Promnula jsem si oči, posadila se, protáhla a podívala se vedle sebe na stále spícího Hidana.
Jak je možný že ten blb, jde spát dřív jak já a vstává později?
Kroutila jsem hlavou a vylezla z přístřešku. Zhluboka jsem na nadechla čerstvého vzduchu a rozhlížela se okolo. Ptáčci zpívali v korunách stromů, ale jinak tu bylo naprosté ticho.
,,Tak co? Půjdeme se podívat po novém domově?" zaslechla jsem rozespale za sebou
,,Nejdřív bychom se měli nasnídat" konstatovala jsem po zaslechnutí stěžujícího si žaludku
,,To je dobrý nápad" souhlasil a vydali jsem se na cestu
Netrvalo to ani moc dlouho, než jsme narazili na nějakou vesničku.
,,Počkej tu. Já skočím něco koupit" přikývla jsem a počkala než se vrátí
Nečekala jsem ani deset minut a byl zpátky. Z tašky vyndal sladké knedlíčky, dva mi hodil a šli jsme dál. Něco málo po poledni jsem dorazili na hranice mezi zemí ohně a zemí, kde ležela skrytá deštná vesnice. U cesty po které jsme šli byl ukazatel na kterém stálo 15 metrů vesnice Hes, za půl kilometru vesnice Hill a za 60 kilometrů Deštná.
,,V Hes dnes přenocujeme" řekl Hinad při prozkoumání ukazatele
,,A v Hill bychom se mohli najíst. Zhruba za hodinu bychom tam mohli být"
,,A kolem páté pak budeme v Hes" dodal
,,To by šlo. A když ráno vyrazíme stejně jako dnes, do večera jsme v Deštné" nadchla jsem se
Koutkem oka jsem viděla jak si mě Hidan prohlíží a usmívá se. Vždycky na mě tak zvláštně koukal, ale je to svým způsobem roztomilé. Jeho pohled zůstal na mých pažích.
,,Co?" zeptala jsem se
,,Tvé stíny" ukázal mi na ruce
,,Co je s nimi?" podívala jsem se na ruce, ale stíny nebyli ničím zvláštní
,,Teď už ne, ale byli takové zvláštní. Pohybovali se nejistě a trochu zrychleně" řekl
Proč? Tak ve mě bude moci dokázat každý číst.. Když ty pitomé stíny souvisí s mými pocity je to jednoduché..
,,Nejspíš to nic nebylo" mávla jsem nad tím rukou ,,Půjdeme ne?" vykročila jsem a on šel za mnou
Cestou jsme si povídali o různých věcech. Já se dozvěděla dost věcí, které jsem nevěděla, ale já se mu moc neotevřela. Dříve jsem s tím neměla problém, ale postupem času jsem zjistila, že se nemůžu otevírat všem. Moc mi to nejde, ale snažím se.
Samozřejmě že Hidan chtěl taky něco slyšet a tak se na něco ptal, já mu buď odpověděla, protože mi to nedělalo problém, ale většinou jsem říkala, že o tom nechci a nebudu mluvit. Nevypadal jako by ho to nějak štvalo.
Cesta utekla docela rychle jelikož jsme jen nemlčeli. Vešli jsem do Hill kde na nás všichni zírali. nejprve jsem si myslela, že zírají na mě, kvůli mým stínům, pak mi ale došlo, že na sobě pořád máme přehoz z Akatsuki. Vešli jsme do jedné hospody, kde na nás pohledy visely ještě víc než venku jen s tím rozdílem, že tady byli mnohem nenávistnější.
Možná jsem jen paranoidní.
Sedli jsem si dozadu do rohu. Po chvilce přišel číšník, jestli se tomu tak dalo říkat, dost neochotně se zeptal co si objednáme. Hidan objednal dva rameny a dvě sklenice piva, dalo se tím nasytit a bylo to levné. Do deseti minut nám přinesli pití, ale přinesl ho někdo jiný. Byl to nějaký jiný mladík než ten co se nás ptal. Vypadal vystrašeně a než k nám přišel hlasitě polkl a zhluboka se nadechl. Vyklepaný mladík nejdříve přinesl dvě piva a klepající se rukou je položil na stůl a nejistě si nás prohlížel.
