Znovuzrozená

12.kapitola

Probudily mě sluneční paprsky. Sedla jsem si na postel a roztáhla jsem ruce,abych si je protáhla.Zívla jsem si a podívala se,kde to vlastně jsem. Tak to nakonec nebyl sen....super. I když bylo lehátko vážně nepohodlné,vyspala jsem se skvěle. Po dlouhé době se mi totiž nezdál zlý sen.
Tak jako každé ráno,jsem musela vypadat hrozně, Vlasy mi trčely do všech stran a můj outfit na tom taky nebyl moc dobře. Měla jsem na sobě staré místy děravé tričko a modré volné jednoduché kraťasy. Opravdu potřebuju sprchu. Vzala jsem si tedy Kirsty čisté věci do rukou a zamkla jsem se v koupelně. Po asi patnácti minutové sprše jsem si vyfénovala moje (no spíš Hanah) hnědé vlasy a dala svůj obličej alespoň trochu do kupy. Nevěděla jsem co má se mnou dneska Kirst v plánu,ale věděla jsem, že to nejspíš bude náročný den. Už jsem si začala řikat,kampak asi zdrhla. Pak jsem si všimla vzkazu na ledničce

Potřebovala jsem něco zařídit,nevím kdy se vrátím.Dej si něco na snídani a nějak se zatím zabav. Do oběda bych měla být doma.
Kirsty

Měla jsem celkem hlad a tak jsem vytáhla z ledničky jogurt. Vytáhla jsem ještě ze šuplíku lžičku a vydala se na balkón. Otevřela jsem skleněné dveře a nechala do bytu proudit čerstý mořský vzduch. Vylezla jsem na malý balkón a posadila jsem se ke kulatému stolu s dvouma dřevěnýma židlema. Sedla jsem si na jednu z židlí a pustila se do jídla. Výhled z balkónu byl dononalý. Naskytl se mi z něj pohled na vlny lámající se v moři a slyšela jsem racky. Nachvilku ze mě opadl všechen stres ale dlouho mi pocit klidu nevydržel. Stačilo se mi jen podívat na pramen mých hnědých vlasů a vzpomínky na včerejší noc se mi vrátily. Každej kousek mého já křičel: ,,Vrať se domů" ale já dělala ,jako že to neslyším. Není nikdo komu bych chyběla.Nikdo.
Vztala jsem z židle a přesunula se k zábradlí na konci balkónu. Chytla jsem se pevně kovové tyče a se zavřenými oči nasála mořský vzduch. Jako bych zase byla s mámou na dovolené někde u moře. Zase se mi vracely vzpomínky. Máma jak se mnou stavý hrad z písku,já jak se snažím vydržet pod vodou déle jak ona a další. Život byl tehdy tak krásnej.
Chybíš mi mami
Otevřela jsem oči a lehce zakroutila hlavou abych zaplašila slzy. Je na čase abych to konečně překonala. Od dneška jsem přece někdo jiný. Nikdo nesmí zjistit co jsem vlastně zač. Nikdo se to nesmí dozvědět.

,,Beth si tu?" ozvalo se z chodby.Hned jsem poznala Kirsty hlas. Proto jsem za sebou zavřela skleněné dveře na balkón a šla jsem za ní do chodby.V ruce měla asi miliard papírů. Hodila jsem na ni nechápavý pohled a požádala o vysvětlení.
,,Co tohle?To je jen pár poznámek o Hanah. Všechno tě to prostě našprtáme a bude to ok."
,,Kirst...tohle se nenaučím ani za rok" řekla jsem omluvně.
,,Jo a mám pro tebe ještě něco" řekla a zmizela za dveřmi. Já stála v chodbě a nechápala jsem.
Kirsty přišla s malou taškou a v ní byl bílý top s výstřihem až do austrálie a ryflové kraťasy s vysokým pasem. Bylo mi jasné že to je Hanah.
,,Eeee díky"
,,To vzali naši lidé z její skříně. Rodiče mají za to,že spala u svojí kamarádky"
,,Dobře a co já s tím?" Vzala jsem si od ní igelitku
,,Vem si to na sebe a vyrážíme do laboratoře"
Vykulila jsem oči.Děláš si srandu že jo? Nechci aby na mě zase zírali a nechci tam potkat toho chlapa. I mezi těma vědcama jsem se cítila nepříjemně.
,,Neboj tentokrát nejdem do těch obřích arén.Neboj já to tam také nemám ráda" vydechla a nadechla se ,,Jdeme do jednoho takového oddělení kterému řikáme studovna. Budeš tam mít přiděleného rektora a ten tě naučí chovat se jako Hanah. Máme podklady,máme záznamy.... nějak to uděláme."
Pak na mě ještě povzbudivjě mrkla.
,,Kirsty proč to vlastně děláme.Vždyť to je tak nelický. Jenom monstra tohle dokážou.Myslím ublížit ostatním,aby se zachránily"
Kirst se zalily oči slzama. Nějak mi v tu chvíli nedošlo,že jí to zabolí.
,,Já vím.A víš co?JÁ JSEM MONSTRUM"
Čekala jsem že z ní ta tvrdá šlupka odpadne a psychycky se zhroutí. Ona ale na hlas polkla a uzavřela všechnu tu bolest před světem do sebe.
,,Převlékni se a za deset minut vyrážíme." ten její naučený tón,který použila, už když jsme se poznali,se mi ani trochu nelíbil.