Vydala jsem se zpět do vesnice. Cestou jsem se ohlížela jestli mě nikdo nesleduje, ale neměl by když mě nikdo neshledal ani sem. Šla jsem po cestě primo k hlavni bráně když jsem tam zahlédla dva hlídače a oni mne také. ,,Stát kdo jste?" zavolal jeden z nich a já se zastavila Jsem to ale kráva! ,,No tak! Kdo jste!" volal znovu ,,Heh" zasmála jsem se ,,co je tu k smíchu?!" byl nervózní ,,Myslíte že by jste mě zastavili?" začala jsem se nahlas smát ,,Přes nás neprojdete!" zvolal ten druhy ,,Přes vás bych prošla i se zavázanýma očima" usmála jsem se
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale nechci vám ublížit. Pouze procházím" malá jsem nad tím rukou ,,chcete projít přes naší vesnici?!" rozzlobil se jeden ,,Ne.. Ani ne.." znovu jsem se usmála ,,jen si rada hraji" začala jsem se smát a jeden z nich to nevydržel Zaútočil ,,Přesně na to jsem čekala pánové" spojila jsem ruce k sobě a zčernali mi oči. Rozestoupila jsem se připravena k boji. Vzali si mezi prsty kunaje a začali je házet směrem na mě. Natáhl a jsem ruku před sebe a zvedla ji nahoru. V tom se zvedl dým prachu a přede mnou se tyčila velká stěna ze země. ,,Co to sakra?!" slyšela jsem toho jednoho Dupla jsem na zem a zmizela v díře. Tunel jsem směřoval někam dal od hlavni brány rychle jsem vyskočila a ovládáním vzduchu jsem přeskočila zeď vesnice abych se dostala zpět. To bylo štěstí! I kdyby se mým tunelem dostali tam odkud jsem vylezla.. Stejně nebudou vědět kam jsem šla. Proběhla jsem zase mezi baráčky a vylezla do otevřeného okna moji koupelny. Můj klon už byl doma, ale byl tu ještě někdo. Zavřela jsem oči zvaný prsty si položila na spánek a v duchu jsem pomyslela, že musím na záchod ,,omluvte mě" zaslechla jsem svůj klon Pomalu se blížil ke dveřím. Otevřel je. ,,Šikula" poklepala jsem mu po hlavě ,,Díky já vím" zamarchoval můj klon ,,Tak a teď zmizíš" řekla jsem ,,Jako bych to nevěděla" mávl rukou klon Když jsem ho odvolala proběhl mi v hlavě celý večer. Převlékla jsem se do věci které mel na tobě můj klon a šla do pokoje. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se kapitán Yamato ,,Jistě. Proč bych nebyla?" podivila jsem se ,,Jen ze si tam byla nějak dlouho" ,,Ale kapitáne nechte toho.. Holky jsou na toaletě vždy déle" drkla do něj Sakura Jen jsem se usmála a sedla si k nim ,,Jééé ty tu máš knížky?" přiběhla Sakura k mojí vitríně ,,A ti plyšáčci jsou kouzelní!... A co pak to máš tady?" snažila se ji otevřít , ale nepovedlo se jí to
,,Máš zamčenou skříň?" podivil se Sai ,,A co je na tom? Nemám ráda když mi někdo hrabe na věci" ,,Máš co skrývat?" podivila se Sakura ,,Každý má co skrývat" odpověděla jsem ,,No dobrá tak já už půjdu" zvedal se kapitán Yamato ,,Mějte se tu hezky a-" špatně se pohnul a chytil se za břicho. Bylo mi jasné proč... ,,Jste v pořádku" přiběhla jsem k němu a hned po mě i Sai se Sakurou ,,Ano.. Jen staré zranění.. občas se ozve" řekl a já sklopila pohled ,,Budu v pořádku" ujistil nás ,,Měl by jste jít do nemocnice" řekla Sakura
,,To není potřeba" usmál se a vstal ,,Vidíte! Jsem v pořádku" odcházel ,,Stejně bych šla raději s vámi" utíkala za ním Sakura. Poděkovala za pozvání a zavřela dveře ,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Sai a položil mi ruku na rameno ,,V knížce psali, že když je někdo smutný je tohle náznak pochopení a jistoty.. Potom se to řadí ještě na to kam a v jakých situací položit ruku a tak. Myslím, že toto je teď správné" ,,Ach, Sai" začala jsme se smát ,,Ano je to v pořádku neboj" chechtala jsem se
,,Teď nechápu?" vypadal zmateně
,,To nic Sai" setřela jsem si slzy od smíchu ,,Je hezké slyšet to jsem přečetl tady a knížka říká toto a toto" zase jsem se trošku zasmála ,,Jde vidět tvá snaha" zvážněla jsem ,,Docela to obdivuji.. Já nikdy takové pochopení pro nic neměla. Vždy mi bylo všechno jedno a.. No.. Taky jsem na to doplatila.."
