Kočka se smaragdem

9-10. str.

Chytl jsem ji za ruku, ucukla a začala se červenat, v tu chvíli jsem pocítil lásku a zamiloval se do ní. V jejím úsměvu byl život, její kočičí oči dokázaly člověka zmást na míle daleko. Udělal jsem jakoby uraženého, naklonila se ke mně a pošeptala do ucha "Ishnů [iš-ná]". Nevěděl jsem, co to znamená, proto při dalším učení z knih jsem začal bádat v jejich jazyce, až jsem na to slovo narazil. Znamená "Už jsem jen tvá".

V noci jsem nemohl spát, stále jsem na ni myslel a to jsem ji měl přímo vedle sebe v podobě kočky. Spinkala tak nevinně a sladce. Ráno se jí ptám, kdy se naučím nějaká kouzla.

"Až po splnění třetí zkoušky se ukáže, co vlastně dokážeš" odpověděla.

"A kdy budu připraven na druhou zkoušku" táži se.

"Už brzy".

Začala chodit z místa na místo, připadala mi nejistě. Nevěděl jsem, co druhá zkouška všechno obnáší. Přišel jsem k ní, když byla zády ke mně a objal ji, pevně mi stiskla ruce a jemným hlasem se zasmála. Pošeptal jsem ji do ucha "Ishnů" jako to udělala mně. Otočila se a políbila mne.

"Jsi můj zachránce" řekla.

"A budu i tvůj ochránce" odpověděl jsem.

Chtěla po mně, abych myslel na nějaké krásné místo, v tu ránu nás tam přenesla. Bylo to místo, kde všude kolem byla skála a z vrchu tekla křišťálově čistá voda. Nabídl jsem ji, zda tu nepřespíme. Nebyla proti, připravili jsme ohniště, deky a jídlo. Řeknu vám, tak rychle a snadno rozdělaný oheň jsem ještě neviděl, seslala ohnivé kouzlo. Lehli si k sobě na deky a objímali se, než nastala noc. A měl jsem zase vedle sebe nevinnou kočku. V hlavě mi začali běhat myšlenky, jestli opravdu chci být jako oni. Je to prokletí nebo dar.

Když Xin usnula, zaslechl jsem silné prasknutí nad námi, položil jsem ji na deku a šel se podívat, co to bylo za ránu.

Vyšplhal jsem nahoru a uviděl červené světlo mizející v koruně stromu, ale mohlo se mi to také zdát, vracím se zpět ke Xin a usínám.

Po probuzení ještě rozdělám oheň, aby bylo teplo. Lehnu si k ní, čekám, až se probudí. Všímám si toho, jak otevírá oči a ještě jsou kočičí a postupně se mění v lidské krásně zelené. Děkuje mi, líbilo se jí to, ale musel jsem ji povědět, co mi vrtalo hlavou z noci, jak jsem zahlédl červené světlo. Bojí se, že to mohla být jedna ze zlých čarodějnic, byla vyděšená, že ji nejspíš sledovaly.

Utekly jsme ke stromu života a povídá, že jsem připraven na druhou zkoušku.