S okovami stále budeš chodit,
Avšak bouří nenecháš se shodit.
Snažíš se nebýt tenká jako kra,
Bojíš se,kdy zas přijde tma.
Topíš se a nemůžeš dýchat,
Kvůli věcem co nechceš slýchat.
Bojíš se ruku z vody vytáhnout,
Bude tam někdo, kdo dokáže zatáhnout?
Dokážeš to udělat?
Co když je lepší nedělat?
I tak jdeš dál,
Přemýšlíš kdo je král.
To osud je králem,
A ty utopila ses málem.
Ptáš se a nikdo neslyší,
Ukazuješ a nikdo nevidí.
I tak stále jdeš,
Protože furt chceš.
Slunce do zad ti svítí,
S úsměvem vzpomínáš, jak na louce kvete kvítí.
Když jsi s ním není čeho se bát.
Ani důvod proč krále se ptát.
Když do zad ti slunce svítí,
A na louce kvete kvítí.
ČTEŠ
Šálek poezie
PoesíaZdravím vás milí čtenáři/ky, už nějakou dobu mám určitý vztah k poezii a múzu jí psát. Toto dílo bude tak nějak sbírkou mých děl napsaných průběhem mého života. Měla jsem je zveřejněné na svém blogu kde byly spíše jen když na ně někdo narazí ale te...
