Vesnice Hes

72 1 0
                                    

Po dlouhé cestě jsme konečně dorazili do vesnice. Hidan nás ubytoval v hotelu a šel pro něco na zub a pro piva. Posadila jsem se na postel a rozhlížela se kolem sebe. Byl to malý pokoj, ale nám dvěma bohatě stačil. Byla tu jen jedna postel a stůl, dveře které vedli do koupelny a ven z pokoje a pak malinká balkónek. Chtěla jsem se posadit ven a dívat se třeba na hvězdy, ale postel byla pohodlnější, takže pro mě jasná volba. Lehla jsem si nejdříve na záda a pak se překulila na břicho. Řetízek od Tobiho mi visel dolů a sahal až na postel, chvilku jsem zaváhala, ale nakonec jsem ho popadla a začala projíždět. 
Přeletěla jsem všechny jména a nakonec stejně otevřela Deidarovu složku.
,,Ahoj Kimi.." začal nervózně ,,Víš.. chtěl bych ti toho tolik říct.. Nevím jak začít ani jak nalézt ta správná slova, každopádně-" přerušilo ho klepání na dveře
,,Sampaii" 
,,Tobi" uchechtla jsem se
,,Co tu krucinál děláš?!" vyjel po něm Deidara
,,Já- Já jen" koktal a snažil se ho nerozčílit ještě víc, to se mu ovšem nepovedlo ,,Jéé.. Ty natáčíš něco pro Kimi že?" viděla jsem jak Deidara začíná pěnit. Popadl Tobiho pod krkem a Tobi sebou začal šít 
,,Sempaii, sempaii pusťte mě" snažil se vymanit z jeho sevření
Deidarovo sevření se povolilo a Tobi uskočil
,,Omlouvám se sempaii" ustoupil 
,,Jo, hlavně už běž" sykl po něm a Tobi odešel
Pak jsem jen slyšela tlumený hlas Tobiho jak někomu říká co Deidara dělá a pak byl slyšet smích. Byla to Koran 
,,Já tě zabiju!" vystřelil Deidara jako blesk z pokoje kde byl a já slyšela jen jak Tobi křičí a omlouvá se. Myslela jsem že tím to končí, ale zaslechla jsem kroky a pak se tam najednou objevila Koran. 
,,Tohle bude asi trapný video. Debilní, že se to nedá sestřihat a rovnou se to ukládá, ale aspoň budeš pořád vědět co se tu děje a, že se vlastně vůbec nic nezměnilo" usmála se a v pozadí byl pořád slyšet Tobi s Deidarou ,,Ale když už tu jsem tak asi něco řeknu. Víš.." odvrátila pohled a nadechla se ,,Když tě kluci jednou dotáhli.. Neměla jsem z tebe dobrý pocit a taky jsem tě neměla ráda.. Možná jsem trošku žárlila, protože do té doby dávali skoro všechnu svou pozornost mě a teď tam najednou byl někdo hezčí, vtipnější, surovější a zajímanější než já.." propletla si prsty do sebe a pokračovala ,,Chtěla jsem všem dokázat, že jsem lepší a že ty si byla omyl, ale ať jsem se snažila sebe víc, nedařilo se mi to. Všichni tě měli rádi a Pein s tebou měl už taky plány, takže tvoje vypuzení bylo to tam. Já.. Tohle v sobě dusím už dlouho.. A.. Momentálně jsem strašně ráda, že tu jsi a já mám konečně "sestru"" znovu se usmála a já měla skleněné oči 
,,Koran, Koran, Koran" přibližoval se mě tak známí panikařící hlas 
Do místnosti najednou vběhl Tobi a schovával se za Koran, hned za ním vběhl Deidara a úmyslem ho zabit, tedy to jsem vyčetla z jeho pohledu.
,,Přestaňte oba a hned!" zvýšila hlas a oba jak poslušní pejsci opravdu přestali ,,Rozlučte se" ukázala na kameru a Deidara se trochu zastyděl 
,,Promiň.. Měj se hezky" usmál se do kamery a vypnul jí 
Utřela jsem si slzy 

,,Chybí ti viď?" ptal se Hidan ve dveřích, když přišel z nákupu
Neodpověděla jsem 
,,Těžko se vypořádává s něčí smrtí" posadil se ke mě a položil mi ruku na rameno ,,Zvlášť když si toho člověka milovala"
Stále jsem mlčela 
,,Dáš si pivo?" otevřel plechovku piva, protože věděl že půjdu
Stále jsem nic neříkala a jen jsem se posadila na zem. Hidan se posadil naproti mě a taky nic neříkal. Mlčky jsme popíjeli pivo a bylo to tak lepší. Nakonec však to ticho prolomil.

