Miraculous Werewolf

2

Marinette zůstala pohledem stát na všech stěnách. Protože na nich nebyly normální obrazy, ale hlavy všemožných lesních zvířat. Chtělo se jí zvracet a zároveň brečet. Co mu ty zvířata udělaly, že tu musely takhle bezvládně viset?
Znechuceně se podívala na svého dědečka, kterého teď měla ještě míň radši.
,,Líbí se ti tu?" zeptal se jí nadšeně, jako kdyby tu Marinette skákala po stropě.
Ani mu neodpověděla. Přešel tu vzdálenost mezi nimi a rukou jí pokynul, aby ho následovala do patra. Ona se rozešla za ním a snažila se ignorovat mrtvé hlavy na stěnách, které na ní odevzdaně hleděly.
Stoupala po schodech nahoru a doufala, že se nepozvrací. Marinette totiž nejedla maso.
Tedy jedla, ale jen kuřecí a jen někdy. Vepřové a hovězí nesnášela. Nemohla vidět mrtvé zvíře. Bylo jí vždycky do breku.
Zavřela oči a zatajila dech.
Ještě poslední dva schody a byla tam.
Hijikata zatočil doprava a otevřel bílé dveře, které přímo křičely k otevření po dlouhé době.
Pokoj voněl čistotou, ale to bylo tak všechno, co Mari uklidnilo. Postel měla nad střešním oknem a naproti ní malou skříň. Vlevo měla dveře, které nejspíš vedly do koupelny.
,,Doufám, že se ti tu bude líbit. Pokoj ti ještě zařídíme. Nevěděl jsem, jakou barvu máš nejradši, takže jsem na nic nesahal." promluvil po chvíli mlčení.
,,Je pěkný." odpověděla mu, aby nebyla za nevděčnou.
,,A teď k pravidlům," změnil téma potom, co pokýval hlavou.
,,Budeš mě poslouchat na slovo. Když řeknu, že tam, kam budeš chtít jít, nepůjdeš, tak tam nepůjdeš. Není to proto, že bych tě chtěl držet doma, chci jen, abys byla v bezpečí."
Marinette kývla, ale myslela si své.
,,Další pravidlo je, že budeš chodit do školy. Už jsem tě tam přihlásil, takže od pondělí tam budeš chodit. Do školy tě bude odvážet Nath, který za chvíli přijde." objasnil ji.
Zase kývla i když neměla na žádnou společnost náladu. Nechtěla znát někoho nového, chodit do nové školy a nechtěla bydlet někde, kde je jen les a na zdech mrtvé hlavy zvířat.
,,A poslední pravidlo," upozornil ji.
,,Po setmění nebudeš chodit ven. A když už, tak vždycky s tebou někdo bude. Je to jasné?" ujišťoval se.
,,Jasně." kývla znovu Marinette, jen aby už odešel.
,,Tak.. Tak si vybal.." Pohlédl na její batoh. Pak zakroutil hlavou.
,,Zítra pojedeme do města." oznámil ji a pak konečně odešel.
,,To určitě." odfrkla si Marinette a plácla sebou na postel.
,,Všechno je ztraceno.."