antidepresiva

|7|

Týden uběhl jako voda.
Teď stojím před školou, s odstupem několika metrů, od houfu naší třídy. Přes rameno jsem měla poměrně lehkou tašku, neboť jsem tam měla pouze jednu knihu - tu neoblíbenější.

"Pojďte blíž, budu vás muset spočítat," křikla třídní a hned na to vyslovovala jedno číslo po druhém. "...Dvacet jedna, dvacet dva? Nemělo váš byt dvacet čtyři?"

"Tomas je nemocný, ten nepojede." Ozvalo se. Třídní se začala opětovně rozhlížel a následně zakotvila pohledem u mě.

"Ach ovšem, zapomněla jsem na Stellu."