You Are Kellin Me

Film

Jako každý všední den, probudil mě ráno budík. Začínala jsem ten zvuk pomalu nenávidět, ale ten zvuk taky znamenal - za hodinu uvidíš Kellina. Připadalo mi to jako věčnost od doby, co se mi někdo líbil a taky bych byla ráda, aby to zůstalo při starém. Cítila jsem ve vzduchu friendzone a vůbec jsem z toho nebyla nadšená. Koukla jsem se na sebe do zrcadla a zeptala se : ,,Proč já?". Není to fér, člověk jednou narazí na druhého se kterým má společných spoustu věcí a pak ho začne dožírat, že je to jenom kamarád. Ráda bych předstírala, že v jednom kuse nepřemýšlím nad tím, jak mohl onen moment u něho v pokoji skončit, ale nebyla to pravda. Přemýšlela jsem nad tím téměř pořád. Mohl mě políbit, mohl mě rovnou povalit na tu postel, ale místo toho udělal úplnej opak, zastavil se a řekl, že má hlad. Plácla jsem se hlavou do polštáře a snažila se svoje myšlenky vytřást z hlavy, ale bylo to marný. Jak jinak. Tak jsem se teda nedobrovolně zvedla a šla se obléct. Vzala  jsem si tričko Motionless In White a roztrhaný džíny, neměla jsem ani chuť na snídani a tak jsem si šla rovnou obout svoje červený conversky a vyšla z domu ven. Docela jsem doufala, že by na mě mohl čekat a šli bychom spolu do školy, ale nebyl tam a nečekal. A tak jsem se musela smířit jen Chrisem zpívajícím v mých uších. Když jsem přišla do třídy, nebyl tam nikdo. Tím nikdo myslím nikdo z okruhu celkem dvou lidí, se kterými se bavím. Ani Kellin, ani Viki. Vytáhla jsem mobil a našla ikonku s hnědovlasou dívkou a napsala jí.

N : Kde se flákáš?

Nečekala jsem ani minutu a přišla mi odpověď.

V : Promiň, musela jsem jet na nějaký vyšetření, máš tam aspoň Kellina pro sebe, ne? :D

Jak může být někdo tak otravnej? Jasně, že se mi Kellin líbí, ale nedávám to snad tak najevo, ne?

N : Smůla

V : Copak?

N : Není tu

V : Ale ale, že by ho skolila ta čirá láska k tobě?

N : Debile

Napsala jsem a zamkla telefon. Ani jsem nevnímala hodinu, nepotřebovala jsem to. Nebyla to vůbec těžká škola a upřímně jsem ani nevěděla kam chci jít potom. Vůbec mě nelákala vysoká škola, ani podobný věci. Chtěla bych pracovat někde v obchodě s vinylkama, nebo si vzít nějakýho člena kapely a jezdit s ním po turné. Uchechtla jsem se nad svojí naivitou a pokračovala v přemýšlení o nesplnitelných věcech, můj tok myšlenek ovšem přerušil vibrující mobil oznamující novou zprávu. Odemkla jsem ho a zjistila, že mi napsal Kellin.

K : Umírám..

N : Cože?

K : Potřebuju pomoc...

N : Co se stalo?

K : Jsem doma..

N : A co se stalo?

K : Pomoc

Další moje špatná vlastnost. Měla jsem strach, jakmile mi někdo napíše něco takovýho, začínám panikařit. Byl prostředek hodiny, ale to mě nezastavilo. Prostě jsem se zvedla a odešla. Bylo mi to jedno. Běžela jsem jako o život až k němu domů. K mému překvapení bylo odemčeno a tak jsem vešla dovnitř.

,,Kelline?", zavolala jsem na celý dům.

Nic se neozvalo a tak jsem se vyzula a běžela nahoru k němu do pokoje. Proběhla jsem chodbou a sáhla na kliku. Otevřela jsme dveře, naskytl se mi pohled na něco co bylo zahrabané pod hromadou peřin, něco se skleněnýma očima, co pomalu chroptělo. Byl to Kellin, očividně v pořádku.

,,Tak jseš debil?", vyjekla jsem.

,,Co tu děláš?", ozvalo se zpod peřiny.

,,Myslela jsem, že ti něco je!"

,,Taky, že jo. Potřebuju čaj a péči a nemůžu se zvednout."

,,Já kvůli tobě vyběhla uprostřed hodiny ze školy.", řekla jsem otráveně.

