THE LIFE WAYS (Cz/Sk)

part 10.

Zdravím Vás všechny a po dalších X měsících je tu další díl The life ways a já doufám, že se stále někdo najde, kdo příběh čte, i když já nepřidávám vůbec pravidelně. Omlouvám se za to, ale teď je všechno jinak, složité, věci ve škole a mimo ní, no však to znáte. Doufám, že se Vám tento díl bude líbit.xX :) -VJ

_______________________________________________________________________

Byla jsem skoro u našeho domu a šla uprostřed cesty pro auta, když v tom na mě někdo začal strašně troubit.

Ztuhla jsem a lekla se. Otočila jsem se a za mnou stálo auto černé barvy, stihla jsem si všimnout jen toho, že to byl Range Rover.

„Chceš se nechat přejet nebo co?“ otevřelo se okénko.

„N-Ne. Omlouvám se.“ Vykoktala jsem, protože jsem byla v šoku.

„Mohla by jsi, alespoň uhnout abych mohl projet?“ zeptal se nabručeně.

 Nad jeho nepříjemností jsem protočila oči a udělala dva kroky vzad a nohami jsem stála na trávníku sousedů.  Sledovala jsem jeho auto jak zajíždí k domu. Hned se k autu přesunulo několik děvčat, které ještě před malou chvíli stály před okny. Vystoupil z auta a s kamennou tváří se snažil dostat ke vchodovým dveřím. Neusmál se a ani s nikým nemluvil. Nevypadalo to vůbec tak jako na těch všech fotkách nebo v těch videí kde se směje a je milý na všechny své fanynky. I jeho reakce na to, že mě málem srazil autem nebyla ani zdaleka taková jakou jsem si jí představovala. Neustále jsem se otáčela a dívala se na něj. Na tvář, které nedala ani náznak úsměvu, oči schované pod slunečními brýlemi a jak neochotný a zabručený byl. Ano, právě jsem poznala svého idola Harryho Stylese.

Doma jsem seděla u jídelního stolu a spokojeně si vychutnávala oběd připravený od Lisi. Prozkoumávala jsem u toho svůj nový mobil a zakládala nový účet jak  na facebooku, tak twitteru a v tom mobil začal hrát.

„Ano?“ přiložila jsem ho k uchu.

„Ahoj. Nechci tě nějak otravovat nebo stíhat tě, ale mám polední pauzu tak jsem se chtěla zeptat jestli je všechno v pořádku.“ Ozvala se Lisa.

„Ahoj v pořádku.“ Zasmála jsem se. „Všechno super. Chtěla jsem se zeptat jestli by nevadilo, kdybych si udělala výlet do centra kouknout se na Big Ben a tak.“

„Jasně, že ne. Jen na sebe dej pozor a pokud možno ozvy se mi až tam budeš. Budu muset končit pauza mi za chvilku končí, ale jestli pojedeš můžeš si vzít ze skříňky v obýváku mapu a brožurky.“

„Dobře. Měj se a děkuju.“

Zavěsila jsem a přemístila se do pokoje kde jsem se převlékla. Dala jsem si nějaké věci do tašky, došla si pro mapu a brožurky a vydala se na autobus. Cesta do centra z Holmes Chapel  měla trvat zhruba 2 hodiny, takže jsem se pohodlně usadila a dala se do prohlížení brožurek a především mapy abych se neztratila.

 Jakmile jsem byla na místě obdivovala jsem všechnu krásu Londýna. Stále jsem nějak nemohla uvěřit, že se to opravdu dělo. Kamkoliv jsem šla, měla jsem ústa dokořán a byla uchvácená. Nasedla jsem i do typického dvoupatrového autobusu, který byl pro turisty a projížděla s nimi. Cítila jsem se v tu chvíle spíše jako ta turistka, než holka která bydlela jen kousek odtud.

Když  má prohlídka v autobuse skončila vystoupila jsem a rozhodla se, zajít si do Starsbucksu pro latte. Obsluha byla milá a když mé latte bylo připraveno zaplatila jsem a měla v plánu se ještě projít.

„Děkuji, nashledanou“ řekla jsem prodavačce, chytla své latte a šla ke dveřím. Přišla mi zpráva a tak jsem vytáhla svůj mobil a četla si ji, psala mi Lisa. Pomalým krokem jsem šla ke dveřím a můj pohled byl upřený do mobilu.

„Neumíš se dívat na cestu!“  okřikl mě dotyčný do kterého jsem mezi dveřmi vrazila.

„Omlouvám se, nekoukala jsem na cestu.“ Reagovala jsem okamžitě a zvedla svůj pohled od mobilu.

„Očividně“ procedil mezi zuby.

„Zase ty?“  dodal když sundal své brýle a prohlídl si mě.

Jen jsem se na něj nepříjemně koukla a nadzvedla obočí.

„Ta holka mě snad pronásleduje.“ Řekl pohrdavým tónem hlasu k ostatním klukům se kterými přišel.

Nemusela jsem moc přemýšlet nad tím jak se jmenují, vždyť je znal skoro celý svět.

„Nebuď vtipný.  Pronásledovat tebe? To si radši bodnu do oka špendlík a teď mi prosím uhni ať můžu projít, než do mě zase nebouráš auto.“ Ironicky jsem se usmála a prošla kolem nich.

Stála jsem před Starsbucksem a rozhlížela se kolem sebe. Z krásného modrého nebe se proměnilo šedivé a zatažené. Vítr se zvedl a vypadalo to na déšť. Vytáhla jsem mapu a dívala se do ní kudy mám jít, jelikož na tohle místo mě dovezl autobus a já neměla ani tušení kde to vlastně přesně jsem.