The Image of Kurt Cobain

19. 2. 2014

 Včera jsem ten zápis tady nedopsala, protože mi volal Kurt. Říkal, že má zítra večer narozky a dělá „komorní událost k příležitosti svých sedmačtyřicátých narozenin", jak to sám nazval. Vyprskla jsem smíchy a na otázku jestli přijdu, bez váhání souhlasila. No, abych se vrátila ke včerejšímu zápisu:

Po dalších asi dvou hodinách strávených s kluky v dodávce, kdy jsem se cítila stále líp a líp, jsem se rozhodla, že už bych měla jít domů, i když se mi moc nechtělo. Ale Kurt začínal být nevrlý a vypadalo to, že mu není dobře. Třásl se. Zkoumavě jsem ho pozorovala a přemýšlela, jak mu pomoct.

„Hele, Kurte, co je ti?" zahlaholil v dobré náladě Kris a pak se zamračil, když viděl v jakém stavu Kurt je. Střetli jsme se pohledem. Měl ustaraný výraz a já se nedivila, Kurt vypadá tak křehce... Kurt se mezitím postavil a nejistě vrávoral k přední části dodávky. Z pod sedadla spolujezdce vytáhl krabičku ve tvaru srdce – později jsem si vzpomněla, že mu ji dala Courtney - a snažil se otevřít víko.

„D...Dave?" zašeptal k němu. Než se k němu Dave otočil, vyskočila jsem z gauče a přiběhla ke Kurtovi.

„Dej mi to, já ti pomůžu," usmála jsem se na něj laskavě a natáhla ruku. Zavrtěl hlavou, ale já mu krabičku vytrhla z rukou. Byl tak zesláblý, že neměl šanci se bránit. Jakmile jsem odklopila víko, ztuhla jsem hrůzou. V krabičce se skvěly jehly, sáčky s heroinem, další věci na vaření heroinu a „pomůcky" na jeho braní. Nikdy jsem tvrdé drogy nebrala, to že jsem věděla, že je to heroin, bylo proto, že bylo všeobecně známo, co slavný zpěvák bral a bere. Když Kurt spatřil moji reakci, okamžitě mi krabičku sebral a přitiskl si ji k sobě. Držel ji v náručí jako miminko. Šokovaně jsem zazírala. Kris, který nás pozoroval, pár kroky přešel dodávku a zastavil se vedle Kurta.

„Kurte, ty víš co si o tom myslím."

„Neboj, vezmu si to venku." zamrčel s obtížemi Kurt. Kris se na něj nesouhlasně podíval s přimhouřenýma očima.

„Potřebuju to." Řekl to rázně a s krabičkou pod paží vycházel z dodávky.

Podívala jsem se na Krista a pak zpět na odcházejícího Kurta a zavolala: „Počkej!" Kurt se překvapeně ohlédl.

„Půjdu s tebou."

Vyšli jsme s Kurtem do ticha. Už byla noc a lidi z koncertu už dávno zmizeli. Propletli jsme se pár uličkami a došli k parku. Sedla jsem si na jednu z mála laviček, co tam byly, a Kurt se posadil vedle mne. Zkušeně vytáhl věci k přípravě dávky a začal. Podmračeně jsem jej pozorovala. Šla jsem s ním, protože jsem cítila, že to tak nějak potřebuje - a já taky. Trávu jsem měla ráda, byla to moje slabost, ale heroin... To bylo něco jiného. Měla jsem před tvrdými drogami respekt. Když jsem se vytrhla ze zamyšlení, Kurt už měl zaškrcenou paži, aby mu vystouply žíly a hledal místo vpichu. Nešlo mu to snadně, protože měl ruku posetou jizvami a starými hnisajícími vpichy. Předtím jsem si toho nevšimla. Kurt pomalu natáhl heroin do stříkačky a než si stačil píchnout, tak jsem se odvrátila. Tohle vidět nepotřebuju. Jakmile jsem se otočila zpět, Kurt už injekce uklízel do krabičky. Hned vypadal čileji. Pak jsem řekla něco, co se mi stalo osudným.

„Hele, Kurte... jak se po tom cítíš? Úplně jsi oživl."

Kurt se rozzářil a začal překotně vykládat: „Cítím se tak lehce, žádné problémy, žádné bolesti, nic, jen klid. Je to jako když zpívám, ale lepší, protože mě nebolí žaludek."

„Chtěla bych vědět jaké to je," vyklouzlo mi. Kurt se na mě překvapeně podíval.

„Cože?"

„No,..." zaváhala jsem, „asi to není tak špatné, když vidím, jak vypadáš teď."

„Nevím, jestli to mám brát jako lichotku," pousmál se Kurt, „ale jestli chceš, tak ti s tím pomůžu." Stačilo malinko přikývnout a než jsem se nadála, všechno bylo nachystané jen to použít. S tím, v jakém stavu jsem byla – měla jsem v sobě nejeden rum s kolou, který jsem si dala před koncertem a dva jointy – jsem se nad tím, co se zrovna chystám udělat, vůbec nepozastavila. Kurt mi řekl, ať si zaškrtím žíly na ruce, protože přes mou bledou pleť s jizvami nešly vůbec vidět, a když natáhl heroin do stříkačky, mlčky jsem ho vyzvala, aby mi to píchl – sama bych to nezvládla a on byl zkušený, tak co. Teď už jsem se neodvrátila jinam, fascinovaně jsem zírala, jak Kurt bez váhání zabodl jehlu do mé žíly a jak tekutina uvnitř vniká do mého těla. Během několika sekund jsem pocítila účinky drogy – všechny starosti odpluly, a já se skoro vznášela. Blaženě jsem se opřela o jeho rameno a vydechla.

„Mmmm."

„Copak?" mrkl na mě a usmál se.

„Asi ti rozumím," zamumlala jsem, chvíli jsem zírala do prázdna a potom svět zhasl, jako když stiskneš vypínač.