Znovuzrozená

11.kapitola

,,Tak co na ni řikáš" zeptala se mě Kirst.Sice ta otázka byla mířená na mě,ale ani se na mě neotočila .Fascinovaně hleděla na skleněný 3D ovál a já také. Stejně jako v té obří aréně i tady byli ty skleněné pouzdra se zmraženýma lidma. Kirsty očima skenovala dívku v skleněném vězení.Uvnitř pouzdra byla všude bílá pára ale i tak jsme viděli dívce do tváře.Hned jsem jí poznala.Byla to ta holka,co flirtovala s Ericem. Než jsme se z té vědecké arény dostali,Kirsty mi převyprávěla  celý příběh těchto skleněných oválů,neboli ,,ochraných vaků".
V aréně byli ty těla,které vědce zrovna zkoumali.Pomocí těch těl v pouzdrech mohli zkoumat,kde se jejich vlastníci nacházejí. Mysleli tím lidi co taky hledají své zástupce.Tím myslel polomrtvé.Ano přesně tak.Oficiálně jsem prý polomrtvá.Nebo takhle to alespoň řekla Kirst.
Tady v téhle místnosti byli ale těla na vypůjčení. Jak Kirsty řikala už na chodbě,tohle jsou lidé v kterých se převtělují ,aby se jim mohlo s budoucíma zástupcema lépe manipulovat . V téhle místnosti jsou prostě přátelé a příbuzní našich neviných obětí. Nechápala jsem jak to myslí.To by je přece někdo hledal ne? Odpověď jsem ale do teď nedostala.Kirsty na cestě sem prostě jen pokrčila rameny a dala mi tak najevo,že ani sama neví,jak to vědci dokažou zabezpečit.
Zkoumala jsem tu dívku.Byla krásná,ale ma můj vkus trochu moc umělá. Přesto jsem ale chtěla vypadat jako ona. Měla krásné hnědé trochu vlnité vlasy. Byla lechce snědá a měla bezchybnou pleť.Rty měla ohnivě rudé. Určitě  používá nějakou značkovou rtěnku. Postavu měla modelky a s podpadkama vypadala nebezpečně.Nesměla chybět černá krátká sukně a vínový top. Úplně jsem v ní poznala královnu školy. Cítila jsem se hrozně.99dní si budu hrát na tuhle chudinku.Budu muset se chovat jako ona.Budu se muset chovat jako někdo,kým jsem nikdy nechtěla být.
Nebyl to jediný vak co byl v místnosti.Pouzdra se zmraženýma a spícíma lidma byla naskládana těsně jedno vedle druhého po celém obvodu této malé místnosti.
Kirsty na mě kývla,aby mi dala najevo,že přišel čas na další krok.Cestou do této chladné a děsivé místnosti mi řekla,co přesně se bude odehrávat.Spolkla jsem knedlík,co se mi udělal v krku a opatrně přišla k ochranému vaku v kterém ve stoje spala. U každého vaku byla čtečka kvůli bezpečnosti.Nastavila jsem k ní teda svoje zápěstí s barevným okem. Čtečka znamení přečetla a rozsvítilo se malé zelené světélko. Potom se skleněné dveře oválu samy otevřely a pára se začala hrnout do místnosti.  Opatrně jsme dívku vytáhli za paři z 3D oválu a položili jsme jí na zem. Jednu ruku jí Kirst držela ve vzduchu a já byla donucena si s touhle Barbie podat ruce. Jakmile jsem se dotla rukou její ruky projel mnou elektrický šok.Zavřela jsem rychle oči a bleskurychle je otevřela.Najednou jsem nebyla neviditelná.Už jsem nebyla Beth Wilsonová,sesmnáctiletá nechtěná holka,kterou šikanovali a kterou nenáviděl i nevlastní otec. Teď se ze mě stala Sarah Parkson,královna školy a přítelkyně Erica Greena.
Musela jsem to vidět na vlastní oči. Nebylo to ale žádné zrcadlo a tak jsem se zadívala do skleněného vaku na svůj,teda spíš Sarah odraz.Když jsem se podívala do odrazu,málem mi vypadli oči z důlků. Moje černé dlouhé rovné vlasy byly pryč,stejně jako moje světle modré oči.
Teď jsem v odrazu koukala na brunetu s nádhernýma oříškovíma očima. Nikdy jsem si o sobě nemyslela,že jsem krásna.Teď jsem si ale připadala nádherná. Bylo jasné proč.Nebyla jsem to totiž já

