,,Nechoďte ke mě!" okřikla jsem je
,,Kimi neblbni" řekl Kiba a chtěl mě podepřít, protože přes bolest jsem se jen tak tak držel na nohou ,,Sakra" odskočil
,,Já vám to říkala"
,,Co? Co se stalo?" nechápal Naruto
,,Když se jí dotkneš, tak to bolí" viděla jsem jejich vyděšeně a nechápavé obličeje ,,Co to způsobilo?" chtěl hned vědět
,,To Orochimaru.."
,,Orochimaru.." zabručel se zatnutými zuby a pěstmi Naruto ,,Ten parchant!"
,,Udělal ti to co Sasukemu?" naléhal na mě Kiba
,,Ne.."
,,Tak co se stalo?"
,,Tyhle stíny souvisejí s mými pocity... Viděla jsem ho a chtěla vědět kde je můj bráška.."
Viděla jsem jak se Naruto najednou zarazil, nevěděla jsem proč ,,A co ti řekl" zeptal se mě a hlasitě polkl
,,Že ho poslal na smrt.."
Narutův pohled:
Když začala mluvit o Kimimarově smrti, cítil jsem se šíleně provinile. Teď ještě mnohem víc, i když jsem to nebyl já kdo ho zabil, byl to Gaara s Leem.
Budu jí to muset říct.
,,Naruto?" vyrušila mě Kimi, podíval jsem se na ní ,,Děje se něco?" zeptala se a zavřela jedno oko bolestí
,,N-ne.. To nic"
,,Dobře. Tak jdeme" řekla a my se vraceli do vesnice
Můj pohled:
Šli jsem rovnou za Cunade aby se na mě podívala, i když já moc dobře věděla že s ním nic neudělá. Jako malá jsem byla rozzuřená, zmatená a vyděšená.. Teď mi krvácelo srdce. Možná až se smířím s jeho smrtí nebo ho pomstím, zase to zmizí.. ale co když to nezmizí..
Chodili jsem ulicemi a všechny pohledy směrovaly na mě. Bylo to nepříjemné a ke všemu ta palčivá bolest s každým pohybem stínu na mé kůži.
Došli jsem k Cunade, která si mě posadila na židli a prohlížela si mě. Po chvilkovém zkoumaní promluvila ,,Nic takového jsem v životě neviděla"
,,Co s tím budeme dělat?" chtěl vědět Naruto
,,Obávám se že tady nic nezmůžeme"
,,To nejde!" ozval se Kiba
,,Kluci.. nechtě toho" řekla jsem a chytila se za rameno protože bolelo ,,S tímhle mi nikdo nepomůže" dodala jsem při odchodu
,,Kimi! Počkej" volal Naruto, ale já pokračovala dál. Najednou se za mnou rozrazily dveře a Naruto mě chytil za ruku, kterou hned pustil kvůli bolesti
,,Nech mě Naruto!"
,,Já s tebou musím mluvit.." vypadal vážně ,,Prosím"
Narutův pohled:
Byl jsem nervózní, když jsme se blížili k místu, kde jsem jí chtěl povědět o smrti jejího bratra.
Vyšli jsme na kopec, který se rozprostíral u jednoho lesíka blízko Konohy.
,,Co si mi to chtěl říct?" přerušila ticho které tu panovalo
Hlasitě jsem polkl
,,Vím co se stalo tvému bratrovi.." sevřel jsem pěst
Můj pohled:
,,To že ho Orochimaru poslal na smrt je pravda.."
,,Ale?!" chtěla jsem vědět
,,Ale ti kdo ho zabili jsme byli my"
Oči se mi zalévaly slzami a cítila jsem jak teplé krůpěje stékají po mé tváři. Nezmohla jsem se na nic.
,,Pronásledovali jsme Sasukeho, když byl unesen a pak se tam objevil.. Nejdříve bojoval se mnou, Pak se tam objevil Lee a já šel za Sasukem.."
,,Takže.. To byl Lee.." svírala jsem obě ruce v pěst, moje bezmoc se měnila v nenávist
,,Ne.." zarazila jsem se ,,Byl to Gaara, kdo s ním bojoval naposledy, ale prý zemřel na selhání životně důležitých funkcí a to kvůli Orochimarovi. Byl mu nadevše věrný, i když už nemohl sloužit jako schránka tak mu aspoň udělal poslední las-"
,,Sklapni.. Sklapni, sklapni, sklapni, sklapni!!!" padla jsem na kolena
,,Kimi.. My ti to chtěli říct.."
