You Are Kellin Me

Vztah?

Byla zrovna velká přestávka když mně přihopkala (doslova) Viki s tím nejširším úsměvem, co si dokážete představit.

,,Taaakžee?", dlouze protáhla očekávanou otázku.

,,Je tu jistá pravděpodobnost... že.. ", začala jsem.

,,Že co? Že co?", naléhala.

,,Když mi budeš skákat do řeči, tak ti neřeknu nic.", zamračila jsem se.

,,Jsem jedno velké ucho.", zaculila se.

,,Spíš jedna velká držka.", utrousila jsem a zasmála se.

Viki protočila panenky.

,,Je tu prostě jistá možnost, že u mě Kellin strávil noc a pak je tu ještě jedna malinká možnost, že na gauči nespal.", zamumlala jsem a pocítila, jak mi horko zaplavuje celý obličej.

,,Detaily, detaily, detaily!", vyvalila oči.

,,Ne!", zaprotestovala jsem.

,,To teda ano! To je povinnost. Taky bych ti všechno řekla.", odfrkla si.

,,No tak povídej, zrovna ty určitě nebudeš o moc větší svatoušek, než já.", zvedla jsem obočí.

,,To by ses divila. A teď - mluv!"

Povzdechla jsem si.

,,Prostě se něco odehrálo.."

,,Nemysli si, že tohle ti projde.", zavrtěla hlavou.

,,Tak nějak jsme spolu spali.", vylezlo ze mě pomalu.

,,A?"

,,A nic. To je všechno.", pokrčila jsem rameny.

,,Nenene. Detaily myslím detaily. Jak to probíhalo a tak."

,,Ty jsi úchyl.", řekla jsem.

,,Nepopírám.", uchechtla se. ,,A teď mluv, doufám, že jste se chránili, děti, přece jenom nechceme malý Kelliny tak brzo."

,,Fajn! Fajn! Fajn!", vybuchla jsem. ,,Prostě mě hodil o zeď a brutálně ojel. Jsi spokojená?"

,,To tak."

,,Dobře, tak brutálně to nebylo, ale prostě mlč už, ano? Bavíš se s člověkem, co se při takových konverzacích necítí dvakrát nejlíp.", vydechla jsem.

,,Jen chci být informovaná.", zasmála se a šla si sednout k sobě, protože zrovna zvonek oznámil začátek hodiny.

,,Jakej byl rozhovor?", zakřenil se Kellin.

,,Velice nepříjemný. Hlavně, že ze sebe dělá svatou."

,,Ou ou ou. Tak to ne. Kdyby její myšlenky byly film, osmnáct plus by bylo málo.", řekl.

Zasmála jsem se.

,,Co my dva vlastně?", zeptala jsem se na otázku, která mě hlodala celý den.

,,Sám nevím. Všechno se odehrálo tak rychle. V podstatě se skoro neznáme, ale je to jakobychom se znali celý život. Ale i tak asi budu potřebovat čas na to to trošku zpracovat."

,,Neříkal jsi ještě tak před třemi hodinami, že po tomhle všem už nejsme jen kamarádi?", nechápala jsem.

,,Já vím, ale ten rozchod s Katie není tak dávno a najednou poznám holku a o pár dní později se s ní vyspím a má z toho být vztah? Nevím, jestli jsem připravenej.", řekl tiše.

,,A.. ha.", povzdechla jsem.  ,,Takže jsem jenom nějakej test na to, jestli jsi schopnej a někým být?", sama jsem slyšela vztek v mém hlase.

,,Ne, jenom prostě... ", začal.

,,Nech si to.", odsekla jsem a zvedla se ze židle.

Bylo mi to jedno. Šla jsem prostě pryč a v očích mě pálily slzy. Takže to bylo všechno? Z tolika krásného se vyklubalo to, že si není jistej? Nechápala jsem to. Viki na mě při mém odchodu ze třídy udiveně zírala a já se snažila tomu pohledu co nejvíc uhnout. Chtěla jsem běžet někam pryč, ale neměla jsem kam a tak jsem prostě šla domů, kde na mě čekala moje postel jako vysvobození. Co jsem od toho vůbec čekala. Bylo to všechno tak rychle a tak rychle to pominulo. Budeme teď dělat, jako že se nic nestalo? Kamarádi, co se spolu vyspali a budovali mezi sebou nějaké city? Nebo mám snad čekat, až se rozhodne o tom, že je připravený na vztah? Neměla jsem chuť to řešit a tak jsem se zabalila do peřiny a z toho vyčerpání, i když mě rušilo milion věcí, jako třeba neustále zvonící mobil, auta přejíždějící po silnici a rychlý tlukot srdce, jsem do pěti minut usnula, jako nemluvně.