,,Heh, to byl ale vtip. Já nečekal, že bys vůbec přišla i po škole. Mělo to být tak, že mě přes messenger polituješ a já půjdu zase spát.", zasípal.

,,No, tak jsem tady. Achjo, do školy se asi vracet nebudu. No, tak copak chceš za čaj?", vydechla jsem.

,,Něco s medem a ať to má aspoň čtyřicet procent."

,,Co ti vůbec je?"

,,Mám chřipku, bych řek."

Protočila jsem panenky a šla mu udělat čaj. Musím říct, že nemocnej a zachumlanej v posteli byl fakt roztomilej a taky by měl vyhrát cenu za nejrychlejší onemocnění. Včera byl ještě úplně v pohodě a najednou tu leží jak nějaká chcíplotina. Uvařila jsem mu čaj a donesla mu ho do pokoje. Kellin se odkryl a posadil. Měl pyžamo. Ale pyžamo v tom smyslu, že měl od něj jen spodní díl a to černý tepláky. Cítila jsem jak rudnu. Všimla jsem si, že má na z boku tetování. Nějak jsem nedokázala vyluštit, co to bylo. Spíš jsem zůstala hledět na jeho tělo.

,,Nechceš se kouknout na film?", zeptal se a usrkl čaje.

,,No, proč ne.", odpověděla jsem.

Rodiče stejně přijedou až pozdě večer a myslím si, že skutečnost, že trávím odpoledne u kamaráda doma by je spíš potěšila, i když se jedná o kluka.

,,Na co kouknem?", zeptala jsem se.

,,Batman?", zvedl jedno obočí.

,,Podle toho jakej.", zasmála jsem se.

,,Christian Bale samozřejmě. Za co mě máš?", odpověděl.

,,V tom případě ano. "

,,Notebook je na stole?", řekl a ukázal na placku, co ležela na stole.

,,My nebudeme koukat v obýváku?", zeptala jsem se.

,,Blázníš? Já se fakt nezvednu.", zásténal a plácl sebou.

Pokrčila jsem rameny a sáhla pro židli.

,,Co si myslíš, že děláš?", zeptal se Kellin.

,,No, na něčem asi budu sedět, ne?", nechápala jsem.

,,Nepřichází v úvahu. Sem jdeš.", a ukázal vedle sebe na postel. ,,Potřebuju mít si do koho utřít nos a neboj, klidně se obleču."

,,To bys mi nemohl udělat, ty six packu, na co bych při nudnejch částech jako koukala?", zasmála jsem se.

On se začervenal a posunul se, aby mi udělal místo. Vzala jsem notebook a lehla si vedle něj. Notebook jsem položila na svoje nohy a oba jsme se opřeli zády o stěnu. Kellin se zabalil do všech vrstev peřiny, pak se zamyslel, nadzvedl je a hodil je i přes mě.

,,Chceš, abych se uvařila?", řekla jsem.

,,Jop.", řekl a udělal prvotřídní ďábelskej smích.

Tak jsme zapli Temného rytíře a koukali. Kellin občas prohodil něco jako "tohle je moje oblíbená scéna", ale jinak jsme jako úplně normální kamarádi koukali. Až na to, že to moc normální nebylo, protože doslova cítila jeho kůži a hrozně jsem se přemáhala, abych ho celýho neosahala, protože (buďme upřímní) byl pod tričkem fakt sexy. Asi tak v polovině filmu mi jeho hlava spadla na rameno. Už jsem chtěla říct něco o tom, jestli by tohle neměla dělat spíš holka, ale vypadalo to, že to neměl v plánu. Totálně usnul. Myslím, že jsem nic roztomilejšího neviděla. Trochu jsem se pro sebe zasmála a koukala dál. Kellinovi se něco očividně zdálo, protože si něco začal mumlat, párkrát zamručel a pak přes mě hodil ruku a nohu, jako bych byla ten válec peřiny, co si dělaj holky, aby měly pocit, že vedle někoho spí. I přesto všechno jsem pokračovala v koukání. Asi o minutu později mi zabzučel mobil. Byla tam zpráva od rodičů, kteří jeli na nějakou oslavu a psali, že se tam do zítra zdrží a ať si udělám něco na jídlo. Bezva, aspoň jsem se nemusela stresovat s tím, kdy půjdu domů. Blížil se konec filmu a na mě šla ospalost. Fakt velká. Netrvalo dlouho a taky jsem usnula, klidně a spokojená v jeho objetí.