41. tisíciletí - Věk Války /DISCONTINUED\

Sekce 2 - Část 1. - Mnohá Tajemství Temeraire

„Jak ironické. Stejnou rychlostí, jakou my roznášíme pokrok a naději po vesmíru, oni roznášejí smrt a beznaděj. Pouze jednotní budeme natolik silní, abychom odolali."

-Tau Aun'shi o Tyranidech

     Procházel jsem se s Aviliem po chodbách této lodi, a hledal další barikády k odříznutým místům. Ty jsme zaznačili do plánů lodě. Některé byly nepodstatné. Blokovaly jen slepé chodby nebo malé, prázdné skladištní jednotky. Jiné ale měli význam daleko větší. Třeba ty, které vedly k nepoužívaným ubikacím nebo vypnutým generátorům. Kdyby jsme tahle místa zprovoznili, loď by hned byla více použitelná a morálka mužstva by taktéž stoupla.

     „Co si myslíš, že se za ta staletí nepoužívání s touto lodí dělo?" otázal jsem se bez okolků Avilia. Ten si byl dobře vědom mého nadšení z Temerairu. „To ví snad jen sám Císař. Já jen budu tiše doufat že nic, co by nás mohlo později ohrozit na životech.". Vyslovil myšlenku, kterou měl v hlavě každý na tomto stroji. Nikdo neví co se s touto lodí v posledních létech dělo. Ale všichni vědí že je třeba mít se na pozoru.

     Přišli jsme k další zabarikádované místnosti. „Za touhle má být podle všeho skladištní jednotka 8C. A ta je docela velká. Mohly by v ní být zajímavé věci." poznamenal jsem, zatímco jsem vyznačoval barikádu do plánů. „hodláš jí později otevřít?" zeptal se se zjevným zájmem Avilius. „stejně jako každou barikádu na této lodi. Chci tuhle osmikilometrovou hroudu oceli využít na sto procent."

     Věděl jsem že jednoho dne to bude třeba. Vesmír byl prostě příliš nebezpečný na to, abychom se do něj mohli vydat podzbrojení. Na téhle lodi je nasazeno osm torpédometů, desítky makrobaterií a dvakrát plasmové kopí. Bohužel kvůli nedostatečné energii a postrádající munici není možné většinu tohohle využívat. Takže nové generátory i skladovací jednotky se budou hodit.

     „víš co?" pověděl sem: „přiveď Sparaxe, chlapce od Deathwatch, a řekni několika námořníkům ať sem dotáhnou servitory. Tuhle místnost otevřeme hned teď. Zejména tu chci mít Arguse. Ať nic nejde špatným směrem." Argus byl Techmarine u Deathwatch. Staral se o údržbu zbraní, a v tuhle chvíli i o údržbu téhle lodi, spolu s pár techpriesty.

     Avilius se na mne chvíli koukal jako na šílence, že chci ihned otevřít tuhle místnost. Ale za těch pár dní co jsme spolu trávili na této lodi se naučil neptat na mé motivy, i když k tomu má plné právo. Neptal se tedy, a odkráčel vyhledat všechny, které jsem si k tomu vyžádal.

     Zatímco Avilius byl pryč, a hledal, Já přecházel kolem té barikády. Občas se zastavil, a poslouchal. Bylo slyšet cosi jako škrábání. Přešel sem blíže k barikádě. Hned to bylo slyšet výrazněji. Na druhé straně tedy něco je.

     Čekal jsem. Nechtěl jsem poznat, co na druhé straně je. Ne sám. Čekal jsem. Na Avilia, Sparaxe, i na ostatní kdo měli přijít.

     A skutečně tak po hodině čekání se dostavili. Ve předu Avilius. Za ním pak Sparax a Argus. Za těmi zbytek, pro které jsem dal poslat.

     Řekl jsem jim o tom, že za stěnou něco je. Argus rozhodl, že barikáda bude proražena Melta náložemi. Ty se provaří skrze barikádu, a při troše štěstí vypaří i vše, co bude za ní. Pokud to štěstí mít nebudeme.. od toho je tu Deathwatch.

     Argus připevnil Melta nálože na barikádu, a nastavil časovač na dvě minuty. Já jsem vytáhl svůj bolter a Faithkeeper. Tak jsem pojmenoval onen chainsword, který jsem na této lodi našel. Avilius, Sparax, i ostatní se chopili svých zbraní v očekávání co na druhé straně je. Argus dokonce přitáhl plamenomet. Z toho jsem nebyl nadšený. Oheň by mohl poškodit cennosti, které na druhé straně mohly být.