,,Už sklapni!"
,,Je mi to líto"
,,čemu nerozumíš na tom aby si sklapl Naruto?!" už jsem se neudřela a chytila ho pod krkem. Všechny stíny, které mi proudily pod kůží se najednou hromadily u mé dlaně kde rychle prostupovali do jeho kůže a tak se rozprostírali dál. Naruto zakřičel a já jeho výkřiky ignorovala.
Měla jsem zlost.. Cítila jsem úlevu.. cítila jsem jak mě všechna bolest opouští a hromadí se v něm.
,,Přestaň!" zaslechla jsem Kibu, ale v tu chvíli jsem už ležela na zemi
,,Ty si o tom taky věděl!" zase se mi slzy hrnuly do očí ,,Všichni jste o tom věděli!" chytila jsem se za bol který kvůli stínům bolel
,,Tohle nemusíš dělat.." podíval se na mě ublíženě
,,Vy jste mi zabili brášku!" povalila jsem ho na zem a položila mu obě ruce kolem krku. Stíny se zase začali hromadit a prostupovat z mojí kůže do jeho. Akamaru se snažil mě zastavit tím, že mě kousl. Jeho zkus byl ale náhle slabší, když i jemu začali ubližovat mě stíny.
,,Akamaru!" řekl s těží Kiba a Akamaru zakňoural
,,Kimi!" objevila se tam Cunade ,,Vždyť ho zabiješ!"
,,A co je mi po tom?!"
,,Ki.. m-mi.." viděla jsem Kibu na pokraji sil
Pustila jsem ho a sesedla z něj. Podívala jsem se na své ruce, které se mi klepali.
,,Kimi" řekl opatrně Naruto a šel ke mě
,,Nepřibližuj se!" mé klepání bylo v tu chvíli to tam ,,Už to dál nezvládnu!" svírala jsem ruce tak moc v pěst, že jsem cílila jak se mi nehty zarývají do kůže a na trávě u svých nohou jsem viděla kapičky krve ,,Nebudu tady už ani minutu!" zakřičela jsem ,,A pokud mě někdo bude pronásledovat.." nadechla jsem se a dala důraz na poslední dvě slova ,,Zabiju ho" otočila jsem se a utekla pryč.
Já jsem normálně vážně vyrovnaný a neemocionální člověk, ale dneska toho bylo dost. Proudy slz mi stékali po tváři a já přes ně skoro neviděla na cestu. Narazila jsem do..
,,Hidane?"
,,Ahoj prcku.. Co to máš s kůží?"
,,To se mi stalo po Deidarově smrti.. Nevím co to je, ale bolí to"
,,A proto pláčeš?" zadíval se na mě divně protože mě nikdy neviděl brečet
,,Ne.. to bych zvládla. Nejsem padavka!"
,,Tak co se stalo?"
,,Nic vážného" odsekla jsem
,,Vidím, že jsi zraněná. Pojď sem" vzal mě za ruku a se svou trochu cukl, ale pořád mě držel ,,Ošetřím ti to a ty mi řekneš co se stalo ano?" opatrně mi začal otáčel s rukou a pak zašátral pod pláštěm a vytáhl lahvičku s kysličníkem a obvaz. obsah lahvičky mi vylil na ránu a já bolestí zavřela oči. Při otevření jsem viděla jak čas od času přizavřel bolestí jedno oko.
,,Nemusíš to dělat. Vím že to bolí"
,,Přestaň" usmál se ,,A teď mi spíš řekni co se stalo
Opatrně mi začal ovazovat ruku a já mu vysvětlila co se stalo i co mám v planu dál
,,Takže chceš odejít z Akatsuki?"
,,Ano.. Už mě to nebaví a dvojí život už taky ne"
,,Chápu" uvázl mi uzlík na obvaze a dodal ,,Můžeme jít má lady"
Nepřišlo mi to divné protože se tak ke mě choval vždycky. Byl vždy takový galantní, hodný, trhlý a trošku přisprostlý, ale i tak jsem ho měla ráda. Usmála jsem se a vyrazili jsem. Po cestě jsme ještě rozebírali pár věcí a nebo dělali kraviny. Zastavili jsem se před naší tajnou skrýší a mě se najednou sevřel žaludek
,,V pořádku?" zeptal se mě
,,Myslím že ano" přikývla jsem
,,Tak pojďme" nabídl mi ruku a já se zavěsila aniž bych si uvědomila, že ho to bolí
