"It's hard to continue to write romantic, if u not feel romantic, but this story will be once finished"
Mé jméno zní Shinai [ši-naj] a chci se s vámi podělit o svůj příběh, jak se osmnáctiletému mladíkovi stane něco neočekávaného.
Bylo jednoho krásného jasného dne a rozhodli jsme se s přáteli, že půjdeme spát ven pod širák. Ostatně jako vždy bylo problém najít vhodné místo, nakonec se rozhodlo o místu nedaleko mého bydliště, byl to krásný lom u řeky, ještě je tam k vidění mnoho nevytěženého kaolinu. V okolí lomu se dá vyšplhat na vyhlídku, ze které je vidět krásná krajina a v noci hvězdy tak jasné až neovlivněné světlem z pouličních lamp.
Už se uchylovalo k podvečeru, přátelé mě nabrali a vydali jsme se k lomu na vhodné místo k rozdělání ohně. Pár z nás se vydalo nasbírat dříví do okolí lomu. Po rozdělání ohně kamarád vytáhl ze svého už napůl rozpadajícího se batohu obrovské špekáčky, až se všem začali sbíhat sliny. Při pomalu rozbíhající se veselé náladě, která vznikala pojídáním buřtů a pitím všeho možného alkoholu se noc pomalu proměnila v krásně jasnou při úplňku. Znaveni jsme si všichni lehli do spacáků a pozorovali hvězdy. Po chvíli všichni začali usínat až na mě. Rozhodl jsem se, že se vydám nahoru, na vyhlídku do strmého kopce abych pokračoval v pozorování hvězd a byl jim trošku blíž. Po namáhavém výšlapu jsem si sedl a pozoroval noční oblohu. Noc nebyla klidná, bylo slyšet ptactvo, všemožné druhy hmyzu až přišlo na zvuk, který se ozýval blízko mne, jakési šustění. Chvílemi jsem to ignoroval, ale pak už jsem neodolal a musel jsem se ohlédnout a v tom jsem zahlédl slabě světélkující jasně želené světlo, které se ke mně pomalu přibližovalo. Když jsem se pokusil udělat krok blíž, začalo se ode mne vzdalovat, vyčkal jsem tedy a světélko se opět ke mně začalo přibližovat. Když už bylo natolik blízko mě, poznal jsem, že se jedná o kočku, která měla kolem krku jakýsi řetízek s jasně svítícím zeleným kamenem. Vzal jsem ji do náruče, sedl si a hladil ji.
Ptám se: "Co děláš na takovém místě?"
Upřeně se podívala na tu nejasnější hvězdu na obloze a jen zírala. Všiml jsem si, že mám zakrvácený rukáv, měla zraněnou packu, obvázal jsem ji zranění tím, co jsem měl po kapsách a utíkal s ní směr své bydliště, kde jsem mohl kočku lépe ošetřit, položil ji na postel, lehl vedle ní a pozoroval její stav, až jsem nakonec usnul.
Ráno mě probudili přátelé, kteří se ozvali přes telefon, zda se mi nic nestalo. Odvětil jsem, že se mi udělalo zle a šel se vyspat domů. V tom mě napadlo, nešel jsem domů sám, otočím se a uzřím neznámou dívku, jak ji pozoruji, všimnu si, že má stejný řetízek, který měla zraněna kočka. Udiveně na ni zírám a čekám až se probudí. Dívka se po několika minutách probouzí, podívá se na mne s úsměvem a povídá "Děkuji" poté opět upadá do říše snů. V hlavě mi probíhalo tolika myšlenek. Co se to vlastně stalo? Nespím? Je to skutečné?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Později se dívka probouzí a začínáme si povídat. Dozvídám se o ní, že není z této planety, že svou musela opustit a že patří k těm, kterým my říkáme čarodějnice. Co by udělal povrchní člověk jako já, začal jsem se smát. Zamračila se na mne a najednou byla celá postel v plamenech. Oheň, který mi nijak neubližoval, ale přinutil mě ke strachu a důvěře k neznámé dívce.
