Miraculous Werewolf

8

Stala uprostřed nějaké mýtiny, dýchajíc čerstvý vzduch, nasávajíc vůni půdy, na které stála a nevědějíc, jestli se jí chce vracet.
Otevřela oči a jí se na pohled naskytly různé stromy, nejvíce bylo ale stejně jehličnatých stromů.
Jeden stal rovně jako proutek a ona se pro sebe usmála. Došla k němu, opřela se o něj a pravou nohu zvedla do vzduchu. Milovala ten pocit volnosti, milovala její svaly, milovala to, co dělala.
Párkrát to ještě zopakovala a pak si sedla na zem, kde si ke svým nohám lehla.
Cítila každý sval v jejích nohách a dekovala všemu, že se jí tolik nezkrátily.
Milovala balet i když jí vzal matku, která se věnovala spíš gymnastice.
Zvedla se a udělala si pár otoček, jen tak pro radost.
Pak k tomu přidala pár kroků z její poslední sestavy a začala tančit. Hlavu měla zakloněnou a oči zavřené. Její nohy jí nesly a ona se nespoléhala na nic jiného, když za sebou ucítila pohyb.
Zastavila se a podívala se za sebe, kde si myslela, že někdo je.
Nikdo tam nebyl. Avšak někdo jí zaklepal na rameno, jako to před několika hodinami udělala dívka s letákem.
Otočila se a uviděla svůj odraz v helmě od motorky.
Před ní stála postava a tu helmu měla na hlavě.
Marinette o krok ustoupila, hledajíc únikovou cestu.
Člověk by řekl, že když je v takovém zapadákově, nikdo jí otravovat nebude. Mýlila se.
,,Nemusíš se mě bát, neublížím ti." slíbil jí tlumený hlas a ruce postavy se zvedly k helmě, aby jí mohly sundat.
Když jí sundali, postava zatřepala hlavou, aby urovnala neposedné blonďaté vlasy a ihned se usmála.
,,Tak se zase potkáváme," úsměv se mu rozšířil a Marinette zčervenala.
,,Ovšem, teď jsem si dal velký pozor, abych tě nesrazil k zemi." zasmál se tiše a dívka byla pořád jako omámená.
Zelené oči, blond vlasy, úsměv, který by nakrmil celou planetu. Postava modela a svalnaté ruce, které chtěla cítit na svých bocích.
Cože? Nene! Nechtěla!
Musela se v duchu okřiknout a dodat si odvahu, aby s ním promluvila.
,,Nebyl to tak hrozný naráz, mohlo to být horší." promluvila přiškrceně a v duchu si vrazila facku.
,,Krásně tančíš. Věnuješ se tomu?" zajímal se a sedl si do mechu, ruce si zabořil do půdy vedle něj a nasál vůni lesa. Marinette ho napodobila, takže seděli naproti sobě.
,,Věnovala jsem se tomu, dokud jsem tím nezabila svou matku." myslela si, že se jí v půlce věty zlomí hlas, řekla to však vyrovnaně až jí samotnou to překvapilo.
Adrien se zatvářil zmateně a hned na to lítostivě.
,,To mě mrzí. Jenže kdyby se to nestalo, nebyla bys tu teď se mnou." uchechtl se.
,,Zrovna dneska jsem o tobě mluvila." přiznala a snažila se tím změnit téma.
,,Vážně?" usmál se a kdyby Marinette stála, šla by do kolen.
,,Jste početná rodina?" zeptala se.
,,Jo, jsme," přitakal.
,,Já, Alya, Nino, Rose a spousta dalších, v čele s mým otcem. Všichni jsou adoptovaní, až na mě."
Marinette kývla.
,,Otec mi zemřel už dávno, nebo odešel? Já už vlastně ani nevím. Matka mi zemřela skoro nedávno a až teď jsem se dozvěděla o dědečkovi, který ani nepřijel na pohřeb mojí mámy. Nic o mně neví a já nevím nic o něm. Je to hrozné, nevím, co mám dělat, všechno je to nové." povzdechla si.
Ucítila dotek na svém koleni.
,,Podívej, teď jsi tu se mnou, dědu za chvíli poznáš a už se znáš i s Alyou, no ne?" usmál se povzbudivě.
Marinette kývla a vykouzlila úsměv, který nahradil vážný výraz.
,,Kdo je ta Fox? Znáš jí vůbec?"
Adrien vypadal, jako by volil vhodná slova a pak promluvil: ,,Ani nevím, jen, s Alyou se nemají rády a já chráním Alyu, je to má sestra. Potíž je v tom, že se mě kvůli tomu všichni bojí a dělají ze mě zrůdu." zašklebil se.
,,To mě mrzí, to jsem nevěděla." svěsila ramena a Adrien jí chytil za bradu, aby jí dal hlavu nahoru.
,,Nebuď smutná, jsi daleko krásnější, když se usmíváš." řekl vážně, ale i přesto se dívka začervenala.
,,Mari?" uslyšela za sebou.
,,Agreste?!" uslyšela vyslovení i Adrienovo jména a to jí donutilo se otočit a tím pádem se vytrhnout Adrienovi z rukou.
,,Nathe?" zeptala se.
,,Volá tě děda." řekl podrážděně a pohledem koukal na Adriena, který na něj koukal stejně zle.
Marinette se otočila na Adriena a ten, když se na ní znovu podíval, ihned změkl.
,,Ještě se uvidíme, krásko." slíbil jí a dal jí pusu na tvář. Nath zavrčel a Adrien se tomu zasmál. Marinette se zvedla a jako omámená prošla okolo Natha.
V srdci cítila něhu, kterou necítila už pěkně dlouho a to jí dalo novou naději na pobyt ve městě plném divných lidí.