Portál

Pláž

Podvečerní procházka pustoprázdnou pláží patří k našim nejoblíbenějším aktivitám. Tedy patřila... Než se to stalo... to, co naprosto změnilo životy nás všech. Mě, Samuela, mého bratra a jeho holky Charlotte, Deana, mého kluka, mého přítele Luise i nejlepší přítelkyně Beatrice. I když té ne moc nadlouho... Povím vám, co se stalo. Povím vám příběh, jež se tenkrát odehrál a zamával životy nás všech. Ten, který odhalil naše pravé úmysly a jež podrobil naše mnohaleté přátelství zkoušce, ve které jsme bohužel neuspěli...

Začalo to tenkrát, na té pláži. Jako obvykle jsme se za západu slunce procházeli po stále ještě žhavém písku. Okolím se rozlehl náhlý dívčí výkřik. Bea. No jo no, který arachnofób by byl štĕstím bez sebe z pocitu, že po něm leze pavouk... Samuel je idiot. Neustále musí do někoho vrtat. I Charlotte už leze na nervy, jak neustále otravuje jiné holky. Navíc si myslí, že když je mu osmnáct, může nám všem poroučet, protože je něco víc. Jo, může teď sice pít ve velkém a neustále být opilý, ale to je tak všechno, co se změnilo po jeho osmnáctých narozeninách. Jinak je to pořád ten starej opuchlej debil a, bohužel, i můj brácha. Kdo to nepochopil, tak to on vyděsil mou BFF k smrti. A nebýt toho, že mou pozornost upoutalo cosi podivného, nedožil by se svých devatenácti...
Můj sluch zachytil zvuk zašustnutí pláště. Něco bylo špatně... Můj zrak se stočil tím směrem a zaregistroval pohyb. V tuto dobu? Býváme tady jen my, občas nějaké to zvíře, ale člověk? Mí přátelé také zjišťují, že není vše jak má. Zdá se, že Charlotte uslyšela a zahlédla totéž, co já. Ostatní asi zaznamenali naši reakci, protože znejistěli. Někdo je tady s námi a my zjistíme, kdo to je. Kývnu hlavou na Charlotte a gestem vyzvu ostatní, aby mě následovali. Rychlým krokem se přikrádám k onomu místu s Deanem, Luisem, Beatrice, Samuelem a Charlotte, jež zástup přátel uzavírá, v patách. V písku zahlédnu čerstvé stopy, které začnu zkoumat. Mé společníky zaujímá cosi jiného, ale já jsem odhodlaná záhadu vyřešit. Stopy musejí patřit staršímu muži... jsou mužské, ale blízko sebe, se znatelnou stopou sunutí chodidla po zemi při krocích. Šel bosý. Čím déle nad tím podivným tajemstvím pláže dumám, tím podivnější mi celá ta věc připadá. Porozhlédnu se, kde stopy končí a... ehjle- za stromem zahlédnu shrbenou siluetu starce, jež mě propaluje pohledem. Strnu strachem. Bez dechu. Snažím se přivést své srdce k činnosti. To se mi daří až v momentě, kdy Dean volá mé jméno: "Leo? Leo?! Jsi v pořádku?!" "Jo jo, jsem. Nic mi není." Nato zaslechnu kyselou poznámku Charlotte: "Jo, je v pohodě. Jen se vznáší ve vyšších sférách... nechceš světelný meč a dračí oheň, elfko?" Au, tak to bolelo... "No tak, Leo. Pojď k nám," zvolá má BFF. Charlottinu výroku nikdo nevěnoval nejmenší pozornost. Vtipný byl jen pro ni. Je to nafintěná husa. Už mi s těmi narážkami vážně leze krkem... copak nechápe, jak je trapná?! Nikdo ji nemá rád, až na Samuela, který je právě tak zpitý, že by jej vlastní matka nepoznala, a kterého ona k smrti nenávidí... ne nechápu proč s ním teda chodí. Asi proto, aby se mezi nás vetřela, protože ji žádná jiná parta nechce. Zavrženíhodná odmítnutá frfňa- jo to bylo přesný...
Když odcházím ke svým blízkým, letmo se ještě ohlédnu za záhadnou postavou u stromu. Není tam. Zmizela... jak neočekávané. Kéž bych tak tenkrát tušila jak nadcházející okamžik otřese našimi životy...