Znovuzrozená

6.Kapitola

Výzkumná laboratoř byla obrovská bílá budova s plochou kovovou střechou. Už jen z pohledu na ni mi přešel mráz po zádech.O moc lepší to nebylo ani uvnitř. Všude byl labirint různých chladných chodeb a byla tu cítit vůně čistících prostředků. Většina lidí co tam byla,byly zaměstnanci.Měli stejný nazelenalý plášť po kolena,bílé kalhoty a skleněné brýle,které nejspíš sloužili k tomu,aby někoho jako jsem já viděli.Nebo si to alespoň myslím.Všichni byli takový,no jak bych to popsala....bledý. Stejně jako ty děti. Vědci nebo jak je mám nazvat, měli ale bílé gumivé rukavice a tak jsem neviděla jejich tetování na zápěstí.Kirsty to tu znala nejspíš hodně dobře,protože jí každou chvíli někdo zdravil,nebo se na ní usmál. Mně si nevšímali.Celou dobu jsem se u Kirsty držela jako ocásek,protože tohle bylo jedno velký bludiště.Cítila jsem se tu jako v nemocnici v daleké budoucnosti.
,,Tak jsme tady" Pronesla Kirsty.
Při těch slovech rozrazila velké, jak jinak než bílé dveře.Musela jsem si dát ruku před oči,protože mě oslepilo ostré bílé světlo.
,,Aaa slečna Beth Wilsonová.Jste očekávaná. Sedněte si prosím"
Nařídil nám muž v plášti.Při těch slovech se na nás ani nepodíval.Mohlo mu být tak čtyřicet.Měl na sobě stejný úbor jako všichni tady.Byl středně vysoký a měl tak trochu pleš.Jinak ale s těma skleněnýma brýlema,jako v scifi filmech působil inteligentně.
Opatrně jsem se posadila na velké zelenkavé lehádko z umělé kůže ,lehla si a čekala co se bude dít. Cítila jsem se jako u zubaře.A to náštěvu zubaře nesnáším.
Plešoun si přisunou stoličku na kolečkách a sedl si přímo vedle mojí hlavy.Jen jsem na něj zírala a čekala co se bude dít.
Opatrně zved moji ruku a začal si prohlížet to ujeté barevné oko na mém zápěstí.Může mi sakra už někdo vysvětlit co s tim všichni furt mají?
Pak se ho jemně dvouma prsty dotkl a při tom doteku se to oko na krátkou chvilku rozsvítilo. Byl to příjemně lehtivý pocit.Chvilku mi ruku nechal nataženou nahoře a měl zamyšlený pohled.
Pak se mu najednou rozsvítilo ,pustil mojí ruku,která dopadla zpátky na lehátko a jedním odrazem se přisunul na kolečkové stoličce ke svému velkému plastovému bílému stolu na kterém bylo asi milion papírů a asi deset obřích různě barevných šanonů.Na stole měl taky středně velký černý počítač na který něco naklikal a předemnou se rozsvítilo obrovské býlé plátno,přes celou stěnu.
Kirsty co celou dobou stála za mnou se narovnala a soustředila se na plátno. Udělala jsem to samé.
Všechna světla najednou automaticky zhasla.
,,Tak na začátek bych ti měl asi vše vysvětlit.Řekl bych,že máš spoustu otázek a na ty ti rád odpovím,ale až na konci Teď se soustřeď na promítání a moji řeč.Je ti to jasný?"
Přikývla jsem

,,Asi ti došlo proč mám ty brýle.Pomáhají lidem jako jsem já vidět lidi jako jsi ty. Celý život si žila ve lži.Nejsou jen živí a nejsou jen mrtví,stejně jako není jen černá a bílá.Ty jsi právě teď mezi tím.Všichni od nás si tím prošly..."

Pak hlasitě polknul a namířil ovladačem k velkému plátnu.
Na prvním obrázku byla fotografie města.Konkrétně to byl asi nějaký park. V černobílém jsem viděla spousty vysokých paneláků a v barevném jednu velkou kašnu, na které seděly holuby.Kolem bylo spoustu dřevěných laviček. Prostě dva světy,ležící jeden na druhém,co se překrývají.

,,Právě se díváš na fotografii našeho města.Naši lidé vidí jen park s kašnou a lavičkama.Živý lidé vidí jen paneláky.Ty jsi teď mezi dvouma světy a tak vidíš oboje.Je jen jedna možnost,jak se z toho dostat. Předpokládám že ti už moje svěřenkyně řekla,že jsi její náhrada."
Kirsty na souhlas přikývla.
,, V tom případě se můžeme posunout dál."
Plešoun opět stiskl tlačítko u ovladače a plátno změnilo obrázek . Pro změnu se ukázal obrázek malé roztomilé holčičky.Měla tmavě hnědé vlasy po ramena a obímala plyšového velkého medvěda.Byla hubená a měla krásný hnědo-zelený oči.
,,Tohle je Mia Dolphingsnová,osm let.Je jedna z favoritek na tvojí náhradu.Mít za zástupce dívku či kluka do dvanácti let má své výhody i nevýhody.
Plusem je to,že už od samého začátku máš jeho život pod kontrolou.Dá se pak lehko s vybraným manipulovat a snadněji ho donutíš k sebevraždě.Já vím zní to krutě." vytřeštila jsem oči.Dělá si srandu,že jo?
,,Tohle je prostě koloběh našeho života.Aby jsi ty měla klid a mohla tu bezstarostně s náma žít a pak se narodit znovu,musíš najít někoho,kdo tě nahradí."
Měla jsem pocit že se každou chvílí poblinkám .Prostě ne!Nedonutí mě,abych někoho přinutila k sebevraždě!!!!Vždyť je to šílený!!!Ja jsem se zbláznila,že jo?
Plešoun vypadal,že ho to také mrzí.Tohle by se přece žádnému normálnímu člověku nelíbilo.Tohle byla pro mne poslední kapka.
Seskočila jsem z lehátka a běžela odtuď. Kirsty mě ale zablokovala cestu.Stála ve dveřích a měla smutný obličej.,,Promiň mi to Beth" pronesla slabým hláskem.Než jsem se stačila pohnout cítila jsem jak plešoun stojí za mnou a píchá mi jehlu do středu toho divného oka.Pak jsem se skácela na zem a upadla do bezvědomý.