Už je to nějaká doba co jsem tajně v Konoze, ale konečně jsem si na svou stranu získala úplně všechny. Všichni mi zobají z ruky a já nemám problém o všem vědět.
Jednou jsem šla na plánovanou schůzku s Deidarou a Tobim.
Setkali jsem se v lese jako vždycky.
,,Kimi!" zaslechla jsem vyjeknout Tobiho
,,Ahoj Tobi!" objala jsem ho
Deidara seděl pod stromem, kroutil hlavou a obracel oči v sloup
,,Ahoj brouku" stoupla jsem si před něj a on se na mě podíval
,,Jo. Tak jdeme" zvedl se a odcházel
,,Kde jsou ty časy kdy si mě přivítal a nebo umlčoval touhle pusou s šikovným jazykem" řekla jsem a dotkla se jeho ruky
Cukl a zastavil se. Pak se prudce otočil přitiskl si mě k sobě až jsme od sebe byli jen několik centimetrů, vítězně se usmál, když viděl že se červenám a pak svůj stisk uvolnil. Ještě jsem mu stihla dát letmí polibek a jeho rty, který opětoval
,,To jsem nečekala.." přiznala jsem
,,I po tak dlouhé době umím překvapit" řekl a vydali jsem se na cestu
Chvilku jsem chodili po lese a já ani nevěděla kam jdeme. Zaslechli jsem nějaký hluk a kluci mi přikázali abych zůstala na místě kdyby to byli ninjové z Konohy. Poslechla jsem a zůstala. Viděla jsem na ně docela dobře, takže kdyby něco můžu zasáhnout.
Vyšli na mýtinu kde stál nějaký kluk. Při bližším zkoumání jsem ho poznala. Bylo to Sasuke. Chvilku na sebe koukali a pak jsem viděla jak se Sasuke připravuje k boji. Rozeběhl se proti Tobimu a meč mu zarazil do břicha. Tobi spadl na zem a Deidara uskočil na strom, poté okřikl Tobiho aby nedělal blbosti a nabral si rukama jíl, který zformoval do kuliček a hodil je po Sasukem. Sasuke svým chidori zasáhl všechny kuličky a zaútočil na jen zezadu.
Když na Sasukeho, Deidara poslal svoje "figurky" z jílů, Sasuke si s nimi hravě poradil i když se množily a vybuchovaly.
Deidara přitvrzoval, ale Sasuke mu pořád stačil. Já neměla proč do toho zasahovat, věděla jsem že to zvládnou, i když se Sasuke proměnil na tu věc. Společně s Tobim jsme sledovali zápas mezi nimi a nic nedělali, protože si to Deidara tak přál a my to respektovali, ale viděla jsem v jeho čích že je bezradný.
Deidara vyčerpal hodně své čakry na vytvoření jeho samého v obří velikosti. Pak se jeho obří já rozletělo, ale nevybouchlo a to samé se stalo se vším živým co bylo poblíž. Ještě že jsem utekla.
Nevím jak, ale Sasuke z toho unikl a zasáhl Deidaru chidorim, to ovšem netušil, že to byla past. Věděla jsem že by se jen tak nedal! Sasukeho uvěznil v obří kouli, ze které se opět Sasuke dostal. Sasuke ho zasáhl. Nemožné! Vypadali oba tak vyčerpaně a jejich síly byli dost vyrovnané. Věděla jsem že jde do tuhého ve chvíli kdy si Deidara roztrhal triko a ukázal Sasukemu jeho opravdovou sílu. Celé jeho tělo začalo černat a seskupilo se do jednoho jediného bodu. Oslepující záře byla vidět všude.
Po chvilce bloudění v lese jsem konečně narazila na Tobiho.
,,Je mi to líto" řekl když jsme byli dost blízko abychom se slyšeli
,,Jak- Jak to myslíš?"
,,Deidara by ho jinak nezabil"
,,Ne!"
,,Kimi.."
,,Ne! Ne!! Řekni že to není pravda!!"
,,Bohužel. Tohle by nepřežil"
,,Bože ne!" spadla jsem na kolena a začala plakat
,,Kimi" opatrně se ke mě blížil a dotkl se mě
Vyjekl a uskočil. Když jsem se podívala na své ruce viděla jsem jak se mi pod kůží prolévají černé stíny a najednou to začalo bolet. Nechápala jsem co se stalo
,,Kimi.." opatrně se ke mě Tobi přibližoval
,,Co se to děje Tobi?"
,,Myslím že to způsobily tvoje oči. Stíny se ti vylévají odtamtud jako by si měla rozmazanou řasenku" řekl a bál se mě znovu dotknout
,,Bolí to" cítila jsem každý pohyb jednotlivého stínu ,,Tak moc to bolí" začala jsem znovu plakat
Tobi mi chtěl nějak pomoct, věděla jsem to, i když je to padouch tak má veliké srdce.
,,Až ho potkám.." ucítila jsem zase tu bolest ,,Zabiju ho!" řekla jsem nakonec a pomalu se zvedla
,,Pojď se mnou třeba s tím něco svedou u nás"
,,To nejde. Už jsem dlouho pryč, nechci aby mě podezřívali"
,,A co jim řekneš?"
,,Něco si vymyslím" mrkla jsem na něj a odcházela jsem
Cestou lesem jsem pátrala v mysli a myslím, že už se mi to jednou stalo.
Jistě!
Byla jsem malá.. A moje "rodiče" mě drželi v kleci stejně jako mého bratra. Nikdy bych jim nemohla říkat rodiče po tom jak se chovali. Je mi z nich zle!
Pamatuju si, že na nás někdo útočil a nebo my útočili na někoho, už nevím. Každopádně mě i brášku osvobodili, ale byli jsme rozděleni, takže jsem to v tu chvíli nevěděla. Podívala jsem se na muže, který mi otevřel klec, podívala jsem se na žebřík, který vedl ven do hluboké noci. Když jsem nechtěla vylézt, ten chlap se napřáhl, chytil mě a hodil mě na zem před klec. Když mě chytil znovu, byla jsem naštvaná a v tu dobu jsem zjistila jaká je moje Kekkei genkai.
Pamatuju si jak mi černají ruce, tak kde držím toho chlapa, aby mě nechal být. S jekotem mě odmrštil na zem a já využila příležitosti k útěku, jenže jsem byla pomalá a on mě zase chytil. Měl smůlu, protože moje stíny bolely ostatní. Rozhodla jsem se že nebudu utíkat a tvou schopnost využiju. Chytila jsem ho za obličej a snažila se všechny stíny z mého těla nasměrovat do toho jeho. Když jeho tělo celé zčernalo, jeho výkřiky přestaly.
Podívala jsem se na toho muže a vystrašeně spadla na zem. Stíny my zmizeli a já se pomalu plazila k tomu muži abych zjistila zda ještě žije.
Je mrtví!
Vyděsila jsem se ještě víc a utekla pryč. Lidi do mě začali strkat a unášeli mě směrem, kam měli namířeno. Nevím jak, ale v tom chaosu jsem našla brášku a po prohrané bitvě jsme se společně vytratili do lesa. A tak potkaly toho šmejda! Orochimaru..
Z mých vzpomínek mě vytrhl Naruto, který na mě už od brány do Konohy hulákal i když byla ještě kus cesty. Rozeběhl se ke mě společně s Kibou. Jak jsme se k sobě přibližovali jejich nadšené obličeje se měnili z usměvavého na udivený.
,,Kimi.." řekl opatrně Kiba
,,Co se ti stalo?" dodal Naruto
