antidepresiva

|9|

Když jsem vystoupila z autobusu, zhluboka jsem se nadechla a užila si tu volnost, kdy se nemusím lepit na Samuela.

Kráčela jsem za celou třídou a tvářila jsem se, jakože k nim vlastně nepatřím. 
Tak moc bych se teď chtěla vypařit a zmizet neznámo kam, jenže takovou schopnost já nemám.

Došlapovala jsem lehce a od každého jsem si držela odstup minimálně metr. Jenže ani to se mi nepovedlo. Když jsme zastavili u vchodu, kde učitelka kupovala vstupenky, vedle mě si stoupl Sam. Nepodívala jsem se na něho a nehodlala jsem vyslovit jediné slovo. Místo toho jsem se hlasitě nadechla a začala couvat.

"Nech toho." Řekl otráveně a zastavil mě tím, že mě chytl za loket. Jízlivě jsem se na něj podívala a doufala, že mě pustí. Ale nic. 

"Mohl bys?" Pohledem jsem poukázala na jeho pevný stisk. Když si to uvědomil, zase se uvolnil. Chtěl něco říct, ale místo toho se ozvala učitelka, že už můžeme dovnitř. 

Když jsme se zastavovali u jednotlivých exponátů, jednoduše jsem se od nich vypařila. Znervózňovali mě, a ty jejich slova tak moc bolela. Mojí přítomnosti si stejně nikdo nevšímal. 
Posadila jsem se v rohu místnosti a znovu si otevřela onu knihu. 

Nevnímala jsem slova dalších lidí a ani při nejmenším mě nezajímali. Nemohla jsem pohled odtrhnout od mnoha slov po sobě jdoucích. Ten text dával smysl, milovala jsem zápletku, charaktery a dlouhé věty. Když jsem byla myšlenkami v tomhle příběhu, připadalo mi, jako kdyby Julie seděla vedle mě. Nemusela jsem myslet na tu ztrátu, která mě tak moc bolela. Kéž by jen nikdy nenastal ten den, kdy jsem přišla o svojí nejlepší kamarádku, která se mnou trávila všechen čas již od školky. Kdyby jejich auto nesjelo z cesty, mohla by si se mnou povídat.
Kéž by aspoň Julie zemřela rychlou smrtí a nemusela se trápit. Jenže všechno bylo proti ni a její mamce. 

Musela jsem nad tím přestat přemýšlet, neboť mě začal bolet hrudník. Srdce mi prudce bušilo a chtělo se mi začít křičet. Ale místo toho jsem knihu schovala zpět do baťohu a postavila jsem se na nohy.

Když jsem se zpětně připojila k naší skupině, nikdo si nevšiml, že jsem několik desítek minut byla mimo. Až na jednu jedinou osobu, která mě momentálně propalovala pohledem.