Kočka se smaragdem

22. - 23. str.

Přistoupili blíže, sfouknuli prach z povrchu, na víku byl krásný dračí ornament. Zatlačili jsme na kryt a odkryli hrobku, mrtvola čaroděje byla zachovaná a to nebyla vůbec mumifikována, jak se v těchto končinách běžně dělalo, mezi zuby držel papyrus. Bylo v něm napsáno.

„To, cos čekals a nenašel si, vydej se za východem Slunce a nalezneš svůj cíl uvnitř stavby převeliké, avšak pozor si děj, pokud zcizíš majetek můj, budeš proklet a vězeň můj."

Nejsme žádní lovci pokladů, prohledáváme hrobku, jestli nenalezneme nějaká další vodítka, nenalezli. Vydali jsme se tedy dál, pryč z hrobky, kterou jsme opět zasypali pískem.

Zapadající Slunce bylo v našich zádech a náš cíl ležel před námi. Po několika mílích jsme uviděli velké stavby, pyramidy. Utábořili jsme se u této špičaté stavby a pozorovali zbytky západu Slunce. V noci mě vzbudila Xin kočičím zvukem nebezpečí, uzřel jsem v dáli tři svítící červené kameny mířící směrem k nám. Přikryl jsem nás vrstvou písku, abychom zamaskovali sebe a pach. Když k nám přišly zlé čarodějky, poslouchali jsme je.

"Je to tady?"

"Ano" odpověděla druhá.

"Pojďme jim tam přichystat překvapení."

Po několika hodinách vyšli z pyramidy, ale jen dvě. Opustili toto místo a ráno se vydáváme dovnitř najít mocný kámen pro mě. Při vstupu nás ovanul chladný vánek a temnota. Najednou se leknu zážehu ohně a vidím, jak se moji čarodějce vznáší nad dlaní hořící ohnivá koule. Vykouzlila mi též jednu, abychom si mohli svítit na cestu a putovat dál do tohoto temného místa. Pokračujeme dál, až dojdeme k místu, kde se cesta rozděluje.

"Měli bychom se rozdělit" namítnu.

"Neopustím tě."

Usmála se na mě, chytla za ruku a držela se těsně za mnou. Vydali jsme se chodbou a z ničeho nic cítím pod nohou cvaknutí. Před námi se objevily červeně svítící tečky.