antidepresiva

|6|

Po oznámení, že jedeme ještě s jednou třídou, autobusem do planetária mi bylo špatně celý den. Nechtěla jsem na to ani pomýšlet, jenže přesně to se mi nedařilo. Ba naopak mi tato myšlenka nešla vyhnat z hlavy.

"Dneska nevypadáš vůbec dobře. Měla bys něco sníst, uvidíš, že ti pak bude lépe, Stelluš." Mamka se opravdu snažila a položila přede mě talíř se salátem. Abych jít teda udělala radost, celé jsem to snědla.
Bylo sice složité se stále falešné usmívat, ale dávala jsem jí aspoň planou naději, že mi to jídlo pomohlo.

"Půjdu do pokoje jo? Musím se ještě účet na pár písmenek." Další lež do počtu.

Do pokoje jsem skoro doběhla. Zavřela jsem za sebou dveře a pak zbrkle otevřela šuplík, od nočního stolku. Hledala jsem bílou krabičku. Když jsem ji konečně našla, její název ANTIDEPRESIVA jsem si přečetla ještě několikrát. Pořád jsem si s tím prohrávala v rukou a nakonec jsem spolkla jeden prášek - však nevěřím, že mi to nějak pomůže.
Já už jsem ztracený případ.