41. tisíciletí - Věk Války /DISCONTINUED\

Sekce 2. část 7. - My o Vlku..

„Žádný svět neunikne mé vládě. Žádný nepřítel neunikne mému hněvu."

- Bůh-Císař

Seděl jsem ve velitelském křesle. Naprosto znuděn a otráven současnou situací. Nemohl jsem nic dělat. Mariňáci slibovali že motory budou v provozu do večera, ale tomu sem, jako klasický skeptik, nevěřil.

Spolu na můstku se mnou byl i Fangir, Canisův vlk. Byl.. podivuhodně přítulný. Házel jsem mu kostí od večeře.

„Udělat z něj krvelačnou bestii, která roztrhá hrdlo každému, na koho se ukáže, dovede každý Fenrisian." To se mi za zády z ničeho nic ozval Harald. „Ale udělat z něj přítele, který vás odtáhne zraněného z bitvy a bude vám olizovat rány, to chce talent."

„A Canisovi se to zjevně povedlo." prohodil jsem, zatímco jsem toho psa o velikosti menšího tanku drbal za krkem.

Chvíli jsme jen tiše stáli, a koukali ven z oken. Pak do místnosti tiše vkročil palubní magos. Vedoucí tech-priestů na naší lodi. Zavolal jsem ho k sobě. Čekal jsem co mi sdělí.

Ukázalo se, že můj skeptismus byl tentokrát zbytečný. Motory už byly schopny plného provozu.

tak, tímto bych se všem čtenářům chtěl omluvit za předlouhou odmlku, ale všemožné důvody, a z části také moje lenost, mi neumožnili po tento měsíc psát. Během května se pokusím vám vše vynahradit :)