Miraculous Werewolf

6

Už nemůžu dělat balet. Nohy si už nikdy pořádně neprotáhnu. Zůstala jsem trčet tady s hezky vypadajícím klukem, zaživa umírajícím dědou a malým městečkem a školou, kde si na ní budou ukazovat, protože tohle byl ten typ města, kde se jedna zpráva roznese jak talíř s horkým jídlem.

,,Jdeš?" zeptal se Nath, který se vedle ní náhle objevil. ,,Uhm." přikývla a vydala se po schodech nahoru.

To, že už všichni ví, že je přítomná ve škole, zjistila, když stála na chodbě a rozhlížela se po ředitelně.

Pohledy kolemjdoucích spočívaly na ní a ona se začínala potit ještě víc.

,,Klídek." ozval se vedle ní hlas, patřil Nathanielovi.

,,Nó nene! Tak ty jsi tu!" vypískla dívka, která právě přicházela. Poznala jí ihned. Byla to Alya.
,,Pojď do ředitelny, s ní se radši nebav." Pobídl jí Nath a Alya se v půli kroku zastavila.

Proč bych se s ní neměla bavit?

Mari šla za zrzkem jako poslušný pes. Když konečně došli k řediteně, ihned zmizel.
Zdá se mi to, nebo tu jsou všichni opravdu tak divní?
Ještě než zaklepala, se instinktivně podívala doleva, kde stála nějaká dívka, propalovala Marinette pohledem a vypadala ještě divněji, než ostatní.

Marinette se ohlédla přes rameno a pak se podívala zpět na místo, kde stála ta podivná dívka.

Ale nestál tam nikdo. Místo ní se po chodbě rozezněl smích. Ne ďábelský, nebo pomstychtivý, prostě normální smích, který se dívce rarýval do kůže.

Rukama si protřela oči, cítila se hrozně přetažená.
Za tak krátkou dobu se toho dělo sakra hodně a ona nestíhala s událostmi držet krok. Jen plavala s proudem, každou druhou věc nechápala a ani se nesnažila pochopit. Nechtěla se vzpouzet, věděla, že by to nemělo smysl.

Dvakrát zaklepala na ředitelovi dveře a vstoupila s novou vizí.

Buď se podřídím, nebo se na mě budou koukat na ještě většího blázna, než jsou oni sami.

•••

Paráda! Jak se mám dostat odsud sem?
Dívka hleděla do mapy školy, kterou dostala i s rozvrhem. Právě hledala tělocvičnu, i když s sebou neměla cvičební úbor.

,,Hledáš něco?" ozvalo se jí za zády a ona sebou polekaně škubla.
Podívala se na příchozího a zjistila, že je to Alya.

Nebav se s nimi.

Co Nathovi tak hrozně vadilo? Další věc, kterou nechápala. Nathaniel byl divný jako den a tajemnější než černá noc. Její děda s ním očividně držel, ale to neměnilo nic na tom, že se vedle něho cítila zvláštně.
,,Tělocvik? Ten mám teď taky, pojď."
Brunetka chytla Marinette za ruku a už jí táhla chodbou.
,,Jsem ráda, že tě tu vidím." promluvila, když vylezly ze školy a Mari se nadechla čerstvého vzduchu.
Celou dobu myslela jen na hrozně teplou ruku, která svírala její zápěstí.
,,Díky," vypravila ze sebe a snažila se nedát najevo svoje rozpaky.
Všichni jí celý den očumovali, chtěli s ní mluvit, ale ona se vždycky jen vymluvila na to, že musí něco najít, nebo že má další hodinu.
,,To s tvojí mámou je mi líto."
Dívka zbystřila. Jak to sakra věděla?
,,Eh.. Díky."
To jediné, o čem se nechtěla bavit, byla právě její matka. Pořád musela přemýšlet nad jejími slovy před její smrtí.
Přišlo ji to jako kdyby jí vlastní matka chtěla zabít.
Jenže nemohla dojít k důvodu.
,,Tvůj děda je zvláštní. Vyzařuje z něj divná síla."
Vždycky, když už si Marinette myslela, že s ní nebude muset mluvit, se dívka, která jí táhla do budovy přes školní park, ozvala s dalším nemístným komentářem.
,,Jo, o tom mi povídej. Je to lovec, celou chatu má orámovanou mrtvými zvířaty. Nejí nic normálního a pije kolu." popsala jí ho.
Alya se rozesmála.

Myslela si, že dívka, kterou si vybrala jako nejlepší kamarádku, je chytřejší. To je opravdu takhle slepá, nebo si na to hraje?
Hijikata Cheng byl pěkně nebezpečný muž, alespoň ji to říkal Gabriel, hlava rodiny.

,,Jsme tu." řekla po odmlce, otevřela dveře od tělocvičny a vpustila dívku dovnitř.

Když už byly všechny divky převléklé, seřadily se v tělocvičně do zástupu.

Marinette seděla v rohu a pozorovala tváře dívek, které se domlouvaly na hře.
Mezi dívkami viděla i tu, která na ní koukala, když byla u ředitelny.
Zamávala jí a zase se rozesmála, což Marinette značně vyděsilo.
,,To je Fox, je kapánek divná. Mluví o sobě ve třetí osobě a pořád se směje." ozvalo se jí u ucha a ona se nemusel ani otáčet, věděla, že hlas patřil Alye, další z podivných dívek.