Už se začínalo smrákat a my se stále dohadovali, co s předmětem neidentifikovatelného původu. Za chvíli už nešlo vidět nic, kromě měsíce v úplňku nad našimi hlavami a bezprostředního okolí modře zářícího objektu, jenž nám všem ozařoval tváře. Charlotte, která až dosud neprojevila o tu věc nejmenší zájem, náhle vstala a znechuceně prohodila: "Co kdyby jste se už konečně dohodli, co s TÍM uděláte? Začínám být notně znuděná a hladová." "Já bych to vzal s sebou." Na Samuelova slova odpověděl Luisův poněkud výše posazený hlásek, navzdory tomu ovšem stejně pevný jako ten Samův: "A to míníš udělat jako jak?" V další chvíli se ozval Dean: "Copak neexistuje možnost, jak TO bezpečně dopravit na naši kolej?" "Ne."odvětil Luis a hádka začala na novo. Charlotte si otráveně odfrkla a dále hleděla kamsi za horizont. Já si jen povzdechla a obrátila oči v sloup. Beatrice se od nás vzdálila už před nějakou dobou. Teď seděla u břehu moře a nechala si omívat kotníky chladnou slanou vodou přílivu. Z té dálky k nám tlumeně doléhal její krásný zpěv. Toužila jsem jít blíže, přisednout si a zazpívat si s ní, jenže to by znamenalo nechat kluky o samotě a to by jistě nedopadlo dobře... Jistě si říkáte: "Vždyť nejsou sami, je s nimi Charlotte." Jenže kdyby hádka vyústila ve rvačku, sotva by někdo jako ona zasáhl. Nechala by je, aby se zabili. A ještě by je jistě s radostí povzbuzovala a pozorovala. Pro ni to nejsou přátelé, tak, jako pro mě nebo Beu. Jí je jedno, co se nám stane. Hlavně, když je ona v bezpečí... Povzdechnu si. Nemít přátele má jednu obrovskou výhodu: není nikdo, o koho byste se strachovali, koho byste utěšovali a za koho byste se obětovali. V další vteřině mě však napadne něco, co mi na tváři vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Ano, osamělý člověk má spoustu výhod. Jenže ten, kdo má přátelé, má jednu obrovskou, kterou všechny předchozí ani zdaleka nenahradí. Přátelství. Pocit bezpečí, naděje, skutečnost, že existuje někdo, kdo se strachuje o vás, kdo vás utěší, když je to potřeba a kdo by za vás dal život...
Řev mých společníků mě ovšem okamžitě vrací do reality. Teď jsem to já, kdo bude muset zakročit... Je na čase tu tahanici o onen neznámý subjekt, jak tomu začal říkat Luis, skončit...
ČTEŠ
Portál
FanfictionDávejte pozor, komu důvěřujete... O lidském sobectví a strachu z neznámého, ale také o přátelství, lásce, odvaze, obětavosti a lidech, jimž by se mělo přezdívat Andělé... Děkuju Adri1616 za naprosto úžasný, boží, dokonalý cover ♥♡♥. Určitě doporuč...