**********

Po tom,co jsem překonala svůj šok z nového já ,jsme se vydali s Kirsty do jejího  bytu.Už jsem neviděla dva světy.Teď jsem viděla jen jeden a to ten posmrtný.Moc se od lidského nelišil.  Nemůžu ani uvěřit,co všechno se dneska událo. Zabila jsem se,potkala jsem Kirsty,teleportovala se z hřbitova do posmrtného života, byla jsem v laboratorní místnosti, špehovala jsem malou holku,doktora a idiota co se jmenuje Eric,Poznala idiota jménem Eric,přežila jsem další náštěvu laboratoře, viděla jsem zmrzlé lidi,poznala jsem šéfa tohohle všeho a stala jsem se lidskou Barbie. To vše během jednoho dne. Snažila jsem se na to ale nemyslet.
Teď jsem seděla na provizorním lehádku. Na lehádku co má vydržet skoro sto dní.Sto dní budu vegetit v malém bytě spolu s Kirst.
To jsem ale nemohla tušit jak skvělý to bude.Nikdy jsem nebydlela s kamarádkou.Vlastně jsem ani žádnou neměla.Já vím...je to fakt smutný. Najednou mi ale došlo,o co jsem celý ty roky přicházela. Byt byl malý.Měl jen maličkou kuchyň co byla v obývacím pokoji,malou koupelnu a pokoj pro nás dvě.Každá místnost maličká,ale útulná.Poličky plné různých blbůstek a fotek z Kirsty minulého života.
,,Už to nesu" zvolala Kirst z kuchyně. Já jsem si na svoji dočasnou postel lehla a čekala jsem,až nám přinese teplý čaj.
Pochvíli jsem ale čekání vzdala.
,,Dělej Kirst nebo tu umřu žízní"
Až potom co jsem tu větu dořekla,mi došlo,jakou hloupost jsem to zase pronesla.
,,Bethy věř,to ti opravdu nehrozí"
To osolení mě překvapilo.Jediný kdo mi tak řikal byl Tom a moje máma.Pro ostatní jsem byla buď Beth nebo ,,ta holka".  
,,Jak že si mi to řekla?" zavolala jsem na ní z našeho pokoje do kuchyně.
To už jsem jí ale viděla opatrně kráčet s dřevěným tácem na kterém byli dva čaje a voňavé sušenky na kterých byla čokolada..
,,Že by Bethy?"  Odpověděla mi po chvíli. Teď když balancovala s tácem neměla čas mi věnovat pozornost. Zase jsem se posadila na postel. Kirsty položila tác s občerstvením na noční stolek,co byl mezi mojí a její postelí. Kirsty postel byla skutečně postelí,jen já jsem měla provizorní lehátko.
,,Tak jak se ti tu líbí?" zeptala se mě s nadějí v hlase
,,No jako celkově nebo v tvém bejváku?"
,,Celkově" málem jsem jí nerozuměla, protože měla pusu plnou sušenek.
,,No... město je celkem pěkný,lidi (a teď jsem myslela hlavně Olivera) se mi moc nezdají,ale nejhorší na tom je celý důvod proč jsem tu"
Kirsty stále s pusou plnou sušenek,jen přikývla.
Zrovna jsem se jí chystala zeptat na něco já,když se najednou to oko na mém zápěstí znova rozsvítilo.
,,Dělej musíš to zase říct"
Vůbec jsem nechápala o čem to mluví.
Hodila jsem na ni nechápavý a ustrašený pohled. Na zápěstí jsem cítila nepříjemnou bolest a začala se mi klepat ruka.
,,NA CO ČEKÁŠ?ŘEKNI TO,DĚLEJ!!!"
Začala na mě v panice křičet
,,A CO MÁM ŘÍCT???"
Bolest se skoro nedala vydržet. Ruka se mi klepala čím dál víc a duhové oko čím dál víc svítilo
,,MAXIMUS KORIBA" zakřičela na mě.
Najednou mi to došlo,no jasně Maximus Koriba...
,,MAXIMUS KORIBA" zařvala jsem na své zápěstí.Bolest ustoupila a ruka se mi přestala třást. Znamení ale dál svítilo. Po chvíli se mi na něm ukázalo číslo 98. Zase to vypadalo,jak vyřezané žiletkou.Už mi zbyvá jen devadesát osm dní
,,Jsi v pohodě?"
Zeptala se mě Kirst s obavou v očích
,,As-i ano" klepal se mi hlas a tak jsem jí radši odpověděla zkoro neslyšným šepotem.
Ani jsem se nemusela Kirsty ptát.Tohle se bude opakovat každý večer.Mám na svůj úkol opravdu,opravdu  málo času.
Měla jsem skleněné oči.Tohle jsem nechtěla.Já chci domů!Co se to se mnou děje? Co jsem vůbec zač?
Slzy mi stékaly po tváři a já si k sobě přitáhla ruku s tím prazvláštním tetováním. Začala jsem se klepat a zápěstí s okem jsem si k hrudi přitáhla ještě blíž.Nedokážu to.JÁ TO NEDOKÁŽU!
Kirsty mě ze zadu objala.Bylo to poprvé co mě objala kamaradka a bylo to...bylo to úžasné.Měla jsem pocit ,že mi rozumí
,,Já vím Beth je to pro tebe těžký.Pro všechny znás je to těžký ale musíme to nějak překonat.Máme ještě devadesát osm dní a pak na všechno tohle zapomeneš....slibuju."
Ještě jednou mě objala stejně silně jako předtím. Chvíli jsem jí vzlikala do ramene,ale pak jsem přestala. Musím teď spolíhat hlavně na sebe. Nemůžu jen tak někomu bezhlavě věřit.
Po tom co jsem se uklidnila Kirst zhasla lampičku a svalila se na svojí postel. Bylo to opravdu dlouhý den. Není se proto čemu divit,že okamžitě usla.Já ale zůstala vzhůru a koukala na strop. Bála jsem se usnout,bála jsem se zítřku.
Co jsem to jen udělala...