Miraculous Werewolf

7

,,Teď si dáme lezení na tyč!" pískla na píšťalku učitelka a Marinette zaúpěla. Tohle jí nikdy nešlo.
,,Nějací dobrovolníci? Třeba jako závod?"
Dívka vzhlédla ke stropu tělocvičny a málem se jí z toho zatočila hlava.
Jedna věc byla balet, druhá věc bylo lezení na nějakou tyč, která měla nejspíš tři metry.

,,Já." ozvala se Alya a vykročila vpřed.
,,Fox by chtěla taky." zasmála se podivínka a také vykročila naproti tyči, která se zlověstně kymácela.
,,Tři, dva, jedna.. TEĎ!" Ostatní dívky začaly skandovat jména soutěžících a Marinette jen stála a mlčela.
Dívka nevěděla, kterou z jejích spolužaček sledovat dřív, byly tak vyrovnané!
Lezly tak rychle, jak to jen dělaly? Marinette stála v úžasu. Hlava jí nepobírala jejich rychlost. Musely mít nadpřirozené schopnosti!
,,Vítězí Alya!" zatleskala učitelka a znovu pískla.
,,Další!" oznámila a Marinette na sucho polkla.

--
Tmavovlasá dívka byla naprosto unavená po dnešním dni, který se nezdál tak lehký, jako její první den na střední škole, zaměřené na umění a tanec.
Vyšla ze školy a zahla za roh, kde si myslela, že bude parkoviště. Parkoviště tam ale nestálo. Byla tam tráva a několik studentů na ní.
Dívka si povzdechla a promnula si obličej.
Zrovna když zívala, ucítila dotek na svém rameni a neskutečně se lekla.
Vedle ní se zjevila další dívka, kterou absolutně neznala a přísahala by, že jí neviděla ani ve škole.
,,Ahoj, promiň, že jsem tě vylekala," promluvila na ní mile a v ruce držela jakýsi letáček.
,,Noviny se nesou rychle. Jsi nováček za několik let, takže jsme se rozhodli, že uspořádáme večírek, na tvou počest, samozřejmě. Takže tady máš." vtiskla dívce letáček do ruky a znovu se usmála. Marinette nemohla ani zaprotestovat, že nepřijde, protože jí děda nepustí, ale zmizela rychleji, než blesk.
Paráda.
Leták chtěla zastrčit do kapsy u růžových džín, když jí zarazil rozhovor, někde za ní.
V křoví, hned vedle školy, slyšela hlasy dvou dívek.
Jeden jistě patřil Alye.
Marinette se přiblížila ještě víc a zaposlouchala se.
,,Přestaň se vztekat. Mohla jsi nás prozradit!" okřikla jí až druhá osoba polekaně ustoupila o krok dozadu.
,,Fox chtěla jen vyhrát!" obhajovala se.
,,Je lepší, než vy, prašivá zvířata!"
Pak Marinette slyšela jen jak někdo spadl s žuchnutím na zem.
,,Nejsme prašivci! Chceš, aby ti Adrien zase počechral ten tvůj popelavej obličej?!" zeptala se výhružně.
,,Ne, nechce." uslyšela ještě, když jí pozdravil Nath, který právě přišel.
,,Co tam kuješ?" zeptal se pobaveně.
,,Uhm, nic?" otočila se jakoby nic. Nechtěla mu nic říkat, určitě to byla jen jejich nějaká hra.
Ale kdo je sakra Adrien?
,,Hele, Nathe, znáš nějakého Adriena?" zeptala se nezaujatě, i když jí to hrozně zajímalo.
,,Rychle jsi zapomněla na kluka, který tě srazil k zemi." zasmála se Alya, která vylezla z křoví.
Nath se chtěl na něco zeptat, ale rozmyslel si to.
,,Adrien Agreste." pověděla jí celé jeho jméno a Mari se znovu začervenala.
Ten pěknej kluk, heh.
,,Chodí sem taky?" vypadlo ji z pusy a Nath vedle ní se napřímil.
,,Ne, už dávno dostudoval. Stará se doma o jeho nemocnou matku, která trpí nějakým syndromem." objasnila jí.
,,A ty.. Bydlíš s ním?" vyslýchala jí dal. 
Alya se zase zasmála a okolo Marinettiného zápěstí se obmotala Nathova ruka.
,,Musíme jít, Marinette." prosil jí naléhavě.
,,Jo, bydlím." přikývla.
Nath táhl dívku opačným směrem od Alyi a něco jí říkal. Ale jedno Marinette slyšela jasně: ,,Někdy můžeš přijít na návštěvu!"
U toho se smála jako pomatená a Nath byl víc a víc naštvaný.
Dotáhl Mari k jeho autu, otevřel jí a doslova jí vtlačil dovnitř.
Tmavovláska tuhle situaci absolutně nechápala. Co mu tak vadilo?
Nastoupil do auta a nastartoval. Celou cestu byl ticho.

--

,,Jsem doma!" ohlásila dědovi, který právě skládal nákup do lednice.
,,Kuchyně!" zakřičel zpět. Mari pořád nechápala, kde vzal tak mladý hlas, když byl tak starý.
Mari došla do kuchyně a leták, který stále držela v ruce, položila na stůl.
,,Nakupoval jsi?" zeptala se nevěřícně.
,,Co se tak divíš? I já jsem člověk." zasmál se a Mari zakroutila hlavou.
,,Ahoj, Hiji." pozdravil Nath nezvykle vážně.
Chvíli na sebe koukali, jako kdyby spolu komunikovali a pak Hijikata jen kývl hlavou.
,,Nechtěla by ses projít do lesa?" navrhl dívce a Marinette kývla. Potřebovala být chvíli sama.
Vyšla ven a zamířila rovně, nevědějíc, že jí někdo sleduje.

sionn_tuquoise - inspirována pro postavu Fox ^^