,,Doplatila?"
,,Přišla jsem o všechny koho jsem kdy milovala. Bráška je někde pryč.. Kamarády jsem taky ztratila a.. Moje srdce pořád patří jen jednomu.." zase jsem to hrála na city
,,Zemřel?"
,,Kéž by..." ,,Myslel jsem -" skočila jsem mu do řeči
,,Pane bože ne! To vyznělo špatně!.. Myslela jsem to tak, že bych aspoň věděla kde je a měla bych s ním pořád nějaký ten kontakt.. Prostě jednoho dne odešel" sklopila jsem hlavu
,,Proč?" ,,Já... no.." říkala jsem nejistě ,,Ano?" ,,Nedokážu milovat" zarazilo ho to
Pohled Saie:
,,Nedokážu milovat" řekla Zaskočilo mě to..
,,Také jsem to takto měl. Byl jsem zbaven všech emocí. Byl jsem veden v tom, že emoce tě oslabí. Když se na to zpětně podívám.. Něco na tom bude. Dříve kdyby zajali někoho z týmu a vyhrožovali smrtí nezajímal bych se o to.. Teď bych bojoval. Emoce mají své výhody i nevýhody" otevřel jsem se jí trošku aby mi více věřila
,,Emoce nemají žádný význam" odpověděla ,,Hloupost-" zastavila mě ,,Když miluješ spálíš se.. Když důvěřuješ stejně tě zradí.." ,,To jsi ale vyjmenovala jen důvěru a lásku.. To nejsou všechny emoce" přerušil jsem jí tentokrát já
,,Úsměv je přetvářka smutku.. Smutek cítíš při ztrátě milované osoby. Po smutku přichází vztek. Si naštvaný sám na sebe i na ostatní. Chceš se pomstít a v tu chvíli už tě nic nezajímá!" ,,Není to vždy tak" oponoval jsem
uchechtla se ,,Nech to být. Nedá se to pochopi když si to nezažil. Ani tě o to neprosím.. Nebudu se tady nikomu vnucovat.. Stejně mě tu nikdo nechce.." kývala nevěřícně hlavou
Že by věděla o jejím sledování? To je hloupost. Ničím jsme se neprozradili. Aspoň doufám..
,,Jsi už trošku podrážděná raději si běž lehnout" nabídl jsem jí
,,Nesnáším když mi někdo říká co mám dělat, ale máš dobrý nápad tak tentokrát poslechnu" řekla a vyprovodila mě ke dveřím
,,Prosím!" řekla a chytila mě za paži ,,Neber vážně to co jsem řekla... Mám jen teď trošku horší období a.. Nějak jsem to prostě potřebovala vyventilovat" usmála se
,,Chápu to. Dobrou noc" řekl jsem a pomalu odcházel po chodbě
Yamatův pohled:
,,Myslíte si, že je ona nějaký špeh nebo tak něco?" zeptala se mě Sakura cestou k Cunade
,,Já tu nejsem od myšlení, ale od plnění misí které mi nařídí Cunade" ,,Já jen, že mi nepřijde nebezpečná a už vůbec nevypadá jakoby dělala pro Orochimara nebo tak"
,,Vzhled někdy klame" odpověděl jsem ji ,,A nemyslíte si, že kdyby pro někoho pracovala už by se mu dávno ozvala když v nemocnici ležela už pár dní než se probrala?"
,,Možná to už udělala" ,,A kdy? Dneska byl jediný den kdy mohla něco udělat a byla pod dohledem"
,,Ano, ale když jsem jí sledoval v nemocnici.. Utekla z ní. Nikam sice nešla, ale mohla jít"
,,To zní absurdně kapitáne"
,,Máš pravdu.. Není to zrovna někdo kdo by mohl donášet Orochimarovi, ale i Sasuke podlehl" ,,Sasu..ke" povzdechla si
,,Promiň Sakuro" ,,Snad se Tsunade brzy přesvědčí, že není žádný špeh abychom měli pokoj"
