antidepresiva

|1|

Četla jsem jeden řádek po řádku, a zklidnila svůj dech.
Neposlouchej je, povídají hlouposti. Neustále jsem si tyto slova říkala ve své mysli. Jenže abych řekla pravdu, nepomáhalo to. Jejich arogantní hlas nešel přeslechnout a doslova se mi dostával pod kůži. 

"Tichá diva." Tak se mi říkalo. Tichá chápu, neboť neřeknu ani slovo. Nemám potřebu s nikým komunikovat a většina si proto myslí, že jsem němá. A diva je podle toho, že jsem prý hezká. Julia tvrdila, že mám hezké lícní kosti a prý by je okamžitě vyměnila za svůj kulatý obličej. Což mi přišlo jako hloupost, protože byla výjimečná. Pokaždé se usmála tak hřejivě a přátelsky. Neměla potřebu se nikomu smát za to, že je jiný. Ona mi říkala tichá diva a brala to jako srandu. V té tobě to bylo to poslední, co mě vadilo. Jenže když zemřela při autonehodě, zahynul také ten úsměv u tiché divy.