You Are Kellin Me

Iris

Znáte to. Přijdete domů a čeká na vás večeře tak si společně s rodinou zasednete ke stolu a usmívající se maminka přinese tác s rybou a mísu s rýží, pak všichni zasednete ke stolu a v tichosti jíte, protože u jídla se přece nemluví. Poděkujete za jídlo a nádobí naskládáte do myčky a pak jdete trávit čas jinam. Tak přesně takhle to nebylo. Až na to jídlo, fakt jsme měli rybu. Lososa, abych byla přesná. A nebyla to jenom moje rodina, byl tam i Kellin, který seděl vedle mě. A rozhodně, ani za žádnou cenu, jsme nebyli potichu.

,,Takže ty jsi náš soused.'', řekla táta, který si ho pěkně prohlížel.

,,Ano a taky Naty spolužák.'', dodal Kellin.

,,Tak, tady je rýže a zelenina. Tak se do toho pusťte.'', řekla máma a zasedla ke stolu.

,,Jíš lososa?'', zeptala jsem se.

,,Kdo nejí lososa.'', řekl a podíval se na mě pohledem, který jasně říkal : kdo si sakra myslíš že jako jsem?

Začali jsme jíst a já si toho nabrala málo, protože jsem byla nacpaná sushi od Viki.

,,Ty nebudeš víc?'', zeptal se táta.

,,Jedla jsem u Viki.'', řekla jsem.

,,Kdo je Viki?'', zeptali se oba dva najednou.

,,Kamarádka ze třídy.''

,,Takže tys nebyla s Kellinem.'', zajímala se mamka.

,,Ne, na toho jsem narazila až před domem.'', řekla jsem.

,,No, tos do něj teda narazila.'', odfrkla si máma a Kellin se zasmál.

A tak jsme jedli a když jsme teda dojedli Kellin pochválil jídlo a máma se zaculila.

,,Počkej, nejsi ty ten kluk, kterého slyším hrát na kytaru, když jsem na zahradě?'', zeptala se máma když jsme společně pili kávu v obýváku.

,,Jo, to jsem já.'', usmál se Kellin.

,,Skládáš hudbu?'', zeptal se táta.

,,Vlastně bych chtěl jednou založit kapelu.'', řekl zasněně.

Táta se usmál a pohlédl na náš klavír, který jsme měli v obýváku.

,,Tati ne.'', řekla jsem prosebně.

,,Co ne?'', řekl Kellin.

,,Co? Jen mě napadlo, že by nám mohl něco zahrát, určitě musí být talentovaný, když chce založit kapelu.'', řekl klidně.

Kellin ho neznal, ale já moc dobře věděla o tom, jak můj otec nesnáší nejistá povolání, jako jsou třeba umělci. A aby nějakého uznal, musí mít podle něj talent.

,,Nebo snad neumíš na klavír? '', řekl s úšklebkem a já se zamračila.

,,O to nejde, jen nevím, co bych vám tak zahrál, pane.'', řekl a to slušné chování se mi na něj prostě nehodilo a tak jsem se zasmála.

Kellin do mě nohou šťouchl a usmál se taky.

,,No, má oblíbená je třeba Iris od Goo Goo Dolls, pokud ji ovšem znáš.'', uchechtl se táta.

,,Jo, na tý jsem vyrůstal.'', řekl Kellin a trošku zrudnul, ale pak se zvednul a šel ke klavíru. Otevřel ho a odkašlal si, pak dal prsty na klávesy a začal hrát. V tu chvíli jsem přemýšlela nad tím, co on vlastně neumí, ale moje myšlenky přerušil jeho hlas, když začal zpívat.

And I'd give up forever to touch you
'Cause I know that you feel me somehow
You're the closest to heaven that I'll ever be
And I don't want to go home right now