,,Nejsi" zaslechla jsem za sebou
Když jsem se otočila stálo tam pár lidí. Byl tam Naruto který promluvil za všechny. Dále tam byl Sai a Sakura.
,,Kecy!" řekla jsem naštvaně ,,Promiňte už budu muset jít" řekla jsem Kurenai a odcházela jsem
,,Kimi počkej!" volal za mnou Naruto
,,Nechtě mě být. Vím o co jde. Já vám věřila!"
,,Já vím" chytil mě za ruku a otočil mě abych se mu dívala do očí
,,Pusť mě!" chtěla jsem se z jeho sevření nějak dostat
,,Kimi" řekl klidně a pustil mě. Zarazilo mě to tak jsem čekala co mi řeknou ,,Kimi.. My už nemáme za úkol tě sledovat"
,,Kecy!" vykřikla jsem znovu ale v tom ke mě přišel Sai
,,Kimi my jsme se rozhodli, že to byla chyba. Už žádnou misi sledovat tě nemáme" usmíval se
,,Já vám nevěřím!"
,,Kimi. Naruto se postavil Cunade protože o tobě mluvila jako o stvůře" přidala se do toho Sakura
,,Takže já jsem stvůra?! Skvělé. Já odcházím!"
,,To nesmíš!" namítl Naruto
Naruto má pravdu. Nemůžu. Musím dodávat informace o Konoze Deidarovi a ostatním, ale musím jim nějak pohrozit.
,,Nebudu někde kde mě nechtějí!" naštvala jsem se
,,MY tě tu chceme! JÁ tě tu chci. Jsi jediná kdo mi může rozumět. Oba jsme jiní" říkal Naruto
,,Pozdě Naruto. Já nehodlám trpět chování Cunade"
,,Když odejdeš Cunade dá stejně příkaz abychom tě pronásledovali" namítala Sakura
,,Tak ať!" odešla jsem do bytu a nechtěla nikoho pustit dovnitř
,,Kimi!" chytil mě za ruku Naruto ,,Nechoď" upřeně se mi díval do očí. Náhle se zvedl vítr a v dálce jsem viděla skupinku lidí která odcházela od Cunade
,,Kimi, víš jak jsme se nedávno bavili?"
,,Myslíš jak si zůstal u mě?"
,,Ano. Dnes jsem to skončil. Vím, že nemůžeš být špatná, jen protože se ti staly špatné věci.. To by byl špatný skoro každý"
,,Saii" potěšilo mě že mi ty tři věří! Za chvilku budu mít na své straně všechny! ,,Chtěla bych vám něco říct, ale nevím jestli vám můžu věřit. I když jsme odstoupili z mise dobrovolně či nedobrovolně, vzalo mě to, že jste mě sledovali.. Bude těžké vám důvěřovat"
,,Chápu" řekla Sakura
,,Ale i tak vám to chci říct" všichni na mě koukali tak zaraženě ,,Půjdeme někam kde nás nebude nikdo rušit" usmála jsem se
,,Co třeba na hlavy!" ukázal Naruto na hlavy Hokage vytesaných do skály
Když jsme dorazili na jednu z hlav, posadili jsme se do takového pofidérního kruhu a já začala vyprávět
,,Víte" nadechla jsem se ,,Nevím co všechno o mě víte, ale chci aby jste poslouchali.." vydechla jsem
,,Dobře" kývl Naruto na souhlas
,,Když jsem byla malá zdědila jsem schopnost stejně jako můj bratr, ale ne stejnou. Já mám schopnost cokoliv co vidím zopakovat, kromě vrozených schopností učí, jako je sharingan, byakugan a tak.. Už od mala se mě báli i moji vlastní rodiče. A i když jsem byla mladší jak bráška, moje schopnosti je projevili dříve než ty jeho. Neměla jsem kamarády, protože mě rodiče nikam nepouštěli. Jednou, když útočili na naši vesnici jsem konečně utekla" zachvěla jsem se a Sai se mě opatrně dotkl na rameni ,,Zabila jsem je..." odmlčela jsem se a viděla jejich zaskočené pohledy ,,Zabila jsem je a utekla. Bráška se za mnou vydal.. A pak přišel ON.."
