Znovuzrozená

5.Kapitola

Najednou jsem zase při vědomí. Mám pocit ,jako bych měla silnou kocovinu. Hlava mi asi za chvíli vybouchne a nic si nepamatuju. No i když vlastně jo, ale jsou to jen útržky. Na chvíli mám pocit, že to byl zlý sen. Teď jsem ale v posteli rozhodně neležela. Byla mi totiž hrozná zima a ležela jsem na něčem tvrdým. Počkat...

Rychle jsem otevřela oči a zalapala po dechu.Čekala jsem toho hodně, ale tohle.... fakt ne.

Byla jsem zpět na tom starém, hnusném a děsivém hřbitově. Podívala jsem se nahoru a viděla nad sebou ten obrovský kříž. Všude kolem mě byli hroby, stejně jako předtím, něž jsem upadla do bezvědomí. O to ale nešlo. Všechno jsem viděla černobíle. Nedokázala jsem poznat, jestli je den nebo noc. Asi jsem měla halucinace, nebo něco podobného.Na tom hřbitově jsem viděla normální město.Město,které bylo pro lidské oko neviditelné.To místo hrálo barvami. Na jednu stranu byl svět kolem mě černobílý(ten v kterém jsem do teď žila) a ten druhý byl plný barev. Pohled mi sklouzl k mím nohám. Pořád jsem byla neviditelná

Koukla jsem se nejdřív do leva.Kousek ode mne byly dvě dřevěné houpačky.Ta blíž ke mě byla prázdná a pohupovala se do větru. Na té vedle se houpala hočička,které bylo tak osm. Měla dlouhé hnědé vlasy a široký úsměv ve kterém chyběly dva zuby. Hned jak jsem jí uviděla, vyjekla jsem. Nevypustila jsem ale ani hlásku. Byla jsem prostě němá.
Ta holčička vypadala zcela normálně, jen měla bledší pokožku, než bylo obvyklé . Podívala jsem se víc do dálky a pár metrů od bezzubé holky,si hráli na babu dva chlapci. Vypadali tak ve stejném věku, jako ta holka. Rozhodla jsem se nesoustředit se na jednotlivé části, a zadívala se před sebe.Bylo tu obrovské hřiště a jedna obří budova. Nejspíš to byla škola. Děti vypadali téměř normálně,jen já byla neviditelná a nemohla mluvit. Proč? A proč to divný oko na mém zápěstí je barevné?

Zkoušela jsem se zaměřit na jednotlivé tváře. Děti běhali okolo a hráli různé hry. Jeden zrzaví kluk s kulatým obličejem dokonce mnou proběhl, jako bych tam ani nestála. Kdybych neviděla okolo černobílý hřbitov,nejspíš bych řekla,bez náznaku nedůvěry,že to je úplně normální škola. Dobře jeden rozdíl tam byl....ty děti měli na zápěstí vytetované stejné oko,jako já.Každý ho měl ale jinak barevné. Jak jsem tak očima prohlížela dav neunikl mi pohled na jedinou dívku starší deseti let....Kirsty .Ona ma také to zvláštní tetování? Aha..
Zrovna utěšovala malou blonďatou holčičku s pihama a foukala jí na koleno,které měla rozseklé.Vydala jsem se k ní opatrně blíž,i když jsem věděla že to je zbytečné. Stejně mě nikdo nevidí.

,,Vim že jsi tady Beth .Cítím tvojí přítomnost. Saro za chvilku se vrátím, vydrž tady. Annie má teď dozor, ale řekla jsem jí,co se ti stalo. V kabinetu má náplasti, za chvilku ti to ošetří."

Malá blondýnka přikývla.

,,Tak Beth pojď se mnou. Kousek odsuď je výzkumná stanice. Jo a asi ti už došlo, že tě ty děti nevidí."

Ani jsem se nenamáhala jí odpovědět. Bylo mi jasné, že by mě stejně neslyšela.