Kočka se smaragdem

11-12 str.

Začalo mé další učení, otevřela mi v knihovně místnost další obrovské knihy. Musel jsem se připravit na zkoušku ohněm a vodou, naučit se ovládat tyto živly jednotlivě a mezi sebou mísit. Když mé studie skončili, Xin mě vzala na vyhaslou sopku a dala mi za úkol, probudit ji.Natáhl jsem ruce soustředil se na sopku, její povrch, nitro, lávu a zanedlouho kolem nás začala praskat zem, která vyústila v obrovský kráter. Nevěřil jsem vlastním očím. "Co jsem to dokázal?" řekl jsem si. "Pokračuj, vyplň kráter lávou." řekla Xin. Soustředil jsem se na nitro sopku až tak hluboko, až bylo cítit v mé mysli teplo, vytáhnul jsem lávu ze sopky a začal plnit kráter, ale začala nebezpečně prskat do okolí. Zděšen jsem chtěl pokračovat a rychle lávu uhasit vodou, ale kde ji vzít, v okolí žádná nebyla.

Xin ke mně zezadu přistupuje a šeptá "Voda nemusí být před tebou, je úplně všude kolem tebe ať už jenom v molekulách nebo v plné síle jako řeka."

Využil jsem rad, která mi řekla Xin a najednou zničehonic se objevila voda. Stáli jsme uprostřed kráteru na zbytku země a pozorovali, jak se kolem nás přelévá voda do něj přes jeho okraj. Voda se mísila s lávou a nepříjemný syčivý zvuk se proměňoval v páru, která vypadala jako vodopád. Po chvíli sopka uhasla a na jejím povrchu zbyl už jen černý obsidián, lesklý a po okrajích kráteru zůstal, jakoby zamrznutý v čase vodopád černé barvy. Další zkouška splněna.

Stmívalo se, tak jsme se přenesli do bezpečí.

Ráno jsem se s čarodějkou vypravil na procházku do lesa, jen tak se procházíme, povídáme a najednou nad námi velkou rychlostí proletěla nějaká obří nestvůra. "Už to začalo." řekla zděšeně Xin.

"Zapomněla jsem ti říct, že každá čarodějka s červeným kamenem má svého sluhu, vyvolanou nestvůru, která je ztělesněním všeho zlého, až z toho i odporně vypadá. Tahle příšera je Gorgoyla, stvůra kterou nelze zabít. Patří čarodějce Astalaně."

Najednou záblesk, který mě oslepil a po chvíli jsem uviděl moji čarodějku, jak nehybně leží. Přistoupím k ní a zkontroluji, je na živu, jen omráčená. V dáli se objevila červená koule, která letěla směrem k nám. "Mysli, mysli.." pomyslil jsem si. Musel jsem něco udělat, napadlo mě využít vědomostí a zkušeností z poslední zkoušky a mísením lávy s vodou jsem před námi utvořil obsidiánovou půlkruhovitou zeď, která kouzlo odrazila jiným směrem, až bylo vidět, jak ničivě proletělo hluboko do lesa, žádný strom té červené kouli nestál v cestě. Ohromením, co se to vlastně stalo jsem nedával pozor a slyším nepříjemný zvuk. Gorgoyla mě těsně míjí, ale svými nechutnými drápy hluboce poškrábala moji ruku. Ve strachu jsem Xin ukryl v kopuli obsidiánu a utekl hluboko do lesa. Utrhl jsem si kus trika, abych si mohl zaškrtit ránu a zabránit tak krvácení. Propojil jsem se s místní přírodou, která mi našeptávala pozice čarodějky a gorgoyly.

Musím zachránit Xin, musím něco udělat, pomyslel jsem si. Přibližuji se zpět ke své čarodějce, ale v mžiku mě nestvůra zbystřila a letěla směrem na mě. Ohnul jsem mohutné stromy před sebe, čímž gorgoyla narazila, až ji to srazilo k zemi a vrávorala. Uvěznil jsem ji do velmi silné vrstvy obsidiánu. Teď už to bylo mezi mnou a zlou čarodějkou. Vím, kde je její pozice.

Přistupuji k ní opatrně, ale nikde ji před sebou nevidím. Slyším, jak vykřikne "Asta este mi", což znamená "zabiju tě". Byla neviditelná, chodila ve stínech, povolal jsem hejna brouků, aby na ni nalezly a já ji tak mohl vidět. Najednou jsem uviděl její obrys, přikázal větvím stromů, aby ji obepnuly a uvěznily. Co teď, pomyslel jsem si. Kolem ní začala svítit magická aura. Byl jsem už hodně vyčerpaný, praskl obsidián, kterým jsem uvěznil nestvůru. Zamířila směrem na mě. V tom se za zlou čarodějkou objevila Xin a prorazila svoji ruku skrz ni, až jsem uzřel, jak svírá její srdce. Gorgoyla se těsně přede mnou proměnila v prach, čarodějce zhasl červený kámen. 

Omdlel jsem.