,,Na co čumíš mladej" ozval se Hidan
Praštila jsem ho ,,Omluv mého kamaráda, nepatří mezi slušné. Děkujeme" usmála jsem se na mladíka a ten přikývl
,,Ty seš.." nedořekl to
Zasmála jsem se a napila se. Stejný mladík, který nám přinesl piva, už ne tak rozklepaný, přinesl i mísy s polévkami.
,,Dobrou chuť" popřál nám i když to bylo směřováno spíše na mě
Poděkovala jsem a dala se do jídla. Mlčky jsme snědli jídlo, zaplatili a odcházeli.
,,Ještě že odcházejí. taková verbež se tu dlouho neukázala" řekl jeden z chlápků když jsme odcházeli. Hidan to slyšel, ale nic neudělal. Nikdy nic nedělá, ale já jsem horká hlava. Otočila jsem se a zadívala se na chlápky co tam seděli.
,,Kdo je u vás verbež?" oči mi těkali s jednoho chlápka na druhého a cítila jsem jak se Hidan pousmál
,,Slyšela si dobře děvenko" usmíval se jeden namachrovanec
,,Přestaň mi říkat děvenko ty vožralo" přiblížila jsem se k jeho stolu
,,A když nepřestanu?"
,,Nechci dělat problémy" odsekla jsem a odcházela
,,Nechápu jak taková bačkora může být členem Akatsuki" začal se smát a já už to nevydržela
Prudce jsem se otočila a chytila ho pod krkem, v tu chvíli začal řvát bolestí. Dva chlápci co s ním seděli u stolu se mě snažili od něj odtrhnou ale zařvali křičet bolestí jen co se mě taky dotkli. a hned ustoupili
,,Věděl jsem hned od začátku že to bude sranda" uchechtl se Hidan a opřel se o dveře
,,Chci slyšet omluvu ty malej švábe!"
,,O-o-omlouvám se . Je mi to líto.. Já.. Ne-nemyslel jsem to tak" koktal zřejmě bolestí strachem
,,Neslyšela jsem tě!"
,,Kimi. To stačí" řekl Hidan
Hodila jsem po něm přísný pohled, zhluboka se nadechla a pustila ho. Zavřela jsem oči a pomalu odcházela když v tom jsem zaslechla rozbití láhve a za sebou jako by se někdo dusil. Otevřela jsem oči a viděla Hidana se zabodnutou sklenicí v hrdle. Stál ve své nakreslené značce na zemi, tudíž jemu nic nebylo, ale chlápek za mnou se držel křečovitě za hrdlo.
Hidanův pohled:
Kimi se neudržela a napadla chlápka, který proti nám měl nějaký debilní kecy.
Já jsem v tomhle takový flegmatický, tak jsem to nechal být, ale Kimi.
Líbí se mi. Je skvělá.
Sledoval jsem jak její stíny se přelévají do těla toho chlápka a on začal řvát. Všichni šokovaně koukali a já pobaveně přihlížel.
,,Neslyšela jsem tě!" řekl Kimi tomu chlápkovi
,,Kimi. To stačí" řekl jsem a ona poslechla i když jsem viděl na jejích očích že nesouhlasí a ráda by ho zabila, jen aby dokázala, že si z ní nikdo utahovat nebude. Chápal jsem to a její ohnivá povaha mě neuvěřitelně přitahovala.
Jen co se otočila ten kretén se rozeběhl a chtěl jí udeřit.
Vzal jsem vlasec, řízl ho jím do ramene a z jeho krve jsem na zem nakreslil trojúhelník v kruhu, následně jsem vzal flašku, rozbil jí a zabodl si jí do krku.
Udivené a i vystrašené pohledy lidí nyní viseli na mě. Moje "transformace" jak já tomu říkám, zmizela hned po tom co ten kretén přestal vydávat zvuky a zemřel.
,,Omlouváme se za nepořádek" omluvil jsem se
,,Kdyby si to nechal na mě žádný nepořádek by nebyl"
,,Jojo, pozdě holka. Jdeme" mávl jsem na ní a společně jsme odešli. Nikdo za námi nevyběhl a tak jsme měli volnou cestu.
