You Are Kellin Me

Takhle tedy ne

Přišla jsem domů a nechápala. Síla zvyku? Kolik holek, které přinutil ať zůstanou přes noc už muselo být přede mnou? Sedla jsem si naštvaně na postel, ale zase jsem se o vteřinu později zvedla. Musím zjistit, co to mělo znamenat. Rychle jsem seběhla ze schodů a rozrazila vchodové dveře, kterými jsem prošla a vydala se ke Kellinovi. Přeskočila jsem jejich branku, došla ke dveřím a zaťukala na ně. Ani ne o 10 vteřin později mi otevřel.

,,Zapomněla sis něco?", nechápal.

,,Tak síla zvyku, jo?", řekla jsem jedovatě.

,,O čem to mluvíš?", pořád nechápal.

,,No, aby bylo jasno. Nejsem jedna z těch děvek, co je z tebe úplně udělaná a je jí jedno, že ji svedeš a druhej den děláš, jako, že se nic nestalo a ze zvyku ji ještě doprovodíš domů. Takže. Fajn. Můžeme dělat, jako, že se nic nestalo, jen ze mě nedělej další krávu.", vyjela jsem na něj a když jsem skončila, otočila jsem se a šla zpátky.

,,Nat, počkej ježíši!", ozvalo se za mnou.

Ale na to jsem nereagovala. Potřebovala jsem jít domů a tam se vyřvat do polštáře. Byla jsem zkrátka naštvaná. Zase jsem vyběhla schody nahoru a plácla sebou na postel. Potřebovala jsem si s někým promluvit a tak jsem vytáhla mobil a vytočila číslo. Chvíli to vyzvánělo a pak se ozval starý známý hlas.

,,Nat? Ahoj! Myslela jsem, že už nikdy nezavoláš, jak ti je v Americe? ", poslední slovo pronesla jak nejkyseleji to šlo.

,,Ahoj Kiki.", řekla jsem a usmála se do mobilu.

,,Stalo se něco?", zeptala se okamžitě.

Neměla jsem ponětí, jak to přesně dělá, ale vždycky okamžitě věděla, že mi něco je.

,,Mám pocit, že jsem udělala něco, co jsem nikdy nechtěla.“, začala jsem.

,,Cos provedla?"

,,No, tak nějak jsem zůstala přes noc u kluka, co znám sotva pár dní a teď je ráno a on dělá, jako by se nic nestalo.", řekla jsem pochmurně.

,,A ono se snad něco stalo?", řekla zvědavě.

,,Nic tak hroznýho, ale pořád jde o to, že nechci být ta jedna z milionu se kterou něco měl a pak na ni zapomněl.", řekla jsem pochmurně.

,,Hele, nic si z toho nedělej, jo? Prostě počkej, jestli za tebou sám nepřijde a když ne, tak se na něj prostě vykašli.", řekla.

,,Tak jo.", povzdechla jsem si a koukla se na kalendář. ,,No jo vlastně! Všechno nejlepší Kiki!", vykřikla jsem.

,,Co? Aha! Vy už tam máte zítřek.", zasmála se. ,,Děkuju! Musíš někdy přiletět zase a oslavíme to! Dlouho jsme tě se Samem neviděli."

,,Tak platí, co vlastně ty a Sam?", vyzvídala jsem.

,,Nemůže to být lepší.", slyšela jsem, jak se usmála.

A tak jsme si povídaly celý odpoledne, dokud mi nedošlo, že Kiki je přes půlku zeměkoule daleko a já právě provolala svoje kapesný na tři měsíce. Měla bych si už konečně zapamatovat, že věci jako Skype jsou fakt šikovný. A tak jsme se rozloučily a já se cítila mnohem líp. Každej občas potřebuje svou vlastní Kiki.

Všechno nejlepší 😄🖤 ihaveheavysoul