     Třicet vteřin. Jeden z členů Deathwatch si zapřel svůj těžký bolter o krabici. Argus si pohrával s granátem. Dvacet vteřin. Avilius do sebe kopnul zbytek toho, co měl ve flašce, kterou si stále skrývá pod kabátem. Deset vteřin. Nastavil jsem si mířidla svého bolteru. Pět vteřin. Zastavil se mi dech.

     Pak došlo k explozi.

     Ve zdi barikády zůstala díra, kterou by se mohli protáhnout dva až tři Adeptus Astrates. Nic z ní zatím nevyšlo. Čekali jsme.

     Najednou se něco vypotácelo ven. Byl to člověk. Zjevně se rozkoukával.

     Když si všiml všech těch lidí kolem, postavil se. A vyběhl na mne. Neváhal sem a poslal jsem po něm ránu z bolteru. Urvalo mu to hlavu. Spadl, a po zemi se mi doklouzal až k nohám. Z díry ve zdi jsem zaslechl cosi jako vytí. Zbystřil jsem. Ten Astrates s těžkým bolterem si docvakl zásobník a zapřel se ještě více.

     Z té díry vyběhly desítky dalších ''lidí''. Boltery začaly střílet. Argus začal pálit z plamenometu. Všichni, kdo se nacházeli na opačné straně chodby, popadali k zemi mrtví, nebo v agónii. Ti, kterým chyběli končetiny se k nám však stále belhali. I ty jsme však bez potíží postříleli.

     Ačkoliv vypadali jako lidé, lidé to nebyli. Jejich výrazy byly už čistě zvířecí. Hullgasti. Kdysi lidmi byly. Ale radiace z nich udělala zvířata prahnoucí po lidské krvi a mase. Bůh ví, jak dlouho tu jsou zapečetění.

     S bolterem namířeným vpřed, a Faithkeeperem napřaženým, jsem se začal blížit k otvoru ve zdi. Sparax byl přímo za mnou, Argus s Aviliem se drželi trochu vzádu. Zbytek se vydal za námi též. Jen námořníci a servitoři zůstali dál, aby nepřekáželi.

     Stál jsem u otvoru. Melta nálož po sobě na druhé straně zanechala jen spoušť. Nezůstalo tu nic víc než kosti a sem tam kus ohořelého masa. Doufal jsem že nálož nepoškodila nic z možného drahocenného nákladu téhle skladovací jednotky.

     Vešel jsem dovnitř. Bylo zde tlumené světlo poplašných světel. Jeden z techpriestů se ihned vydal zapojit normální osvětlení. Když na vše bylo vidět pořádně, mimo hromady těl zde bylo i docela dost podlouhlých, velkých a zapečetěných beden s varováním o explozivním obsahu. Nechal jsem zavolat servitory, aby je otevřely. Jestli je v nich něco nebezpečného, jejich životy budou postradatelné.

     Vytáhli jednu z těchto krabicí doprostřed místnosti. Začali ji pomalu odemykat. Odemkli. Otevřeli.

     K mému upřímnému překvapení nic nevyletělo do povětří. Přešel sem blíže, servitory jsem odvolal. Vně krabice byly torpéda. Nestěžoval jsem si, ale nic extra. Na druhou stranu.. všechna munice co máme se teď může hodit. Máme ji málo.

     Jeden z tech-priestů ke mne přišel. Prohlédl si je. „Plasmová torpéda s krátkým zápalem a hloubkovou pojistkou. Prototypy. V boji neotestované. Rychlé, ničivé. Nicméně nebezpečné při manipulaci a s krátkým doletem. Zaboří se hluboko do trupu lodi a teprve potom explodují." to už mi znělo lépe. Mnohem lépe.

     Dal jsem pootevírat i ostatní bedny. V každé byla nějaká neobvyklá výzbroj. Narazili jsme na několik dalších beden s plasmovými torpédy. Dále tu byly techpriesty vyrobené kopie Banestrike střel do bolterů. Tyhle střely používá zrádcovská kapitola Alpha Legion. Dokáží se prožrat brněním Astrates stejně snadno, jako masem. Nepochyboval jsem o tom, že Deathwatch pro ně najde využití.

     Přišel za mnou jeden z námořníků. Posílal vzkaz od Thatchera.

     Nalezl Changelinga.