Řekla jsem, že nedokáže? Pak jsem se asi spletla. Po jeho slovech jsem ztuhla. Ne strachem, spíše jsem nedokázala pochopit: Jak se to sem dostalo?! Zaskočilo mě to. Naprosto. Přejela jsem pohledem ostatní. Jejich reakce byla dost podobná, jako ta moje. Byli zmatení. Jen v očích Charlotte jako bych zahlédla podivný záblesk. Na okamžik byly tak kruté, lstivé, vypočítavé. Ale byl to jen moment, po chvíli na celou situaci opět hleděla s opovržením jí vlastním, takže se onen okamžik zdál jen jako jedna z mých představ. Dále jsem mu tedy nevěnovala nejmenší pozornost. A byla to ta největší chyba v mém životě... Tenkrát jsme ale chybovali všichni, ovládáni závistí, chamtivostí a nenávistí... Všichni až na Beatrice... ach, Beo.
Tak jsem tu zas... a jak jsem slíbila, je tady kapitola přímo úměrná délkou k počtu Vašich komentářů. Snad si u příštích kapitol opravdu nějaký přečtu. Na komentáře se už opravdu těším. Můžete napsat opravdu cokoli...
Loučí se Vaše Shadow neboli S.O.U.L.
ČTEŠ
Portál
FanfictionDávejte pozor, komu důvěřujete... O lidském sobectví a strachu z neznámého, ale také o přátelství, lásce, odvaze, obětavosti a lidech, jimž by se mělo přezdívat Andělé... Děkuju Adri1616 za naprosto úžasný, boží, dokonalý cover ♥♡♥. Určitě doporuč...
