděla jsem malým holčičkám, které vedl ze školy za ruku jejich táta nebo když jsem je viděla na společném obědu. Takhle se ke mně nikdy nechoval a já věděla, že ani nebude.

Nachystala jsem se ke spaní a ulehla do své nové postele. Zrekapitulovala jsem si celý den, vlastně celý čas od doby kdy jsem se dostala kontakt na Johna. Vše bylo jiné, lepší. Lhala bych kdybych řekla, že jsem nemohla usnout jen proto, že jsem ležela prakticky v cizí posteli. Cítila jsem se právě naopak víc doma než kdy jindy.

 „Zvládneš to tady sama?“ optala se mě Lisa mezi dveřmi.

Právě jsem vstala, když oni odcházeli do práce jelikož volno dostali jen na jeden den.

„Jasně nejsem malá. Najím se, upravím se a vyrazím prozkoumávat ulice Holmes Chapel.“ Usmála jsem se.

 Jakmile Lisa a Greg odešli šla jsem do kuchyně dát si něco k snídani. Seděla jsem u kuchyňského stolu, který byl hne naproti oknu. Zatímco jsem jedla jsem se dívala ven na terasu. V celém době byl klid. Klid, který jsem moc neznala. Bylo fajn být takhle sama doma. Když jsem dojedla dala jsem nádobí do myčky a došla do koupelny abych se mohla připravila a mohla vyrazit do ulic.

 Držela jsem se jen v okruhu kolem domu a procházela se. Na některých zahradách před domy seděli nějaký lidi. Všichni se mile usmívali a vypadali dost příjemně, což se mi v Čechách moc nestávalo. Všimla jsem si i domu, který stál naproti tomu mému. Nešlo ho přehlédnout, jelikož před ním stálo několik pištících holek. Pomalu jsem procházela a jen se nad tím pousmála. Chtěla jsem bydlet v jeho blízkosti, ale nevím proč ve chvíli kdy jsem tam takhle stála nic to semnou nedělalo. Jistě. Chtěla jsem ho vidět na vlastní oči, ale nijak jsem kvůli tomu nešílela. Možná to bylo tím, že jsem nebyla nějaká uchvácená fanynka co si dala za úkol zničit jim ušní bubínky. Líbila se mi jejich hudba a byli pro mě inspirace,ale nešílela jsem po nich. Byli pro mě kluci, kteří si splnili sen. 

Byla jsem skoro u našeho domu a šla uprostřed cesty pro auta, když v tom na mě někdo začal strašně troubit.