You Are Kellin Me

Nová kamarádka?

,,No a snažte se tuhle školu i tento rok nezbořit.", ukončila hodinu Osbornová.

Zazvonilo a nikdo se nezvednu, takže předpokládám, že další hodinu máme taky tady. Můj soused, myslím, že říkala, že je to Kellin, nehnul brvou. Bohužel si ale všiml, že na něj dost zírám a hodil na mě výraz, který jasně říkal "co máš za problém" a tak jsem rychle odvrátila zrak. Nestihla jsem ani přemýšlet, co teď budu dělat a už se ke mně hnala holka s hnědými vlasy, podobnou patkou jako má Kellin a z úsměvem od ucha k uchu.

,,Nazdáár, já jsem Viki.", zvolala.

Jsem tu sotva hodinu a už na mě někdo mluví. Začínáš dělat pokroky Nat.

,,A-ahoj, já jsem Nat.", pozdravila jsem.

,,Panebože, máš boží přízvuk a taky vlasy.", rozhodila rukama a ukázala na mě

Ta holka vážně ráda gestikuluje.

,,No, děkuju.", usmála jsem se.

,,Asi to tu chceš ukázat, viď?", zeptala se mě.

,,Ne v pohodě, já to nějak zvládnu.", řekla jsem.

,,Nesmysl, pojď.", zasmála se a zatáhla mě za ruku.

A tak jsem šla. Ukázala mi kde co ve škole je, povídala mi o učitelích a učitelkách a pak došlo na lidi ze třídy.

,,Naše třída je docela v pohodě. Kluci jsou tradičně pěkní idioti, až na pár výjimek a holky jsou umělý a falešný děvky a pak jsem tu já. Já jsem boží.", mlela a já si ji mezitím prohlížela. Je to vysoká holka, co má hnědý vlasy, hnědý oči, patku, tunel v uchu a piercing ve rtu, taky měla tričko Slipknot, takže aspoň na hudbě se s někým shodnu a zdála se docela v pohodě, i když očividně neměla žádný cit pro osobní prostor druhých lidí. Sebrala jsem dost odvahy a zeptala se jí na kluka, co odteď sedí vedle mě.

,,To je Kellin. Kellin Quinn, můj nejlepší kamarád. Vůbec se neděs jestli tě bude ignorovat. Nebaví se s nikým, je hrozně těžký se k němu dostat. Mně se to teda povedlo, ale to bude tím, že se známe tak od narození.", řekla zamýšleně.

,,Aha.", odpověděla jsem.

,,Proč, líbí se ti?", zasmála se.

,,Cože? Ne! C-co. To ne.", vyjekla jsem.

Viki se začala hrozně smát.

,,Dělám si srandu. No, už bude zvonit, tak kdybys něco potřebovala, tak přijď.", usmála se.

,,Jo, dík."

Říkala jsem to. Nejde mi se bavit s lidma. I když Viki tu konverzaci dokáže obstarat sama, což se mi docela hodí, protože já jsem na to levá. Zazvonilo a já si sedla vedle Kellina. Věděla jsem, že bych na něj asi neměla mluvit, ale tohle bylo moc ticha i na mě.

,,Ehm, ještě jsem se nepředstavila. Jsem Natalie Joseph.", pokoušela jsem se zapřést konverzaci.

,,Ehm, představila. Přesně před padesáti pěti minutami. Nejsem ani hluchej, ani nemám sklerózu.", odsekl.

Víte jak jsem říkala, že my dva nebudeme kamarádi? Tak to měním. My dva prostě sakra nebudeme kamarádi. Nechápu, co mu je. Může být klidně naštvanej na celej svět, ale proč je takovej na mě? Sotva jsem přišla a bavila se s jeho kamarádkou, tak co má sakra za problém?

,,Ne, není takovej jenom na tebe.", řekla Viki další přestávku, když jsem jí řekla o jeho chladné odpovědi. ,,Měl hodně těžký dětství, tak je naštvanej na celej svět."

,,To jsem nevěděla.", sklopila jsem oči.

,,Jdu mu říct ať se nechová jak kokot.", řekla rozhodně a šla za ním.

Promluvila a on se na ní lehce usmál a řekl jí něco zpátky. Vypadal fakt hezky když se usmíval. Ne! Nevypadal. Vždyť se ke mně chová hnusně, takže nevypadá hezky. Takhle to šlo celý den. Co hodina, to mlčení. Viki pořád za někým lítala, nebo si povídala s Kellinem a já se rozhodla, že pustit si Gerarda Waye do uší bude asi nejlepší rozhodnutí.