,,Budu ráda" přikývla jsem
,,To je skvělé!" řekla Ino a běžela pryč
KIBŮV POHLED:
*HafHaf*
,,Ano Akamaru půjdeme tam" pohladil jsem ho po hlavě
Vesele vrtěl ocáskem
,,Ale nejdříve musíme něco zařídit"
*Haf* štěkl na souhlas a vyrazili jsme
,,Kam tak pelášíš?" ozvalo se na mnou
,,Shikamaru!" usmál jsem se ,,Potřebuji si jen rychle něco zařídit a pak spěchám do nemocnice" vysvětlil jsem
,,Co tam?" zeptal se mě
,,Za tou holkou. Slíbil jsem jí, že se na ní ještě přijdeme s Akamarem podívat viď brachu"
*Haf*
,,Nepřijde ti ta holka zvláštní?" zeptal se mě
,,No je jiná.. Ale nesoudím knihu podle obalu" poškrábal jsem se na hlavě a culil se
,,Mě nějak nesedí. A Cunade taky ne"
,,Cunade nesedí nikdo. Ani Sai jí neseděl"
,,Ale Sai měl za úkol zabít Sasukeho" bránil se Shikamaru
,,Ano, ale neudělal to. Nemohl za to. Měl odmalička vtlučené do hlavy, že emoce akorát ubírají na síle"
,,Jistě, ale o něm jsme aspoň něco věděli"
,,Hele Shikamaru.. Rád bych si tu s tebou vyměňoval názory, ale vážně pospíchám" ukázal jsem směrem kudy jsem měl namířeno
,,Nojo pravda. Taky jsem měl někam namířeno" řekl klidným hlasem
,,Jdeš za Asumou hm?"
Jen se pousmál
,,Hele chlape.. On je na tebe jistě pyšný"
,,Joo..." podíval se na oblohu ,,A ještě bude" sevřel ruce v pěst a vítězně se usmál
,,Tomu věř!" odsouhlasil jsem mu to
,,Tak se uvidíme později Kibo" mával mi a pomalu odcházel
,,Máš pravdu. Měj se Shikamaru!" utíkal jsem dál
SHIKAMARŮV POHLED:
,,Máš pravdu. Měj se Shikamaru" volal na mě a mizel v dálce
,,Měj se" řekl jsem
Pomalým krokem jsem šel vesnicí. Po nějaké době jsem došel ke hřbitovu. Mířil jsem za Asumou. Přišel jsem tak a klekl si před jeho hrob. Pomalu jsem přejížděl kamenný náhrobek na kterém stálo jeho jméno.
,,Tak co Asumo? Jak se máš tam nahoře? Chybíš nám tu! Hlavně Kurenai. Za nedlouho budeš taťka víš. Dám ti na ně pozor neboj se! Něco tu pro tebe mám.." vytáhl jsem z kapsy cigarety a jednu zapálil. Už je to takový můj rituál ,,Sakra!" bouchl jsem si do nohy ,,Asumo!" začali mi téct slzy po tvářích ,,Nikdy jsem na tohle nebyl Asumo... Nikdy jsem nějak moc neprojevoval své city.. Jen svou lenost a nechť do práce.." pousmál jsem se a setřel si slzy ,,Je to moje chyba Asumo!" křečovitě jsem se prsty zarýval do kalhot
,,Jistě to nebude tvá chyba" ozvalo se za mnou
MŮJ POHLED:
,,Konečně můžu pryč! Už mě to tu vůbec nebavilo" jásala jsem když přišla Ino s Kibou
,,Ukážu ti kde budeš teď bydlet a pak se tu můžeš v klidu porozhlédnout" řekla mi
Kývla jsem na souhlas a běžela se převléct. Konečně ve svém oblečení! Miluju to!
Do taštičky kolem pasu jsem si dala svůj blok. Nikdy ho nedávám stranou. Na nohu si připevnila kapsičku s kunaji a šla do pokoje si zabalit zbytek věcí.
,,Páni" ozvalo se z pokoje když jsem přišla
,,Kluci nechte toho" okřikla je Ino
