Kočka se smaragdem

26. - 27. str.

"Zadrž" řekla neznámá osoba.

"Kdo jste?" zeptal jsem se.

"Jsem bohyní, se kterou právě tímto krokem nabydeš úplného závazku, bohyní Matkou přírodou. Vím, kdo jsi a ptám se tě, opravdu chceš nést toto břímě? Jsi teprve druhý po celá tisíciletí, kterému se zjevuji, vidím v tebe sebe sama, stejně jako jsem viděla i v předchozím muži, který tu tento kámen zanechal, jakoby věděl, že ho musí ukrýt zde, že planeta odkud pocházel, planeta tvé čarodějky zanikne. Byl to můj učeň a šiřitel víry ve mne, který dokázal vytvořit tak silnou mírumilovnou zem žijící v harmonii dokud ho nepřekvapila zlá čarodějnice plná nenávisti, kterou ani on nedokázal před jeho smrtí probodnutí zlověstné dýky Rigany pochopit. Sice ti dám sílu boha, ale před touto zbraní tě ani tato síla neochrání. Vyvaruj se ji! Nebudeš také postihnut kletbou měnící tě na podobu kočky. Přijímáš?"

"Ano, přijímám má paní."

"Tak teď už běž, šiř moji víru, abys zachránil tento svět, jak už od zla čarovného tak i od zla lidského. A nezapomeň také na svoji čarodějku, vzájemně tvoříte něco co jsem ani já ještě nepocítila na tomto, ani jiném světě, bez ní by jsi mohl snadno propadnout nenávisti."

Bohyně zmizela, větve obepnuté kolem mé ruky se změnili v prach, kámen držící ve své dlani zmizel. Objevil se na mé hrudi přidělaný snad nepřetržitý řetěz, který se rychle utvořil kolem mého krku. Začala se mi zpátky vracet část těla, nevypadala jako původní, byla popelavě zbarvena a obepnuta točivě vltavínovým lanem. Vrátila se mi síla, rychle jsem přiběhl ke Xin, přiložil dlaň na její hruď, zavřel oči a myslel jen na její krásu a lásku.