,,Orochimaru?!" zeptali se všichni tři zvědavý
,,Ano.. Nejdřív pohlédl na mě a pak na brášku. Přistoupil k nám a řekl "jestli chceš být silná.. Silnější než si teď pojď se mnou a já ti s tím pomůžu".. Nechápala jsem proč bych měla odcházet s cizím člověkem a tak jsem nikam nešla, ale bráška se postavil a pohlédl na něj. ,,Kdo jsi křikl na něj" a on se zastavil, otočil se na nás a usmál se ,,Já jsem vaše spása a naděje" řekl... cítila jsem jeho energii, byla zlá a proto sem s ním také nikam nechtěla.. Jak už jistě chápete, bráška nezmizel.. on odešel. Hrozně mě sebralo, že mě opustil. Každopádně jsme se oba vydali vlastní cestou a já po pár měsících narazila na skupinku lidí, kteří se mě ujali. A já se celou tu dobu snažím svého brášku najít. Došla jsem až sem.. Vím, že jsem blízko" rozzářili se mi oči
To je snad jediný můj opravdový cit, společně s city k Deidarovi
Naruto hlasitě polkl a vypadal nervózně ,,Co se děje Naruto?" zeptala jsem se
,,N-n-n-n-niic"
,,Dobře"
,,No a co se stalo s tou skupinou?"
,,Co?" zarazila mě Sakuřina otázka
,,No s tou skupinou co se tě ujala?" zopakovala otázku
,,Jo.. No.. Em..." přemýšlela jsem co říct ,,Rozhodla jsem se, že budu hledat brášku a oni šli svou cestou"
,,Takže si zůstala zase sama?" zeptal se Sai
,,Ano"
,,To je hrozné" řekla sakura
,,Ale to nevadí, jsem raději sama" usmála jsem se
,,Teď už nejsi sama" usmála se Sakura
Pohled Naruta:
To je hrozný. Vím, že něco pořád mluví, ale už nedokážu vnímat nic než své černé svědomí. Já vím, že za to nemůžu.. Musel jsem to udělat, ale zabil jsem jejího bratra..! Nemůžu jí to říct, to by nepřežila.. Nebo bych to nepřežil já.. Sakra! Ale nesmí se to dozvědět jinak.. to by bylo ještě horší. Nejlepší by bylo kdyby se to nedozvěděla vůbec, ale to je hloupost!! Sakra, sakra sakra!!!
,,Naruto? opravdu ti nic není?" zeptala se mě Kimi
,,Em.. no.. Ty máš brášku hodně ráda, že?" vypadlo ze mě
,,Miluju ho víc než všechno.. a všechny" řekla a usmála se
Do háje!
Ještě chvilku jsem si povídali a pak šli na rámen. Měli jsme všichni hlad.
Po obědě jsme se všichni rozdělili a Sakura šla chvilku se mnou.
,,Nemůžeme jí to říct" řekla tiše a já se zastavil
,,Je to hrozný! Zabil jsem jí bráchu!"
,,Naruto.. Není to tvá vina"
,,Musíme jí to říct!" sevřel jsem pěsti
,,Naruto.."
Můj pohled:
,,Kimi! Ahoj" mával na mě Kiba
,,Ou, ahoj"
,,Chci se ti omluvit" řekl vážně
,,Omluvit? Za co?"
,,Za Tsunade.. Víš, sice v té misi pořád jsem, ale nechci aby si nám nevěřila"
,,Jo to.. No třeba to půjde, ale nic neslibuji"
,,A nechceš si se mnou s s Akamarem jít zatrénovat?"
,,Chceš být poražen od holky?" rejpla jsem si a egoisticky se usmála
,,Moc si věříš holka. Já ti shodím hřebínek" chvástal se
,,To bych chtěla vidět"
,,Taky uvidíš až se mnou půjdeš" lehce se uklonil a podal mi ruku
Ruku jsem mu podala na souhlas a on už mě táhl cestou na jakousi louku s pár kládami jako cíli.
