Dívka co černé šaty měla,
Pořád o bílých sněla.
Ležela a hleděla na hvězdy,
Že chce šaty nevěsty.
Střípky z duše leželi,
Všichni na ně se smíchem hleděli.
Ona plakala že kdo je poskládá,
Proč Bůh štěstí odkládá.
Krev z těla ji kapala,
Ta malá holka pořád plakala.
Za maskou štěstí nebylo,
Nic z té dívky nezbylo.
Anděl co na depresi přišel k ní,
Bílé šaty přinesl k ní.
Kousky duše poskládal,
Do srdce ji pokládal.
Ona bílé šaty měla,
Ty šaty o kterých sněla.
Miluje anděla svého,
Nevzdám se anděla mého.
ČTEŠ
Šálek poezie
شِعرZdravím vás milí čtenáři/ky, už nějakou dobu mám určitý vztah k poezii a múzu jí psát. Toto dílo bude tak nějak sbírkou mých děl napsaných průběhem mého života. Měla jsem je zveřejněné na svém blogu kde byly spíše jen když na ně někdo narazí ale te...