*krk*
,,Ty seš prase" praštila jsem ho 
,,A přesto se směješ" 
,,A co mám dělat? Brečet?" kroutila jsem hlavou
Od té doby se naše pusy nezavřeli. Zase jsme si začali povídat o všem možném a pak se mě Hidan zeptal ,,Pravda nebo úkol" 
,,Pravda" byla jsem už trochu opilá a u něj mi takové odbočení od tématu ani nepřišlo divné
,,Měla si někdy něco s holkou? A pravdu!"
,,Ne?" zakroutila jsem hlavou 
,,A chtěla bys mít?" 
,,To jsou dvě otázky"
,,Pravda. Pardon. Teď ty"
,,Tak pravda nebo úkol?"
,,Pravda"
,,Byl si někdy zamilovaný?"
,,Ano"
,,A do někoho jiného než do mě"
,,To jsou dvě otázky" oplatil mi to ,,Ale ano. Teď já. Pravda nebo úkol?" 
,,Mmmm.. Asi pravdu" 
,,Dobrá.. Jaké to bylo s Deidarou?"
,,Co jako?" cítila jsem se v rozpacích
,,Ty víš co myslím" mrkl na mě
,,Noo.. Já.."
,,Ano?" 
,,Nic nebylo.." odvrátila jsem pohled a on vyprskl pití na zem
Začala jsem se smát zatím co on se dusil
,,Jsi v pořádku?" setřela jsem si slzu od smíchu
Ani mi neodpověděl a hned řekl ,,Takže ty si.." nevím jestli se styděl to říct, nebo mě nechtěl ještě víc přinest do rozpaků, ale prostě to nedopověděl
Přikývla jsem ,,Pravda nebo úkol?" neváhala jsem 
,,Tak tedy úkol" Nesnáším vymýšlení úkolů.. Nikdy mě nic nenapadne. Podívala jsem se na louži na zemi a pak na jeho plechovku kterou zrovna otevřel. 
,,Vypij to na ex"
,,Jako na svojí ex nebo na jednou?"
,,Bere se za kliku, ne za dveře" šťouchla jsem ho
,,Já jen kdyby to bylo na mý ex, tak by to šlo asi těžko" pokrčil rameny a začal pít
Nevím jak Hidan, ale já už byla řádně opilá a motal se mi jak svět, tak jazyk
,,Hotovo! Pravda nebo úkol Kimi" 
,,Pravda"
,,Ale no ták.. To není zábava, když si dáš jen pravdu"
,,Dobrá tak úkol" znervózněla jsem po té co mi ta slova vyšla z úst
,,Svlékni se"
,,Cože?!"
,,Svlékni se" zopakoval
,,Ani náhodou"
,,Ale takthle se ta hra nehraje brouku" 
,,To mě nezajímá brouku.." zvedla jsem se a odešla na balkónek
,,Ale no tak.. Promiň" šel za mnou a obtočil ruce kolem mého pasu ,,Tak mi dej jen pusu" 
Chvilku jsem váhala a pak odpověděla ,,Promiň jsem unavená"
,,Spíš opilá" 
,,To taky.." cítila jsem jak se jeho ruka přesouvá z mého pasu nahoru až byla úplně u krku. 

Pomalu mi začal sesouvat plášť dolů po rameni a odhrnul mi vlasy na stranu. Zavřela jsem oči, skousla  a naklonila hlavu na stranu kam mi odhrnul vlasy. Ucítila jsem jeho teplý a pravidelný dech na zádech a pak ucítila jeho rty na mém krku. Cítila jsem vzrušení, ale taky pocit že bychom to neměli. Cítila jsem polibek a pak další a další. Od krku se dostal až k ramenu a já ho vískala ve vlasech. Pomalu mi sundal jeden rukáv a začal svlékat i ten druhý. Otočila jsem se čelem k  němu. Díval se mi do očí a vlasy schoval za ucho.

,,Promiň.. Já vím, že bych neměl-" políbila jsem ho

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 25, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Naruto trochu jinakKde žijí příběhy. Začni objevovat