Katarze (Dokončeno)

Pomoc

,,T-tak co?" zeptal se ustaraně Jack.
,,Vypadá to špatně." řekl doktor ,,Tu růžovou hřívu se nám spravit nepodařilo a má velmi oslabený organismus. Napojili sme ji na stroj. Je jen otázkou času, kdy...".
Doktor to slovo nechtěl vyslovit.
,,Ne! Izzy nesmí umřít!" panikařil Jack a skoro mu tekly slzy.
,,Udělali sme co sme mohli, ale je příliš slabá a elixír působil příliš dlouho." doktor sklonil hlavu.
,,Za to můžu já." vyčítal si Jack ,,Neměl sem to dělat. Neměl sem jí ten elixír dávat. Teď kvůli mé blbosti umře.".
Najednou ho něco napadlo.
,,Musím jít." řekl rychle a vyběhl z nemocnice.
Běžel přímo na vlakové nádraží a přiběhl ke kase.
,,Do Crystal Empire, prosím." řekl naléhavě.
,,Chcete k zpáteční?" zeptala se klisna za okénkem.
,,Ano, prosím."

Jack váhavým krokem vešel do temné jeskyně.
Byla jen kousek za Křišťálovou Říší, v Mount Everhoof.
,,Jak se opovažuješ se vrátit?" ozvalo se zlostně z temnoty před ním.
,,Prosím, potřebuju pomoc." žadonil nešťastně Jack.
,,No jistě, jak jinak? A co je tak těžké že to nezvládneš? Ty si přece ten 'velký cestovatel' a nepotřebuješ svého otce, ani jakoukoli jeho pomoc." říkal uraženě hlas.
,,Je mi čtyřicet, tati a dokážu se o sebe postarat." obrátil Jack.
,,Fakt? A proč si sem teda přilezl s prosíkem abych ti pomoh?" zeptal se pobaveně poník.
,,Tati, zamiloval sem se a udělal sem strašnou blbost. Ona měla někoho jiného a nemilovala mě a tak sem jí dal elixír lásky. Ale ono ji to otrávilo a doktor mi řekl že že..." vysvětloval Jack a skoro se rozbrečel.
,,Hm, tomu říkám pech. A ty chceš abych ji uzdravil, co?" řekl pobaveně hlas.
,,Ano. Prosím! Si jeden z nejmocnějších jednorožců vůbec. Prosím! Já, já se nastěhuju zpátky do Crystal Empire, vytáhnu tě z téhle jeskyně, seznámím tě s tvými vnoučaty. Jen jí pomož, prosím!" žadonil zoufalý Jack.
Poník chvíli mlčel a pak promluvil.
,,Ty máš hříbata?" zeptal se zvědavě.
,,Ano, dvojčata Brilliant Snow a Pink Snowflake." přikývl Jack.
,,A zůstaneš v Crystal Empire a dostaneš mě odsud? Slibuješ?" ptal se ještě.
,,Ano, ano, všechno co chceš. Jen jí nenech umřít." naléhal Jack.
Poník se zamyslel.
,,Dobrá." svolil a v temnotě jeskyně se objevila zeleno-černo-fialová záře.
Osvítila rudý špičatý roh, ze kterého vycházela a i poníka, kterému roh patřil.
Respektive jeho hlavu a krk, který plynule přecházel v černý dým.
Z očí temného poníka vycházel fialový kouř, který se ztrácel ve vlající černé hřívě.
Po chvíli otevřel rudé oči se zeleným bělmem a přilevitoval blíž k Jackovi.
,,Nezapomeň na svůj slib." řekl výhružně a znovu zmizel v temnotě.

Stroj, který ukazoval Izzyn srdeční tep naznačoval, že je na tom opravdu velice špatně.
Na její hlavě už nebyl jediný bílý vlas.
Všechny zrůžověly.
Sotva dýchala a slabé srdce už začínalo vypovídat službu.
Najednou se vlnitá čára na obrazovce stroje narovnala a stroj vydal vysoký pisklavý zvuk.
Izzyna hruď se zastavila úplně a z úst jí vyšel poslední výdech...
Bylo ticho.
I pištící stroj utichl.
Vtom se kolem Izzyny hrudi objevila černo-zeleno-fialová záře.
Červená čára na stroji se zježila a Izzy se zhluboka nadechla.
Otevřela oči a uviděla mizící záři.
Okamžitě ji poznala.
Pracovala přeci jako učitelka na Škole pro nadané jednorožce.
Ještě než zmizela, přesunula se záře na Izzyn ocas a hřívu.
Když byly všechny vlasy opět celé bílé, záře zmizela úplně.
Do místnosti vtrhnul doktor se sestrou a zarazili se.
,,Ale vždyť je živá." kroutil hlavou doktor.
Izzy byla úplně v pořádku a zmateně se rozhlížela po místnosti.
,,Zázrak." řekla sestřička když se podívala na stroj, který teď ukazoval Izzyno úplné zdraví.
,,Kde to sem? Já sem v nemocnici? Co se stalo?" ptala se zmateně.
Doktor ji magií mlčky odpojoval od stroje.
Najednou ji rozbolela hlava a začalo se jí všechno vracet.
,,Roler! Já se rozešla s Rolerem! Jack! Svatba! Dvojčata!" Izzy z toho šoku a návalu vzpomínek na uplynulé dva roky omdlela.

Tadadá!

Měli sme včera hodně volna, tak sem měla čas psát. :D

Btw, už mám tu knížku skoro celou dopsanou, tak to budu zveřejňovat jednu kapitolu za den, tak doufám, že to vydržím. xD